Renata Berkyová: Ferigate obnažil náš přístup k sexuálnímu obtěžování
Dominik Feri, poslanec za TOP 09 a výrazná osobnost na sociálních sítích, čelí obvinění ze sexuálního násilí a obtěžování. Po mediálním zveřejnění svědectví několika žen i potvrzení, že Právnická fakulta UK, kde Feri studoval, řešila stížnosti několika studentek na jeho chování, Feri složil mandát a neplánuje ani kandidovat v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny.
Ke kauze toho bylo řečeno od chvíle, kdy byl článek novinářů z A2larmu a Deníku N zveřejněn, už hodně. A vedle mého osobního překvapení spojeného s chováním Feriho k ženám, mně zaráží i reakce některých lidí.
Jednak si nemyslím, že je potřeba člověku, který odchází z politiky kvůli závažnému nařčení ze sexuálního násilí, děkovat. Za co? Že nedupe nohama se slovy „nikdy, nikdy neodejdu“? Jistě, je jeden z mála, ne-li jediný za poslední roky, který převzal z pozice politika odpovědnost za svůj morální kredit a odchází. Snad pro ostatní nastavil laťku výš, ale frajeřina to opravdu není.
Druhá věc, a to mnohonásobně závažnější, je zpochybňování svědectví a chování postižených žen, a odvracení pozornosti od obviněného na oběti. Ukazuje totiž nejen to, jak ohroženou pozici v české společnosti ženy mají, ale také to, že v mnoha případech ženy svou vlastní pozici pouhého sexuálního objektu přijímají. Tento děsivý internalizovaný postoj se hojně odráží v různých diskusích, v nichž se tyto ženy snaží „poučit“ oběti o účinku minisukně a riziku noční party na bytě. Že s tím se přece počítá a dobře mířená facka udělá své. Ne. Je milion situací, kdy se žena nebo mladá dívka ocitne v úzkých, kdy je zaskočena chováním blízkého člověka, kdy danému muži věří, respektuje ho či k němu vzhlíží a jeho neobvyklým útočným chováním je paralyzovaná.
Je nutné si uvědomit, že jsou to v mnoha případech blízcí či vlivní lidé, kteří svou autoritativní pozici využívají a proti kterým je obzvlášť těžké se postavit. O to víc je těžké pak o tom někomu říct, když společnost, v níž žijeme, taková tvrzení bagatelizuje, zlehčuje či rovnou odmítá jako výmysl nebo přehánění. V případě Feriho se jedná o politika – „influencera“ s milionem sledovatelů, v jiných případech se může jednat o herce, zpěváka, strýce, otčíma, šéfa, či přítele, který překročí základní hranici osobní svobody ženy, která říká NE.
A my uděláme co? Ve chvíli, kdy se tyto ženy a dívky rozhodnou svůj traumatizující zážitek sdílet, mávneme rukou, že to přece přežila a nic se jí nestalo? Nebo začneme s obligátním: to už nemůžeme ženám ani dvořit? Opravdu nedokážeme rozlišit mezi přirozeným a z obou stran souhlasným jednáním a mocensky nadřazeným sexuálně násilným chováním?
Podle statistik se sexuálním obtěžováním setkala téměř každá druhá dívka starší 15 let. Kolik takových dívek máme ve svém okolí? A kolik z nich to nikdy neřekne jen proto, že nebude mít naše zastání?
