Těhotná Romka a její dítě zemřely poté, co žena byla nucena čekat šest hodin na výsledky testu na koronavirus

Sedmatřicetiletá romská žena i její dítě zemřely v důsledku neposkytnutí včasné pomoci personálem nemocnice v makedonském hlavním městě Skopje. Do Skopje byla převezena 31. března poté, co jí opakovaně byla odepřena lékařská péče na gynekologické klinice ve městě Ohrid. Na případ upozornilo Evropské centrum pro práva Romů (ERRC).

Žena čekala na přijetí do porodnice od 26. března, kdy jí začala odtékat plodová voda. Přestože porodnici navštívila několikrát, uvedla, že trpí extrémní bolestí a jevila známky infekce, lékaři jí neposkytli žádnou péči a poslali ji domů. Teprve, když se její dítě ocitlo v ohrožení života, byla převezena do Skopje. Nicméně tam se situace opakovala, žena byla nucena čekat na pomoc mimo budovu nemocnice více než šest hodin s odůvodněním, že je nutné vyčkat na výsledky testu na koronavirus. Buď při převozu nebo během tohoto čekání nenarozené dítě zemřelo. Matka zemřela o pár hodin později na sepsi. Ministerstvo zdravotnictví následně potvrdilo, že výsledky testu na přítomnost koronaviru byly negativní.

Romku lékaři několikrát odmítli

Žena pocházela z velmi chudých poměrů a žila v substandardním bydlení s manželem a dvěma dětmi ve věku tří a šesti let. Jelikož neměla prostředky na dojíždění na kliniku, nemohla podstupovat pravidelné gynekologické prohlídky. Poprvé tak navštívila gynekologickou kliniku všeobecné nemocnice v Ohridu 26. března, poté co se dostavila první známka porodu. Vyšetřující lékař jí však sdělil, že její příjezd byl předčasný a poslal ji domů. Na kliniku se vrátila 29. března se stížností na abnormální bolest, krvácení a známky infekce. Službu měl ten samý lékař, který opět nebral její symptomy v potaz a pouze konstatoval, že porodní cesty nejsou dostatečně otevřené a že se musí vrátit domů.

Žena na kliniku přišla i následující den, 30. března. Službu vykonával jiný lékař. Navzdory tomu, že se její bolest stupňovala a že lékaře prosila o provedení císařského řezu, byla opět bez jakéhokoliv vyšetření či medikace odmítnuta s tím, že ještě není připravená na porod.  Teprve 31. března ráno, když po čtvrté dorazila na kliniku a žádala o okamžité poskytnutí pomoci kvůli nesnesitelné bolesti, byla žena vyslyšena. Ten den sloužil lékař, se kterým se v předchozích dnech nesetkala. Dotyčný ženě sdělil, že její dítě se nachází v kritickém stavu a má potíže s dýcháním. V 10 hodin dopoledne objednal převoz do Skopje s odůvodněním, že její komplikace jsou natolik závažné, že místní lékaři nemohou kompetentně zasáhnout.

Cesta z Ohridu do Skopje trvá dvě hodiny, tudíž žena musela dorazit do Skopje nejpozději v 1 hodinu odpoledne. Nicméně řidič záchranné služby ženu nedovedl na příjem, ale vysadil ji před nemocnicí, kde ji lékaři později našli. Jelikož měla vysokou horečku, provedli ji test na přítomnost koronaviru. Poté byla ponechána sama venku před budovou s tím, že se musí vyčkat na výsledky testu.  Do nemocnice byla přijata v 7:30 večer. Zda dítě zemřelo po cestě nebo během čekání před budovou není jasné, nicméně lékaři na příjmu shledali, že dítě již nežije.

Rodině nikdo nepodal zprávu o tom, zda žena dorazila do nemocnice v pořádku. Informaci o jejím pobytu se rodině podařilo zjistit díky kontaktu na romského lékaře, který pracuje v jedné laboratoři ve Skopje. Teprve v 8:30 nemocniční personál kontaktoval rodinu, aby jí sdělil, že žena podstoupí chirurgický zákrok za účelem vyjmutí dítěte z dělohy. Po tomto zákroku u ženy údajně nastaly další komplikace, včetně vysoké horečky a příznaků sepse. Ženě byla zavedena intubace pro zajištění dýchání, nicméně po dvouhodinové snaze udržet ji při životě, žena v 10 hodin večer zemřela.

