Ředitel krajského úřadu Luboš Průša: Je třeba ukázat, že máme na všechny stejný metr a mít dobré příklady Romů

Pokračujeme v našem předvolebním cyklu otázek a odpovědí volebních lídrů
jednotlivých politických stran a uskupení v krajských volbách. Ptali jsme se na
jejich názory na integraci romské menšiny, respektive na způsob, kterým v tomto
směru chtějí dosáhnout zlepšení. Zajímalo nás především to, jestli do spolupráce
na integraci přizvou místní romské osobnosti, jak se stavějí k problematice
bydlení, vzdělávání a nezaměstnanosti lidí, žijících v sociálně vyloučených
lokalitách, včetně Romů. A také to, jak by chtěli dosáhnout klidnějšího soužití
lidí z většiny s lidmi z menšin.

Pokračujeme Jihočeským krajem. Dotazy jsme zaslali těmto politikům:

Zdeněk Bezecný (TOP 09 a Starostové)
Petr Braný (KSČM)
Zdeněk Dvořák (KDU-ČSL)
Tomáš Jirsa (ODS)
Luboš Průša (Jihočeši 2012)

Jiří Zimola (ČSSD)

Z oslovených na naše dotazy odpověděli tři kandidáti: Zdeněk Dvořák, Luboš
Průša a

Jiří Zimola.

Uveřejňujeme odpovědi ředitele Krajského úřadu Jihočeského kraje a bývalý
starosty Písku Luboše Průši z hnutí JIHOČEŠI 2012.

1. Integrace Romů v České republice je dosud většinou pojímána jako
jednostranná záležitost. Na názor Romů se málokdo ptá. Naopak Romové často
neznají názory většinové části společnosti či návrhy politických řešení, protože
je s nimi nikdo nekonzultuje. Snažil byste se to změnit za účasti místních
romských představitelů?

Pokud ano – jak by takový způsob začleňování měl vypadat v praxi?

a) Dopřál byste Romům sluchu při společných setkáních?
b) Měl byste výraznou romskou osobnost jako poradce?
c) Zapojil byste více romských osobností na promýšlení způsobů integrace a
jejich zavádění do praxe?

Pokud ne – jak by vypadal váš přístup k integraci?

a) Postupoval byste spíše cestou represivních návrhů typu podmínění
vyplácení sociálních dávek za splnění určitých podmínek či zákaz pobytu na území
obce kvůli opakovanému přestupku? Jaká konkrétně opatření byste prosazoval?
b) Postupoval byste spíše cestou motivace typu placené práce dlouhodobě
nezaměstnaných pro města, obce a nevládní organizace? Co konkrétního byste
prosazoval?
c) Kombinoval byste tyto přístupy? Jak konkrétně?

Základním problémem je fakt, že Romy v jihočeském kraji nelze chápat jako
ucelenou kompaktní skupinu, zejména z důvodu bytostných rozdílů např. mezi
Olachy a Rumungry. Stejně tak nelze vyhledat osobnost, která by byla
respektovaná většinou Romů v našem kraji a to bohužel mnohdy ani na lokální
úrovni jako tomu bylo bylo např. v první polovině 90. let. Nepovažuji tedy za
rozumný krok na počátku koordinovat aktivity spojené se sociální inkluzí Romů s
osobnostmi z řad Romů. Upřednostňoval bych užší spolupráci krajského romského
koordinátora s pracovníky organizací, které se této problematice věnují a ti by
přenášeli potřeby Romů na krajskou úroveň.

Jako další krok (po roce po dvou) by podle mého názoru mělo následovat
zkušební vytipování několika lokalit, kde by se možná dala najít „osoba autority
mezi Romy-vůdce“ a s ním zkusit spolupracovat. Každopádně jsem přesvědčen, že
krajská koordinace bez spolupráce s organizacemi, které s Romy pracují, není
funkční. Zároveň bych chtěl zmínit proces zhotovování Střednědobého plánu
rozvoje sociálních služeb Jč. kraje, kdy se kraji přes velké úsilí nepodařilo
najít jediného Roma ochotného se na přípravě tohoto plánu podílet.

Systém vyplácení sociálních dávek je čistě v gesci státní správy a krajská
samospráva s tím neudělá nic. To, co ale považuji za podstatné, je striktní
dodržování pravidel a působení na města v tomto směru. Takže ne represe, ale
dodržování pravidel.

