Saša Uhlová: Romská strategie je dobrý dokument, ale podpora romské inteligence by měla být ještě větší

Přes všechny dosavadní koncepce a snahy se situace Romů v České republice
zhoršuje. S tíživými problémy sociálního vyloučení se podle odhadů potýká 80 –
100 000 Romů, což je podle odhadů zhruba třetina Romů žijících v ČR. V
posledních několika letech dramaticky zesílily některé negativní jevy, například
v oblasti bydlení, územní segregace či předluženosti. Kromě toho na Romy jako
celek doléhají sociální nepokoje, napětí a tendence majoritního obyvatelstva k
extrémním řešením vzrůstá.

Cílem Strategie romské integrace do roku 2020 (zkráceně Romská strategie 2020),
která vznikala od února 2013 a nyní je v gesci ministra pro lidská práva, rovné
příležitosti a legislativu, a kterou by měla letos schválit vláda, je zvrátit do
roku 2020 negativní trendy ve vývoji situace Romů v ČR zejména ve vzdělávání,
zaměstnanosti, bydlení a v oblasti sociální. Dále nastartovat a urychlit
pozitivní změny a dosáhnout pokroku při odstraňování neodůvodněných a
nepřijatelných rozdílů mezi podstatnou částí Romů a většinovou populací a
zajistit účinnou ochranu Romů před diskriminací, bezpečné soužití a povzbudit
rozvoj romské kultury a jazyka.

Na serveru iDnes vyšla
zpráva s bombastickým titulkem Ministr Rom, náměstek Rom.
Stát chce víc zástupců menšiny v čele úřadů.
Podle ní by se mohlo zdát, že se Romská strategie 2020 zabývá pouze afirmativní
akcí a potíráním diskriminace. V novinové zprávě naprosto chybí analýza
strategie, autoři si vybrali pouze některé aspekty, které pro jistotu vytrhli z
kontextu.

Romská strategie navazuje na další vládní strategické dokumenty

Romská strategie 2020 se liší od svých předchůdkyň několika zajímavými aspekty.
Kromě toho, že pracuje s novými požadavky, které byly formulovány především na
platformě EU, a posiluje zásady unijní a mezinárodní spolupráce a účinného
monitorování, berou autoři do úvahy existenci jiných strategií a snaží se sladit
postup jednotlivých ministerstev a vnést jasno do různých opatření. Vedle Romské
strategie 2020 existují dva další zásadní dokumenty.

První je
Strategie sociálního začleňování na období 2014 – 2020 (v gesci MPSV),
která není zaměřená pouze na Romy, ale na redukci chudoby obecně a snižování
míry sociálního vyloučení všech osob a skupin obyvatel, které jsou těmito jevy
ohroženy. Ta je ve vztahu k Romské strategii 2020 zastřešujícím dokumentem,
neboť rizika sociálního vyloučení se týkají jak majoritní společnosti, tak
minorit. Druhým dokumentem je Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na
období 2011 – 2015, která cílí zejména na specifický problém vyloučených
lokalit, které nejsou obývané pouze Romy, i když převážně ano, a proto je Romská
strategie naopak jejím zastřešujícím dokumentem.

Romská strategie 2020 z obou těchto dokumentů vychází, reaguje na ně. Cílem
zpracovatelů bylo zabránit tomu, aby různé strategie řešily stejné otázky, proto
dokument někde odkazuje na úkoly formulované a plněné v rámci jiných strategií.

Cíle romské strategie: lidskoprávní, národnostní, sociálně-ekonomické

Globální cíle Romské strategie 2020 představují její autoři ve třech rovinách. V
oblasti lidsko-právní má za cíl, aby Romové, stejně jako všichni občané, mohli v
plné míře a bez jakékoli diskriminace užívat všech individuálních práv
zaručených Ústavou ČR, Listinou základních lidských práv a svobod, právem EU,
včetně Listiny základních práv Evropské unie, a mezinárodními smlouvami o
lidských právech, kterými je Česká republika vázána.

V oblasti národnostní je cílem vytvoření podmínek pro rozvoj romské národnostní
menšiny a podmínek pro uskutečnění práv příslušníků národnostních menšin, které
jsou definovány v hlavě III. Listiny základních práv a svobod, v Rámcové úmluvě
o ochraně národnostních menšin a v zákoně č. 274/2001 Sb., o právech příslušníků
národnostních menšin. Při naplňování tohoto cíle je podle autorů potřeba
zohlednit skutečnost, že romská menšina nemá svůj „domovský stát“ a proto by
podle nich měla česká společnost převzít větší díl odpovědnosti za uchování
romských tradic, paměti a za rozvoj romské kultury a jazyka. Tedy například
finančně podporovat Muzeum romské kultury.

V oblasti sociálně-ekonomické je jejím cílem integrovat Romy tak, aby byli
zastoupeni ve všech vrstvách české společnosti a dosahovali statisticky
přibližně stejných výsledků v sociálně-ekonomických parametrech jako majorita.

Pozitivní diskriminace? Ne! Vyrovnávací akce

Jak ale dosáhnout toho, aby se negativní pohled majority změnil? Podle Romské
strategie je třeba potřeba důsledně zohledňovat situaci Romů při provádění
obecných politik a opatření, jednak zavádět zvláštní opatření, která se budou
týkat převážně, nikoli však pouze Romů a nakonec vyrovnávací opatřeními, která
směřují k podpoře příslušníků romské menšiny. To jsou ta opatření, o kterých se
v českém mediálním prostoru hovoří jako o „pozitivní diskriminaci“, což je
termín, který pochází od kritiků vyrovnávacích opatření ve Velké Británii.

