Situaci romských uprchlíků v Brně: Děti se po příchodu "paní z magistrátu" s policisty rozplakaly, matky prchající před válkou dostaly strach
Situace romských matek a jejich dětí prchajících z Ukrajiny je v Brně stále kritická a někteří jí popisují jako humanitární katastrofu. Představitelé města Brna, kteří ženy a děti odsunuli na oplocený pozemek mezi Benešovou ulicí a Kolištěm, tvrdí, že vše je v pořádku a za uprchlíky pravidelně dochází sociální pracovnice. Svědectví z místa však mluví o opaku. Například dnešní příchod pracovnice magistrátu za asistence policie vyvolal pláč malých romských dětí a strach žen prchajících před válkou.
Dnešní situaci popsala na sociální sítí Facebook Klára Kubíčková, jedna z pomáhajících dobrovolnic. Její svědectví přímo z místa zveřejňuje zpravodajský server Romea.cz v plném znění.
Grand: Potřebujeme hlavně kočárky, spacáky a karimatky
Také plenky, utěráčky, vložky. Oblečení pro ženy (legíny, sandály, trička a sukně) a pro děti (hlavně kalhoty, legíny, trička a mikiny, boty, holiny). To všechno prosím do IQ Roma servis nebo na Základnu do Ocásků.
Ke Grandu noste prosím jen jídlo, které je možné hned jíst. Banány, jablka, křupky pro děti, rohlíky, sýry (uzeniny raději ne, v tomhle horku). Donesla jsem pět kilo jablek a tři kila banánů a zmizelo to během tří minut.
Jídlo se rozdává u stolu před prvním stanem. Děti první, těhotné ženy, pak ostatní. Nikde jsem neviděla žádné nedojedené odpadky, zato jsem viděla ženu, která si s sebou nosila pytlík s nakousaným jablkem a rohlíkem.
Nejméně věcí mají ve třetím stanu, protože kdo jde kolem a něco nese, dá to obvykle těm vepředu. Když zrovna uspáváte nebo kojíte v posledním třetím stanu, máte smůlu. Ne, že by se tu prali o věci, ale každý se stará hlavně o svoje děti.
Na fotce je Renata z Berehova. Má osm dětí, dvě nejstarší musela nechat na Ukrajině, protože neměly doklady. Šest jich má s sebou. Její Veronika je stejně stará jako Ronja a dala jsem jí jednoho z plyšáků, které jsem narychlo hodila do batohu. Chtěla za mnou do náruče a je oproti Ronje jak pírko. Když si šla Renata vyřídit na úřad papíry, zabrali jí místo ve stanu, takže v noci spala s dětmi pod stoly na zemi, aby na ně nepršelo.
Má simkartu, ale nemá telefon – kdybyste měli nějaký přístroj, který byste chtěli darovat, dejte mi vědět. Renata tu má ještě maminku a ta další dvě děti (nebo vnoučata z jiné strany, moje ruština to nepobrala), je to rodina, která má v součtu dvanáct členů a bojí se, že je rozdělí. Pod stůl se vešly všichni. Moje plyšáky si tam schovali a hrají si s nimi. Veronika si vzorně vyzula špinavé crocsy, aby nenašlapala.
Lidi z Ocásků přivezli aspoň nějaké palety, aby Romky a jejich děti neseděly na zemi.
Kolem jezdí auta, děti je pořád potřeba hlídat, aby nevběhly do silnice.
V půl jedné přišly dvě holky z Charity, že jdou soukromě, nemají to v popisu práce, ale už se na to nemohly dívat a donesly nějaké oblečení, vložky a plenky.
V jednu přišla paní z magistrátu s tlumočníkem a čtyřmi policisty. Ženské se začaly bát o děti, že jim je seberou. A děti začaly plakat. Do té doby byly v klidu.
Dobrovolníci k jednání s úřednicí nesměly, tak jsme stály opodál, a ženy k nám chodily se ptát, jestli jim seberou děti…
