Tomáš Ščuka: Hovořit o poklesu žhařských útoku jako o poklesu extrémistických projevů vůči Romům může být nebezpečné. Opak je pravdou.

Natálka tíhu společenské nenávisti sama neunese

V posledních dnech se v komerčních mediích hovořilo o jakémsi poklesu množství žhářských útoků na bezbranné oběti. Zpráva se objevila zejména v souvislosti s připomínkou žhářského útoku ve Vítkově. Od této tragické události uběhlo již 10 let. Všichni si to dobře pamatujeme. Ve večerních hodinách vhodili neonacisté tři zápalné láhve do domu, kde žila rodina s malou holčičkou. Jedna z těchto zápalných láhvi trefila do místnosti, kde spala dvouletá Natálie. Právě ona – nevinné malé dítě, utrpěla popáleniny třetího a čtvrtého stupně na 80 procentech těla.

Tento hrůzostrašný útok extremistů vyvolal pouze díky Natálky stavu silné emoce. Následně proběhla celá série demonstraci vyjadřujících pobouření napříč společností. Byli jsme svědky toho, jak dosud neprobuzená občanská společnost se otřásla a ukázala, jak silná a pospolitá dokáže být. Smutným faktem zůstává, že jí musela probudit právě popálená dvouletá Natálka. Nebyla totiž jediná, kdo utrpěl do té doby zranění.

Ještě z 90 let si pamatujeme mnoho jiných rasově motivovaných trestných činů, které skončily úmrtím u více než 30 lidí, jen skrze jejich romský původ. Tehdy ale k žádným hromadným protestům nedocházelo. Právní stát byl ještě v plénkách, okatě zkorumpovaný a plný předsudků. Se skutkem úmrtí občana romské národnosti pracovala také jinak justice, potažmo soudy. Až do případu Natálky padaly za rasově motivované trestní činy velmi nízké tresty. Výjimečné tresty byly soudem uloženy až právě žhářům z Vítkova jako odstrašující případ pro celou společnost. Věřím, že určitou část společnosti vedl zmíněný útok žhářů k hlubokému zamyšlení a snad i přehodnocení povrchních negativních postojů.

Mrtvý Rom neexistuje 

Nehledě na to, že náš právní stát od té doby je o něco zralejší a zkušenější, nedomnívám se však, že by došlo v posledním desetiletí k útlumu rasově motivovaných útoků vůči romské menšině. Jen jsou lépe zamaskovaná. Policie a justice z byrokratických důvodů nesmí při poskytování informaci používat etnický původ pachatelů a obětí, proto častokrát rasově motivovaný trestný čin zůstává nespecifikován jako rasistický a na venek to z něj není ani patrné. Samozřejmě, pak jakákoliv podobná prohlášení postrádají konkrétní data a relevantní informace. 

My, angažovaná část společnosti, ale dobře víme, že realita je jiná než slyšíme v televizi a že extrémismus ve společnosti stabilně narůstá. Příklad zohavené ve Vítkově malé Natálky z roku 2009 svoji roli neplní tak jak jej česká justice zamýšlela. Je potřeba trestat každý rasově motivovaný čin stejně přísně. Na Vítkovský incident, i přestože měl silný emoční náboj pro celou společnost, se postupně zapomíná a tak bohužel žádnou generální prevenci v oblasti pravicového extrémismu nevyvolal! 

Zdravá a uvědomělá občanská společnost nesmí hrát pokryteckou hru s extremisty i s institucemi, které jim pod záminkou nemístné korektnosti dávají šanci zbavit se cejchu rasistických zrůd. Je potřeba zdůraznit, že násilí či podněcování nenávisti vůči jiné skupině osob nepředstavují pouze žhářské útoky. Má mnohem více forem od verbálních útoků ve veřejném prostoru a v sociálních sítích, přes fyzické útoky a hromadné demonstrace představitelů ultrapravicového nebezpečného myšlení vzbuzujících nenávist ve společnosti – a to nejen směrem k Romům, ale i směrem k etnickým Čechům, jejichž mysl není otrávená násilím a nenávisti.  

Místo slovního upozornění rovnou zabiti

V posledních letech můžeme pozorovat zajímavou změnu, která se stává pravidelnosti. Kdo dříve napadal Romy? V minulosti se vždy z větší míry jednalo o příslušníky a sympatizanty holohlavých neonacistů a ultrapravicových extremistů lidově zvaných “skinheads”. Nyní jsme ale svědky skutečnosti, kdy strážnici městské policie pacifikují v Žatecké hospodě mladíka romského původu pro jeho nevhodné verbální urážky hostů tak, že na místě umře! O rok později na Chomutovském sídlišti dojde ke střelbě jen proto, že souseda vzbudí hluk pod okny. Namísto slovního upozornění, že je večerní klid a nemůže spát, vyšel ze zbraní ven a několikrát střelil muže romské národnosti, který zraněním podlehl. Zkusme si všichni uvědomit, jaké myšlenky řídí takové“strážníky” či souseda. Domnívám se, s ohledem na současné společenské klima, že útočnici jednali s domněnkou, že konají společenské dobro. Tito pomatení “hrdinové” zřejmě nejen svůj osobní pocit viny ale i trestnou  zodpovědnost za své činy tlumili pocitem, že konají správně, protože objekty jejich násilí jsou právě Romové! Důvodem proto je fakt, že ve společnosti se opakují prokleté formule, že Romové jsou “parazité štítící se práce, přiživující se na sociálním systému, a kteří neposílají své děti do škol”. I přestože Druhá světová válka už dávno skončila, nacistická okupace lidské mysli pokračuje dál! To je ten problém. Dovedu si představit, že v tomto nekonečném opakujícím se hanobení a zobecňování můžeme pak my Romové bez rozdílu být považováni za škůdce a parazity u běžných občanů. 

Ryba vždy smrdí od hlavy

Ostatně pohled na romskou menšinu se radikálně změnil i v nejvyšších patrech české politiky. Veřejné popírání holocaustu či podněcování nenávisti od nejvyšších přestavitelů moci včetně Prezidenta republiky a jeho okolí, v podobě buď záměrné lhostejnosti, nebo jedovatých poznámek, je extrémní přeměnou chování a postojů vůči českým Romům od konce Druhé světové války. Zprava doleva se pak naši političtí reprezentanti ani hlasitě a veřejně nás Romů nezastanou. Přitom také využíváme pravidelně své volební právo jako aktivní občané této země. Kladu si otázku, koho pak máme v budoucnu volit? 

Romové, takovou zlou skutečnost nelze přehlížet! Ba naopak je třeba stavět se k ní čelem. Za mě osobně jsou proto jakékoliv zavádějící výroky o poklesu násilí vůči Romům (byť založených jen na žhářských útocích) nebezpečné neboť neřeší příčinu nebezpečí a umožňuji šířit se nenávisti, v níž denně musíme žit. Svoji nečinnosti bráníme změně. Bez našeho aktivního občanského postoje může vzniknout falešná víra, že mezi Romy a majoritou je vše v pořádku. Bohužel to tak ani zdaleka není! 

Psáno pro časopis Romano Hangos.