Saša Uhlová: Další brutální útok médií - dvanáctiletého kluka dobila klacky
Občas si říkám, jestli jsem spíš než romistiku neměla raději studovat
germanistiku, nebo rusistiku. Námětů k psaní by mi to poskytlo taky hodně, a
zbyl by mi čas na to, abych se věnovala dalším tématům, která mě zajímají.
Události, skutečné, nebo médii a lidmi na sociálních sítích vytvořené, které se
nějak týkají Romů, vytvářejí místy úplnou smršť.
Pořád se něco děje, a pořád je to takové stejné. Má smysl ještě něco
přidávat, když už toho bylo napsáno tolik? A když nejlepší text k současným
událostem už
napsal můj
muž?
Jenže mezitím se v Duchcově odehrálo další drama, které se zdálo novinářům
natolik zajímavé, aby o něm referovali. Čtenář, který si přečte zveřejněné
zprávy, nutně musí dojít k názoru, že vlastně neví, co se stalo.
Podle verze, která je založená na facebookovém statusu kamarádky matky
jednoho z chlapců, napadlo pět Romů dvanáctiletého chlapce. Na zádech má prý od
proutků červené čáry a na oku monokla. Podle policejní mluvčí se rvačky
účastnilo pět dětí ve věku od sedmi do dvanácti let, a nebylo to tak, že stál
jeden chlapec proti čtyřem útočníkům. Rvačce prý předcházel slovní konflikt,
který přešel do vzájemného napadání.
Titulky jako
DALŠÍ RVAČKA V DUCHCOVĚ: 12letého kluka dobili klacky, nebo
Další brutální útok v Duchcově: 12letého kluka zbili klacky působí, jako
kdyby měli autoři zpráv mnohem více informací, než které ve svých článcích
uvádějí. Přitom v těchto zprávách chybí ta část vyjádření policejní mluvčí,
která jimi předkládané informace zpochybňuje. Její vyjádření zveřejnil server
iDnes, kde vyšel článek s titulkem
Duchcov žije dalším násilím. Byla to běžná dětská rvačka, říká policie.
Jeden policista mi před rokem a půl po demonstraci v Rumburku řekl, že dokud
budou novináři psát o banálních konfliktech, kterých on jako policista řeší
každý den několik, pokaždé, když jsou do nich zapleteni Romové, bude se situace
jen zhoršovat. Stěžoval si, že novináři nedělají dobře svou práci. Pak se
opravil a řekl, že ne všichni, ale jen někteří, že to však stačí k tomu, aby to
přispívalo k eskalaci konfliktů.
Na základě rozhovorů, které jsem vedla nejen s autory senzačních zpráv o
šarvátkách s Romy, jsem nabyla matnou představu, jak to v některých redakcích
funguje. Že by se jednotliví redaktoři věnovali do hloubky „svým“ tématům, a že
by měli dostatek času na zpracování kvalitních zpráv, je zřejmě za současného
stavu utopie. K narychlo napsané zprávě, která je často založená jen na výpovědi
jednoho člověka, nebo dokonce jen na zprostředkovaných informacích, připíše
editor titulek, který prodává. A aféra je na světě.
Už se ani nepozastavujeme nad tím, že novináři (někteří, samozřejmě) ve svých
zprávách vycházejí z informací, které jim poskytne jedna strana konfliktu.Shodou
okolností je to téměř vždy ta „česká“. Tyto informace předkládají svým čtenářům
jako fakta. A když se následně na serveru Romea.cz objeví zpráva, která přináší
kromě již zveřejněných informací také pohled druhé strany, ozývají se čtenáři v
diskuzích, že je Romea neobjektivní.
Jako pozorná čtenářka zpravodajství musím konstatovat, že je tomu právě
naopak. Romea sice zveřejňuje alternativní scénáře událostí, ale vždy uvede,
odkud informaci má, a co která strana konfliktu tvrdí. Až teprve u soudu se
většinou ukáže, jak to vlastně bylo, což už většina médií, která se případem
zkraje zabývala, neeviduje. I zde je Romea pečlivější a případy sleduje déle.
Pro mě je z těchto důvodů nejdůvěryhodnějším zdrojem informací v této oblasti.
Pro část kritiků zpravodajství serveru Romea zřejmě objektivita znamená, že
se dočtou to, co potvrdí jejich názor. Tedy, že jsou cikáni pakáž. Ale jistě se
najdou i lidé, kteří se pídí po tom, co se skutečně stalo, a přesto se jim zdá,
že to je nějaké nevyvážené. Proč vlastně?
Skutečně vyvážené by bylo, kdyby se psalo o všech rvačkách a konfliktech,
které se v naší zemi každý den odehrají. Ale to by nás asi rychle přestalo
bavit. Chtít, aby novináři rozeznali co je podstatné, a co není, je zřejmě marná
touha. Zbývá tedy otázka, proč (někteří) čtenáři touží číst stále dokola o tom,
že nějací Romové někoho napadli, a že se opět potvrdilo, že to s nimi dál nejde.
Článek vyšel na serveru Deník referendum.
