VIDEO: Před 30 lety pronesl Václav Havel projev na Romfestu: Romové mají právo na své národní sebeuvědomění
Před 30 lety 27. – 29. 7. 1990 se konal v Mariánském údolí v Brně-Líšni 1. světový romský festival ROMFEST 1990 v produkčním zaštítění organizace ROMART. Desítky hudebních a tanečních skupin se zde setkaly v hudebním maratonu na čtyřech pódiích a různých spontánních vystoupeních. Projev, který tam tehdy přednesl prezident Václav Havel, připomněla facebooková stránka Václav Havel.
Část projevu prezidenta ČSFR Václava Havla na 1. světovém romském festivalu.
Totalitní systém, který u nás panoval v posledních čtyřiceti letech, se choval i pokud jde o Romy způsobem sobě vlastním. Za fasádou vznešených řečí se skrývala lhostejnost, neporozumění a pohrdání, o čemž svědčí různá necitlivá administrativní opatření, potlačování romské kultury, romského jazyka a všech národních specifik. Komunistická moc sice vytvářela různé vládní komise a vypracovávala různé koncepce, Romové však byli pouze objektem různých sociálních experimentů a sami nemohli do svého osudu mluvit. Trpěli tím, čím jsme trpěli všichni: bytostnou potřebou sytému všechno zestejnit, zglajchšaltovat a vnutit všem občanům týž způsob banálního života.
Romové – tak jako kdokoliv jiný – mají právo na své národní sebeuvědomění a na respekt ke své etnické identitě. Musí mít táž práva a tytéž povinnosti jako všichni občané našeho státu, měli by se těšit – tak jako jiné národnostní či kulturní menšiny – i určitým právům kolektivním, a nesmí na nich být uplatňován princip kolektivní viny či kolektivní odpovědnosti.
Demokratický stát, který budujeme, musí být založen na ideji lidských práv. Jedině tak se může zařadit do rodiny civilizovaných států. K lidským právům patří i právo na rovnost před zákonem, na důstojný život a na národní či etnickou svébytnost.
Lidé nejsou dobří či špatní proto, že patří k té či oné rase nebo k tomu či onomu národu. Kdo tuto základní pravdu neuznává, je rasista.
Na světě žije mnoho různých ras, národů, etnických skupin, kmenů. Liší se svou historií, svou vírou, svou tradicí, svými sociálními návyky, leckdy se liší i způsobem myšlení, chování a temperamentem. Všichni jsou však lidmi, jsou si rovni před Bohem a nesou jako jednotlivci odpovědnost za své dobré i špatné skutky. Měli by tvořit jedno veliké společenství, jehož členové se navzájem respektují, a respektují i vzájemnou svou jinakost.
Na vojně i ve vězení jsem poznal mnoho skvělých lidí i mnoho lidí bezcharakterních. Mnozí mi pomáhali a mnozí mne udávali. Dělící čára mezi jedněmi a druhými šla napříč jejich národnostním původem a nezávisela dokonce ani na stupni jejich vzdělání. Tato zkušenost ve mně jen posílila můj odpor ke všem projevům rasismu.
Brno, 27. července 1990