Kolem „pozitivní diskriminace” se objevují často negativní emoce. Termín je
značně nejasný, každý si za něj dosadí to, co potřebuje. Co vlastně znamená?
Označuje každé pozitivní opatření, které stát vůči znevýhodněné menšině učiní?
Nebo označuje přímé zvýhodňování příslušníků menšin, jako třeba kvóty? Je
pozitivní diskriminací i to, že děti v romském ghettu mají oproti dětem mimo
ghetto nízkoprahový klub, kde je dobrovolníci doučují? Většinou tento pojem
označuje právě to, co se kritikům nelíbí, kdežto opatření, se kterými souhlasí,
za pozitivní diskriminaci nepovažují.

Vhodnější a přesnější je termín vyrovnávací akce, který v sobě obsahuje
skutečnost, že se opatřením vyrovnává většinou historicky vzniklé znevýhodnění.

Zásada dočasného zvýhodňování skupiny lidí, aby se vyrovnalo znevýhodnění dané
historicky má oporu v českém právním řádu, protože ČR přijala Mezinárodní úmluvu
o odstranění všech forem rasové diskriminace, která tuto zásadu umožňuje a
nabízí.

Cílovou skupinou romské strategie nejsou pouze sociálně vyloučení Romové,
ale i romská střední třída

A jaká je podle Romské strategie 2020 vlastně cílová skupina navrhovaných
opatření? Z dokumentu vyplývá, že by se měla týkat Romů žijících v tzv. sociálně
vyloučených lokalitách, Romů, kteří nežijí v situaci sociálního
vyloučení, jsou
integrováni do společnosti, potřebují však pomoc při překonávání překážek, a
nakonec Romů jako národnostní menšiny. Předkládaná Strategie zahrnuje všechny
tři skupiny, avšak pokud jde o první cílovou skupinu, je primárním dokumentem
Strategie boje proti sociálnímu vyloučení.

Ač se v Romské strategii 2020 podrobně probírá vzdělání, zaměstnanost a
bydlení, je na rozdíl od Strategie boje proti sociálnímu vyloučení více zaměřena
na podporu romské národností menšiny, zohledňuje i důležitost posilování romské
střední třídy jako možného nástroje k obrušování hran napětí v česko-romském
soužití. Stejně tak se zaměřuje na podporu romského jazyka a zachování
kulturního dědictví. Zřejmě právě to je kámen úrazu s ohledem na míru
anticiganismu v české společnosti. Opatření jako stálá finanční podpora Muzea
romské kultury, navýšení finanční podpory romských sociálně znevýhodněných
středoškoláků a nově zavedení podpory nadaných romských vysokoškoláků, podpora
vzdělávání dospělých Romů, podpora studia romského jazyka, historie a kultury,
vzbuzují vášně.

Podle autorů Romské strategie 2020 je to právě posilování postavení
romské střední třídy a inteligence, které může pomoct tomu, abychom vyrovnali
historicky vzniklou, méně příznivou situaci Romů ve srovnání s většinovou
populací. Autoři se snaží v materiálu vysvětlit, proč je důležité neschovávat
všechny Romy pod hlavičku sociálního vyloučení, neboť to zesiluje jejich
stigmatizaci. Pojem Rom je pak čím dál častěji asociován s pojmem
nepřizpůsobivý. Tvůrci strategie chtějí oslovit i tu část romské menšiny, která
nespadá do škatulky sociálního vyloučení.

Přestože autoři nijak nepodceňují sociální problémy a Romská strategie 2020
obsahuje vedle afirmativních opatření kupříkladu podporu sociálních a dalších
služeb jako je terénní práce v romských lokalitách, komunitní práce a
nízkoprahové kluby, je její hlavní zaměření zacílené spíše na Romy jako
národnostní menšinu. A to proto, že koncepce zabývající se výhradně sociálním
vyloučením už existují a Romská strategie 2020 na ně navazuje a v textu jasně
odkazuje a uvádí do souvislostí. Je tedy třeba číst ji v tomto kontextu. Stejně
tak autoři odkazují na Strategii prevence kriminality na léta 2012-2015 a na
Strategii pro práci Policie České republiky ve vztahu k menšinám. V tomto smyslu
je Romská strategie 2020 propracovaná a není samostatným výkřikem do tmy, nýbrž
dokumentem pečlivě zohledňujícím vše, co bylo na tomto poli navrženo v rámci
ostatních strategií.

O tom, zda je česká společnost připravená vyrovnávat se s velkým problémem,
kterým soužití etnických Čechů a Romů bezesporu je, skrz vyrovnávací opatření, je
velká otázka. Pokud by to mělo něco skutečně kvalitativně změnit, musela by být
podpora romské inteligence zřejmě mnohem větší, než autoři navrhují.
Provokativní titulek, který láká na ministra Roma (považte, jaký skandál) nemá v
textu Romské strategie oporu. Kdybychom ale žili ve společnosti, kde by Roma na
postu ministra neměl potřebu nikdo komentovat, bylo by to dobré, nebo ne?