Ředitelka Českého západu Petra Vodenková: Karlovarský kraj má jedno opravdu bolestivé místo a tím je vzdělávání lidí

Vznik neziskové organizace Český západ působící na Toužimsku a Tepelsku ve vyloučených lokalitách, iniciovali v roce 2001 bratři z řádu trapistů, kteří si zvolili areál bývalého zemědělského barokního statku v Novém Dvoře za místo pro svůj klášter. Sídlo společnosti Český západ se nachází v 1 km vzdálené Dobré Vodě, v těsné blízkosti panelového domu obývaného převážně romskou komunitou. Od dubna loňského roku má organizace novou ředitelku Petru Vodenkovou. Ptali jsme se, jaké jsou její plány a vize.

Jaké sociální služby nabízíte svým klientům?

Služby poskytujeme na celém Toužimsku a Tepelsku. Naše služby se rozdělují na služby poskytované pro rodiny s dětmi, ty využívá průměrně 35 rodin, a terénní programy, které jsou zaměřeny na dospělé osoby. Tuto službu využívá  v současnosti zhruba  80 klientů. Poskytujeme pomoc jak s jednorázovým problémem, který pomůžeme vyřešit, a dále už klient službu nepotřebuje, tak i s řešením dlouhodobých problémů.  

Kdo je vaší cílovou skupinou?

Cílovou skupinou jsou obyvatelé sociálně vyloučených lokalit. Nejdéle působíme v obci Dobrá voda, kde trvale žije asi 110 obyvatel, z toho je zhruba 80 z nich romské národnosti. Obývají panelový dům v těsné blízkosti sídla naší organizace a jsou to především starousedlíci, kteří zde žijí komunitním způsobem. Pokud se ale podíváme do jiných sociálně vyloučených lokalit v našem kraji, třeba do té v Nové Farmě, tak tam už se potýkají s horšími problémy kvůli drahým bytům ne moc dobré kvality. Obyvatelstvo se tam poměrně často mění, přichází ze Slovenska, severních Čech a dalších částí republiky.

Jsou všichni Vaši klienti Romové?

Všichni klienti nejsou Romové. Jsme sociální služba, která je poskytována všem. Je pravdou, že romské etnikum tvoří hodně velkou část, ale neznamená to, že pokud pomoc potřebuje osoba z majoritní společnosti, tak ji odmítneme.

Kolik máte zaměstnanců a kolik byste jich případně potřebovali?

Tento kraj má jedno opravdu bolestivé místo a tím je vzdělávání lidí. Máme obrovský problém sehnat zaměstnance se vzděláním sociálního pracovníka. V kraji je jen jedna soukromá škola, která toto vzdělání poskytuje. Bohužel, když lidé musí za vzděláním odjíždět pryč, tak už se jich většina nevrátí zpátky. Co se týká samotných zaměstnanců, tak standardem bývá, že na jednoho zaměstnance připadá deset klientských rodin. My takto ale nepostupujeme, protože naše služby využívají více početné rodiny, v nichž je běžný počet členů v jedné domácnosti šest. Můžeme proto poskytovat služby bohužel jen rodinám, na které máme kapacitu.

Vašimi zaměstnanci jsou také samotní obyvatelé panelového domu v Dobré Vodě, v čem vidíte jejích přínos?

Tito zaměstnanci mají zkušenosti z komunitní práce ze svých vlastních životů. Mnohými situacemi si sami prošli a svými zkušenostmi mohou v rámci poskytování sociálních služeb pomáhat dále, což tak skutečně funguje.

V čem je to naopak nevýhoda?

Na některé skupiny z panelového domu to může mít opačný efekt. Proto chci dosáhnout toho, aby u služeb poskytovaných pro rodiny s dětmi a u terénních programů byli zaměstnanci pocházející z majoritní společnosti. Naše romské pracovníky se snažíme posílat do okolních sociálně vyloučených lokalit. Toto je ale důležitý úkol pro vedoucího služby, který musí vhodně zvolit pracovníka, který bude službu poskytovat.

Na postu ředitelky jste krátkou dobu, jaké jsou vaše vize do budoucnosti?

Určitě bych chtěla Český západ posouvat, ale nechci zde velké změny, protože lidem nemusí dělat radost. Byla bych ráda, kdyby se zvyšovaly kompetence sociálních pracovníků a kvalita poskytovaných služeb podle zákona o sociálních službách. Karlovarský kraj vytvořil takzvané regionální karty, které popisují, co by měla konkrétní služba poskytovat, je to vlastně takový návod a pracovníci, kteří už podle nich pracují, si je velice pochvalují.

V čem vlastně spočívá podstata regionálních karet?

Regionální karta vychází z potřeb lidí, a ne z jejich přání. Uvedu to na příkladu. Dost často pracovník vstupuje do rodiny z důvodu, že dítě neprospívá ve škole, nebo do ní dokonce nechodí. Když se pracovník dostane do rodiny a zjišťuje, co tam je za problém, tak díky této kartě zjistí, že problém může být jinde, například ve financích. Dítě nechodí do školy, protože nemá peníze na autobus. Pracovník už může nabízet pomoc třeba s hospodařením rodiny nebo s nastavením splátek při zadlužení. Díky regionálním kartám se pracovník dostane k věcem, které se zprvu zdály, že jako potřeba vůbec nevypadají.

Město Toužim nespolupracuje s Agenturou pro sociální začleňování. O co všechno vy jako místní organizace kvůli tomu přicházíte?

Přicházíme o možnost žádat peníze na fakultativní činnosti, které nelze hradit z dotací poskytovaných krajem. Tyto činnosti jsou ale součástí projektů, takže je poskytovat musíme, protože jsme se k nim zavázali. Musíme proto hledat jiné grantové výzvy a cesty, jak toto financování zajistit. Zajišťují nám ho drobné projekty, se kterými se však pojí další administrativní povinnosti a zátěž. Větší projekty by pro nás představovaly větší jistotou na více let, přinesly by větší objem peněz, který by situaci vyřešil.

Co by se stalo, kdyby na Toužimsku a Tepelsku Český západ přestal poskytovat sociální služby?

Co se týče poskytování sociálních služeb, tak by tu zůstalo bílé místo na mapě. Oblast, ve které působíme, není rozlohou příliš velká, ale je tu hodně potřebná. Jiná organizace tu nepůsobí. Zvýšila by se tu kriminalita a nezaměstnanost.