Podle médií za smrt dítě i svou může žena sama

Ministerstvo zdravotnictví potvrdilo, že Státní Sanitární a zdravotní inspektorát hodlá prošetřit možná pochybení ze strany lékařů z Univerzitní Gynekologické a porodnické kliniky ve Skopje i gynekologického a porodnického oddělení Všeobecné nemocnice v Ohridu. Většina mediálních zpráv o tomto případu vinila samotnou ženu, její údajnou nezodpovědnost během těhotenství, špatný zdravotní stav a životní styl.

Jeden článek dokonce tvrdil, že žena byla morbidně obézní a nepohyblivá posledních pět měsíců. Rodina a přátelé toto tvrzení odmítají a uvedli, že žena vodila svou starší dceru do školy každý den.

ERRC: Jde o institucionální rasismus

Nehledě na propagandistickou snahu médií svalit vinu za vlastní smrt a smrt dítěte na samotnou oběť, je zřejmé, že tato tragédie je důsledkem institucionálního rasismu. Navzdory tomu, že smrt je prokazatelně způsobena zanedbáním a neposkytnutím akutní péče, vyšetřování se bude opírat o zavedené mechanismy, které podpírají epistemickou autoritu medicínské profese. Jako důkazní materiál tedy bude směrodatná především pitevní zpráva, zejména určení času smrti dítěte. Nepopiratelným zanedbáním, které již bylo prokázáno, je fakt, že ošetřující lékař z kliniky v Orchidu nezaslal nemocnici ve Skopje informaci o typu krevní skupiny. Tato skutečnost byla potvrzena ministerstvem zdravotnictví v přímé souvislosti se smrtí ženy. Zpráva by měla být k dispozici do měsíce. Do případu se vložila i Evropská kancelář pro práva Romů, která má v úmyslu participovat na vyšetřování případu spolu s inspektorátem a ministerstvem zdravotnictví.

Zatímco stát bude prošetřovat příčiny smrti ženy a dítěte, manžel se musí nejen vyrovnávat s jejich ztrátou, ale také skloubit zaměstnání a péči o rodinu. V tom mu momentálně pomáhá rodinná přítelkyně, která o děti pečuje. Tato žena také doprovázela jeho manželku na kliniku a byla svědkem některých situací, které se tam odehrály. Ona také ERRC potvrdila, že ženin zdravotní stav se den ze dne dramaticky zhoršoval a že lékaři nereagovali na její prosby o pomoc. Dle jejího názoru se jedná o zjevný případ rasismu.

“Chování lékařů odráželo jejich postoje k Romům, žena zapadala do jejich představy o této skupině svým vzhledem a socio-ekonomickým statusem.” Tato rodinná přítelkyně dále uvedla, že těhotná žena byla zesměšňována a urážena, např. poznámkami o tom, že romské ženy smrdí.

Nikdo nezpochybňuje opodstatněnost zvláštních opatření za účelem ochrany medicínského personálu i dalších pacientů. Dále – v krizové situaci stupňované strachem z nákazy lze očekávat, že bude docházet k chybným rozhodnutím a že lidská práva mohou být ohrožena. Nicméně žádná z těchto skutečností nemůže omluvit toto svévolné zanedbání péče a zprostit dotyčné osoby zodpovědnosti za smrt této mladé ženy a jejího dítěte. Tato žena nezemřela kvůli selhání zdravotního systému péče v důsledku této bezprecedentní zdravotní krize. Zemřela kvůli lidskému selhání.

Koronavirová opatření byla opět využita jako zástěrka pro diskriminaci na základě etnicity a chudoby. Tato žena byla vystavena nerovnému a neprofesionálnímu zacházení kvůli své barvě kůže, socioekonomickému statusu a genderu. Kvůli těmto atributům byla vyhodnocena jako občan druhé kategorie, jehož život má menší hodnotu než životy ostatních občanů. Individuální rasismus zde dostal prostor, jelikož má oporu v institucionálním rasismu. O jeho existenci svědčí fakt, že tento případ není ojedinělý.

Romové jsou vystaveni diskriminaci v přístupu k lékařské péči a nehumánnímu zacházení ze strany zdravotního personálu (včetně segregace v nemocničních zařízeních) častěji než jakákoliv jiná marginalizovaná skupina. Tato skutečnost je zdokumentována a tématizována v mnoha monitorovacích zprávách nevládního sektoru i Evropské komise. Současné dění nám tedy umožňuje nejen naplno odkrýt tyto odvěké nerovnosti, ale také rozpoznat strategie a mechanismy, pomocí kterých je strach populisticky využíván k posílení institucionálního rasismu a systémové diskriminace.