Tomáš Ščuka: Vyšší volební účast Romů nemusí nutně znamenat úspěch romských politiků
Máme za sebou další volby, ve kterých jsme si vybírali zástupce do měst a
obcí a dále také do Senátu České republiky. Letos kandidovalo i mnoho Romů. Dle
analýzy serveru Romea.cz okolo 170 osob. Celkový počet romských kandidátů se pak
odhaduje okolo tří stovek. Jde však o první předvolební analýzu svého druhu a
tak je otázkou, zda podobný počet Romů nekandiduje pravidelně, ale obecně víme
jen o těch, jež známe ze svého okolí apod.
Na sociálních sítích jsme také zaznamenali online kampaně, rozhovory či
politické debaty romských kandidátů. Všechny tyto aktivity podporující aktivní
občanství u Romů jsou bezesporu potřebné a všem iniciátorům, zejména Romee,
patří v tomto ohledu poděkování.
Je však třeba si přiznat, že volební úspěch romských kandidátů nestojí jen na
Romech samotných. Romská menšina nemá v České republice potřebné zastoupení.
Vezmeme-li na zřetel faktory jako dovršení 18 roku k právu volit či pravidelnou
50% volební účast obecně, dostaneme se na ještě nižší číslo, reprezentující Romy
v této zemi. V neposlední řadě jsou hlasy Romů rozprostřené po celé republice,
což vzhledem k fungujícímu volebnímu systému brání k výrazným úspěchům kandidátů
ve větších městech. Koneckonců úspěch některých nově zvolených romských
zastupitelů v menších obcích, kde je širší romská komunita tyto regionální
rozdíly jasně zobrazují.
Všem nově zvoleným romských zastupitelům gratuluji a přeji úspěch v jejich
práci.
Tak jak mnoho neromských kandidátů dokáže získat přízeň ve volbách od nás
Romů, je dobré, aby romský kandidát dokázal svou osobností a programem, oslovit
i neromskou část voličů.
Vlastnosti jednotlivých kandidátů mají výrazný vliv na úspěch či neúspěch ve
volbách. Oblast vzdělání, stejně jako morální profil či místní pověst
představují pro potencionální voliče velmi důležité informace. U kandidátů do
Senátů to pak platí dvojnásobně.
Velmi těžko se bojuje o senátní křeslo ve volebním obvodě, kde kandidují
například bývalí rektoři vysokých škol, emeritní profesoři, umělci, apod. Mnohdy
se právě sami Romové rozhodnou podpořit ve volbách neromského kandidáta právě
pro jeho vysoké morální kvality a společenský kredit. A přiznejme si, že
v demokratické společnosti je taková podpora naprosto v pořádku.
Přes výše uvedené se domnívám, že zvýšení volební účasti nepostačí ke změně
dlouhodobé pod-reprezentace Romů v politickém dění. Proběhlé online kampaně na
podporu volební účasti Romů však bezesporu podporují aktivní občanství této
komunity. Plnohodnotné využívání svých občanských práv je v naší komunitě stále
slabší stránkou. I proto více aktivit pro zlepšení této oblasti.
Stejně tak si myslím, že pro politický úspěch nás Romů, je důležitá i úroveň
romských kandidátů. Máme celou řadu lidí, kteří by dnes s přehledem zvládli
politiku jakékoliv úrovně. Stále ale máme i ty, kteří se přeceňují či už dále na
sobě nepracují. Ve své dosavadní praxi jsem pochopil, že neustále sebezlepšování
a tvrdá práce je vstupenkou pro případný úspěch v té či oné oblasti.
V budoucnu bychom se jako romští kandidáti do politiky měli zaměřovat na
celou skupinu obyvatel. Tak jak mnoho neromských kandidátů dokáže získat přízeň
ve volbách od nás Romů, je dobré, aby romský kandidát dokázal svou osobností a
programem, oslovit i neromskou část voličů. V tom také spočívají principy
demokratických voleb.
V našich řadách máme dostatek adeptů, kterým se v budoucnu při jejich
případné kandidatuře do politiky může podařit oslovit širší část veřejnosti. A
to by měla být výzva pro nás všechny.
Prozatím můžeme vnímat pozitivně aktivity Romů na sociálních sítích, které
podporují aktivní občanský postoj v nedávno proběhnutých volbách.
