Romka učila děti slovenštinu: Rasistické slohy jsem odmítla známkovat

„Nemám pocit, že bych byla jako mimozemšťanka nebo exot, který se výrazně liší od ostatních,“ říká Romka Alexandra Berkyová. V minulosti pracovala ve školství, s rasistickými útoky na svojí osobu se ještě nesetkala.

Na bratislavském gymnáziu učila děti slovenský jazyk, postupně ale pedagogické zaměstnání opustila. Z platu učitelky totiž nevyžila. Rodačka z hlavního města Alexandra Berkyová (27) hovoří i o tom, jak odmítla známkovat rasistické slohy.

Vystudovala jste pedagogiku a slovenský jazyk. Jaká je cesta od učitelství k reklamě?

(smích) Po nástupu na vysokou školu jsem byla zaměstnaná ve firmě, která zprostředkovává doučování. Od prvního ročníku na univerzitě jem při škole doučovala slovenštinu. Děti, dospělé, byly to různé věkové kategorie i typy lidí. Po skončení školy jsem potom chtěla využít to, že mám praxi.

Takže jste šla za katedru?

Nechtěla jsem jít do klasického pracovního vztahu, mám ráda svobodu a nerada se řídím omezeními. Spustila jsem vlastní projekty a dělám to, co umím. Zpívám v kapele, píšu články, fotografuji a samozřejmě doučuji. Ale chtěla jsem si vyzkoušet, jaké to je být učitelkou.

Na Facebooku jsem našla inzerát, že jedno bratislavské gymnázium hledá učitelku. Poslali mi mail a pozvali mě na pohovor. Začala jsem tam pracovat a bylo to skutečně náročné. Slovenský jazyk jsem nedokázala učit bez kontextu, na hodiny jsem studentům nosila projektor a promítala jim i o umění a o změnách ve společnosti.

Nebylo to dobré rozhodnutí?

Začala jsem mít pocit, že to pro mě nebude to pravé. Hledala jsem proto něco jiného. S přítelem jsme se shodli, že marketing by pro mě mohl být nejlepší. Absolvovala jsem mnoho pracovních pohovorů, všude mi ale říkali, že se na tu profesi nehodím.

Portfolio prací jsem sice měla, ale všichni chtěli několik let praxe v agenturách. Nakonec se mi podařilo pracovat v zdravotním centru.

Romka – slovenštinářka na gymnáziu je u nás nezvyklým jevem. Dali vám kolegové nebo studenti pocítit, že máte jinou barvu pleti?

Ne, v životě jsem se potkala s něčím podobným jen velmi zřídka. Je to tím, že nevypadám jako Romka. Ale viděla jsem to, když studenti psali slohy a v jejich textech byly rasistické narážky. Nebyly na moji osobu, i tak jsem jim ale dala najevo, že nic podobného nebudu tolerovat.

Odmítla jsem oznámkovat práce, ve kterých se objevil rasismus. Psali například příběh a do fiktivního vyprávění dali postavu Cigána, který něco ukradl.

Romské děti ze segregovaných lokalit mají problém naučit se spisovnou slovenštinu. Je pro Romy slovenský jazyk opravdu těžký?

Podle mě by neměl být problém naučit se spisovnou slovenštinu, pokud má dítě motivaci a není zdravotně znevýhodněné.

Možná to někdo používá jako výmluvu, která mu vyhovuje. Ale těm dětem nikdo nevysvětlí, že pro život budou slovenský jazyk potřebovat. Ze stejného důvodu se dnes učíme například angličtinu nebo jiné cizí jazyky.

Nespojovali si vás s romským původem ani díky vašemu jménu?

Vůbec, skutečně jsem s tím nikdy neměla větší problém.

Je to tím, že nemáte romský vzhled, nebo tím, že žijete v Bratislavě?

To nedokážu porovnat. V jiném městě než v Bratislavě jsem dosud nežila. Ani během cestování po Slovensku jsem nezažila rasistické útoky či narážky. Možná je to i tím, že ve městě se řeší jiné problémy.

V Bratislavě se potkávám s lidmi, pro které nejsou Romové hlavním tématem. Jsou to otevření, inteligentní a sečtělí lidé. Ostatní posuzují podle jejich práce, chování a názorů, ne podle barvy kůže.

Jak vnímáte zprávy o lidech z osad?

Jsem součástí romského etnika, ale neztotožňuji se s tím, ani si neumím podobný život představit. Je to společenský fenomén, který se za roky nikam nepohnul. Stále jsou zprávy o Romech v televizi a novinách o tom samém.

Co si představíte, když slyšíte, jak se hovoří o romské problematice?

Představím so situaci v osadách, ale nedokáži se v tomto emocionálně spojit. Spíše se snažím pochopit, jak to může vnímat společnost. Rozumím oběma stranám. I majoritě, ale i Romům, kteří jsou od většiny reálně odlišní.

Cítíte v sobě romský temperament?

Cítím temperament, živelnost, jisté emocionální situace vnímám jinak než většina. Ale určitě nemám pocit, že bych byla jako mimozemšťanka nebo exot, který se výrazně liší od ostatních.

Rozhovor vyšel na serveru www.aktuality.sk.