Saša Uhlová: Výběr světí prostředky

Televize Nova odvysílala v neděli 30.3 reportáž o násilí v Tanvaldu. (od
pětadvacáté minuty). Redakci TV Nova se prý ozvalo několik matek, jejichž děti
byly napadeny dětmi „nepřizpůsobivých“. V reportáži sice nepadlo slovo Rom, ale
všichni diváci pochopili, že právě o nich je.

Ani nevím, pokolikáté si sedám ke klávesnici, abych podobný novinářský počin
okomentovala. Nova v tom totiž nejede sama. Podobně referují i další média, a to
i taková, která se považují za seriózní. Potíž ovšem je, že každá snaha o
analýzu tohoto typu reportáží může působit jako bagatelizace újmy, kterou
utrpěli napadení, pokud se události odehrály skutečně tak, jak TV Nova referuje.
A každý apel na novinářskou etiku může působit jako volání po cenzuře a snaha
zametat problémy pod koberec.

Co se tedy stalo? Podle matkami zprostředkovaných výpovědí napadla pětice
dívek jejich dvě dcery a chtěla po nich peníze. Jedna z napadených měla po útoku
výron mezi obratli a bolavou čelist. V doprovodném komentáři sice zazní obrat
„mělo se stát“, ale celá reportáž vyznívá, jako by bylo jisté, že se to přesně
tak stalo. Dojem opravdovosti umocňují záběry figurantek, které popisované
napadení hrají. Policie se k události odmítla vyjádřit. Příbuzní údajných
agresorek rovněž. Reportáž je doplněna méně obsáhlou výpovědí jiné matky, která
krátce vypráví o tom, jak „místní“ bezdůvodně zbili jejího syna a informací, že
takových napadení se v Tanvaldu odehrává více, jen rodiče postižených to
nehlásí.

Těžko se vyjadřovat k událostem, když ve skutečnosti nevíme, co se doopravdy
stalo. Možná je to přesně tak, jak to matky obětí popisují. Nebo se to také
mohlo stát úplně jinak, nebo dokonce vůbec, jak nás poučila historie. To je
důležitý moment, na který by žádný poctivý novinář neměl nikdy zapomínat.

Ale i kdyby všechny popisované události byly do puntíku pravdivé, neznamená
to ještě, že je ve veřejném zájmu o nich tímto způsobem referovat. To, že něco
je pravda, že se to skutečně stalo, ještě není důvodem, aby se o tom psalo v
novinách a hlásalo v televizi.

Rvačky, napadení, hospodské šarvátky a další formy násilí jsou sice fenomény
nemilé, nicméně nijak výjimečné. A dějí se samozřejmě i mezi etnickými Čechy.
Kdyby televize Nova jezdila ke každé takové události, ani by se jí do zpráv
nevešly, nehledě na to, že by v nich už nebylo místo na nic jiného. Televize
Nova ke všem rvačkám a napadením samozřejmě nevyjíždí, dokonce o těch násilných
aktech většinou ani neví, nikdo jim kvůli tomu do redakce netelefonuje.

Zajímavé se to pro novácké reportéry stává ve chvíli, kdy cítí etnické
napětí. To je, panečku, hned téma! Možná si ani neuvědomují, že právě výběr
zpráv je mocnou zbraní. Mohou jím vytvářet sociální realitu. Jak to, když je to
přece pravda? Právě tím, že opomíjejí srovnatelné události, které se bohužel
dějí každý den, a opomíjejí je, když v nich nefigurují Romové. Všechno se do
zpráv nevejde, je tedy třeba vybírat. Pokud se klíčem k výběru stává etnicita
pachatelů, pak nám reportéři nezjevují pravdu, ale manipulují s námi.

Proč jsou vlastně zprávy o Romech tolik atraktivní? Možná proto, že se v nich
mezi řečí můžeme dovědět, že rodiče agresorek se „válejí na sociálních dávkách,
na které všichni my přispíváme.“ To diváky jistě potěší a příště si pustí Novu
zas. Nebo proto, že oběti, či jejich příbuzní vědí, že to reportéry bude zajímat
a tak jim telefonují. Mezi diváky, oběťmi a novináři tak vzniká symbióza. To
není u bulvární televize nic překvapujícího, přesto i touha po vysoké
sledovanosti by měla mít mantinely.

To neznamená, že apeluji na novináře, aby se „romským“ tématům vyhýbali. O
napětí v Tanvaldu by se dala natočit zajímavá reportáž, možná i série reportáží,
ale nemusely by tak prvoplánově podkuřovat protiromské nenávisti.

Představme si, že by se novináři začali soustředit třeba na lékaře.
Zveřejňovali by reportáže, ve kterých by mluvili rozhořčení nespokojení pacienti
a každé pochybení, kterého by se nějaký lékař dopustil, by se dostalo na první
stránky novin a probíralo by se opakovaně ve zprávách. Po několika měsících
mediální masáže by se lidé báli k lékařům chodit, a to, i když by všechno, nebo
skoro všechno, co by se v médiích objevilo, byla pravda, nebo skoro pravda.

Jaký bude důsledek mnohaletého soustředění se na romské prohřešky? Oteplilo
se a začínají zase protiromské pochody, nespokojenost lidí může zase zdánlivě
bezbolestně unikat. Romům se bude žít zas o něco hůře a konfliktů bude přibývat.
Situace, která opravdu není dobrá, se bude zhoršovat. Představa, že se etnické a
sociální problémy vyřeší pochody, nebo dalším vytěsňováním na okraj, je scestná.

Problémy se naopak prohloubí, napadení bude přibývat, až se jednoho dne ani
Nově do zpráv nevejdou. Bezuzdná touha po senzaci může mít vyústění v sociálních
a rasových nepokojích.