Renata Berkyová: Teplí, na romskou vlajku nesahat!
Ještě dnes ráno jsem neměla vůbec v plánu cokoliv psát, ale to, co někteří
Romové pronášejí na sociálních sítích k tématu sexuální orientace, mě popravdě
trochu nadzvedlo ze židle. Odrazovým můstkem pro ohnivou diskuzi byl fakt, že na
Prague Pride, tedy průvodu hrdosti lidí z odlišnou sexuální orientací, se
objevili Romové, kteří hrdě vztyčili romskou vlajku. A to je pro některé čin
doslova hanobící romský národ, který v žádném případě nemůže být spojován s
homosexuály.
Romská vlajka zkrátka dle některých do rukou homosexuálů,
obzvláště těch romských, nepatří. A pak se buď při debatách navíc ohání
tradicemi: „Homosexualita není součástí romské kultury!“, nebo spekulacemi nad
institucionálním vypořádáním: „Kdybychom měli vlastní stát, dopadnete jak gayové
v Rusku!“, anebo přijdou s křesťanstvím a Ježíšovou heterosexuální orientací, což
už není nic než čistá demagogie. Tito Romové se považují za nositele romských
tradic a současně za obhájce práv Romů v české neromské společnosti. A v tomto
vidím asi největší pokrytectví.
Upřímně nerozumím Romům, kteří celý život zažívají pocit útlaku a diskriminace
pro svůj romským původ, bojují za lepší podmínky, rovnoprávnost a lidské
jednání, a pak jsou schopni jiné odsoudit pouze pro jejich jinakost? Jak je
možné, že se v jednu chvíli tito samosoudci hrdě hlásí ke známým Romům
dosahujícím mnohdy vyššího vzdělání či pracovních úspěchů než oni sami, a vzápětí
jsou schopni jim plivnout do tváře proto, že se odvážili spojovat vlastní
homosexualitu s romstvím? Copak je gay člověkem nižší kategorie, o jehož
právech, třeba na nošení vlajky, musí kdosi rozhodovat? A v jakém že století to
žijeme?
Možná někteří zapomínají, že romství se neměří podle vlajky nebo hymny. Maroš
Balog, romský spisovatel, aktivista, manžel a otec uvedl na sociálních sítích:
"Pokud romipen nenosíte v srdci, duši a charakteru, můžete mít vlajku ušitou i
ze somnakaj (ze zlata, pozn. redakce) a bude to stejně pouze kus barevného
plátna."
Já sama si velice vážím těch Romů, a obzvláště ze starších ročníků, kteří
nepodléhají zastaralým a nenávistným postojům vůči homosexuálům a naopak si
zachovávají zdravý rozum a otevřené srdce. Jsou bezesporu velkou oporou pro ty,
kteří musí sbírat dvojnásobně více odvahy žít svobodně a podle svých představ.
Moje vlastní máma jednou za mnou přišla, v době, kdy jsem ještě neměla žádné
děti a ani vážný vztah, s tím, že i kdybych byla na holky, tak mě pořád bude
mít ráda, a chce, abych byla šťastná.
A na závěr mě napadá, že bychom mohli při pochodu romské hrdosti vztyčit třeba
vlajku duhovou, ať je zas o čem mluvit :-).
Aven saste the bachtale, paťiv savorenge.
