Renata Berkyová: Jak gádžo z Reflexu (ne)schoval svůj rasismus

Polemika nad tím, jak máme oslovovat ty, kteří nejsou Romové, se vede zřejmě
od doby, co zdomácnělo v novinářském diskurzu slovo Rom. Šéfredaktor Reflexu,

Marek Stoniš, včera vydal komentář, ve kterém se pohoršuje nad označením
Nerom, resp. „neromskými“ dětmi. Ono to opravdu vzhledem ke korektnímu
vyjadřování vůči všem, není jednoduché, obzvlášť pokud se chceme vyhnout půl
řádkovému opisu, Stonišovi však ke smysluplnému názoru chyběla základní znalost
pojmů, odstup od vlastních stereotypů a snad i schopnost dobře schovat svoje
skutečné rasistické tendence.

Hned první věta po úvodu je postavena tak trochu na hlavu. Autor totiž ze
zprávy Evropské komise proti rasismu a netoleranci odvozuje že děti, které
nejsou romské, nejsou „logicky“ české, tedy že nejsou Češi. Pokud se ovšem
bavíme o Češích jako občanech České republiky, tak autora musím zklamat, nejenom
všichni „bílí“, ale i Romové zde žijící, jsou Češi! Mají české občanství a v mnohém
se s ČR upřímně ztotožňují (aktuálně třeba u příležitosti světového mistrovství
v hokeji), či ji hrdě reprezentují, mají „bílé“ přátele či partnery. Ovšem musím
asi mnohým odtajnit ještě jeden fakt, tito Češi se současně hrdě hlásí ke svému
romství, k vlastní romské kultuře a jazyku. Že tento benefit jen málokdo dokáže
ocenit, a spíš se uchylujeme k rozdělování na my a oni, není důsledek něčího
chování, ale spíš jeho příčina. A taky jsou to partneři, manželé, rodiče,
křesťané, ateisti, zaměstnanci, sportovci, hudebníci…. Stoniš je jen Čech.

Stoniš dál v článku rozvádí „neromství“ a „nečešství“ do absurdních situací,
ale ty se hodí spíš do hospodských rozhovorů nad půllitrem, a nemá smysl je
nějak komentovat. Je zřejmé, že se žádným skutečným návrhem, jak říkat „těm,
kteří mají české občanství a(le) neztotožňují se s romskou národností“, aniž by
je to samotné uráželo nebo se je to nějakým způsobem dotýkalo, nepřišel (a
nejspíš nepřijde). Stonišovi totiž o tuto diskuzi vůbec nejde. Ve skutečnosti
však nedokáže přijmout fakt, že si někdo dovolil (!) stavět jeho identitu do
souvislosti s Romy. A ještě hůř identitu jeho syna a romských dětí (byť by se mu
nakonec i mohlo líbit, že je postaven do přímého protikladu vůči Romům).

Ovšem posledními dvěma odstavci se autor zcela prozradil. Sice předstírá
korektivního žurnalistu a slovo Rom tam nenajdete, je všem jasné, o kom je řeč.
Dočtete se třeba, že „Vzdělání vlastních potomků je jim prostě zcela ukradené“ a
podobné nesmysly. Nechybí povzdech chudáka českého tatínka, čímž samozřejmě
vtahuje na svou stranu všechny „normální“ rodiče, kteří sice doteď neřešili, ale
teď už budou „řešit“ stejný problém.

Z komentáře šéfredaktora bych si ale nedělala příliš velkou hlavu. Vnímám ho
jako dosti slabý příspěvek ála chytrý komentář diskutéra sociálních sítí, ovšem
dobře zacílený. Ono, jak je známo, slovíčko Rom (a všechny jeho odvozeniny)
patří do základní skupiny slov bulvárních periodik, jež zvyšují čtenost.
Průměrně inteligentní čtenář by se však neměl nechat nachytat, také proto
vzniknul tenhle text.