Zároveň se nedomnívám, že by bylo nutné utrácet krajské finance na podporu
zaměstnanosti, jelikož organizace, které jsou schopny toto zorganizovat, jsou
stejně schopny tyto prostředky získat i jinde (např.Rada vlády,OP LZZ apod.),
navíc tuto činnost lze v případě získání prostředků z těchto zdrojů účinně
kombinovat i s působením Úřadů práce.

2. Jakým způsobem byste postupoval při řešení dlouhodobé nezaměstnanosti
lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách a dalších chudých lidí včetně
zde žijících Romů?

a) Snahou o vytváření pracovních míst? Jak by taková snaha vypadala v
praxi?
b) Snižováním podpory v nezaměstnanosti a sociálních dávek, která by měla tyto
lidi přimět, aby si začali hledat práci?
c) Jinak? Jak konkrétně?

To souvisí s předchozí odpovědí. Navíc hluboká nezaměstnanost vždy nesouvisí
s jen s přijímáním dávek a s návykem na ně a kupodivu mnohdy ani s nechutí
pracovat, ale s nepřekonatelně nízkou kvalifikací většiny Romů a minimálními
pracovními návyky. Samozřejmě, že to jde ruku v ruce s nechutí zaměstnavatelů je
zaměstnávat, ale toto řešení není otázkou této generace, ale především tkví v
práci s dětmi a s mládeží a v motivaci dětí usilovat o změnu.

3. Jak byste postupoval při řešení bydlení nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?

a) Prosazováním sociálního bydlení hrazeného i z krajského rozpočtu?
b) Snižováním příspěvku na bydlení, aby si tito lidé začali hledat bydlení sami?
c) Jinak? Jak konkrétně?

Především je základní chybou (vzhledem k poznatkům osob v našem hnutí, které
se na tuto problematiku specializují) domnívat se, že většina Romů (i ve
vyloučených lokalitách) v jižních Čechách automaticky patří mezi nejchudší. Jak
jsem uvedl výše u současné dospělé romské generace je tento problém již jen
obtížně a v malé míře řešitelný. Pracovat musíme s mládeží a dětmi (což, ale
samozřejmě znamená působit na celou rodinu). Nicméně já osobně považuji řešení
hromadného bydlení pro Romy za naprosto zbytečné. Myslím, ale že (a to není věc
kraje) by se měla snažit o pozitivní motivaci a v případě Romů, kteří prokážou
snahu, pomoci k „vytažení“ z ghett. Pro tento systém pozitivní motivace však
bude nutné získat obecní samosprávy, které spíše podporují separaci Romů.

Určitě jsme proti budování bytů jen pro Romy z krajských prostředků.

4. Chtěl byste docílit vyšší vzdělanosti nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?

a) Pokud ano – jak konkrétně byste k tomu chtěli přispět?
b) Pokud ne – proč nepokládáte současný stav za natolik dobrý, že nepotřebuje
změnu?

Ano, vyšší vzdělanost je základ řešení. Měla by být podporována
prostřednictvím dlouhodobých osvědčených projektů prevence, které jsou schopny
většinu nákladů zajistit z OPLZZ a RV. Lze uvažovat i o finanční účasti kraje
při začátku projektů, např. první rok pomoc kraje, pak pouze 20%, prokazatelná a
evaluovaná práce s Romy, doporučení měst.

5. Jak byste chtěl docílit lepšího, klidnějšího soužití lidí z většiny s
lidmi z menšin, především romské?

a) Chtěl byste, aby spolu začali více, častěji komunikovat? Pokud ano –
jak konkrétně byste toho chtěl dosáhnout?
b) Zvýšenou sociální a osvětovou činností mezi chudými lidmi, především Romy?
Jak konkrétně by měla vypadat v praxi?
c) Přinucením těchto lidí k dodržování pravidel „silou“? Jak konkrétně?
d) Kombinací, nebo jinak? Jak konkrétně?

Podle mého názoru je nejlepší způsob ukázat lidem, že máme na všechny stejný
metr a mít dobré příklady Romů, se kterými se pracovalo a někam se dostali a pak
ty, kteří nebyli aktivní, nespolupracovali, nevyužili nabízenou pomoc, neplatili
a kteří na to reálně doplatili a vede se jim hůře než těm, kteří se snaží..
Tohle ale musí fungovat několik let, jelikož veškerá dílčí romsko-majoritní
komunikace bez pomoci zažitých reálných skutků a veřejností vnímaných skutečných
výsledků nemá pro řešení žádný podstatný význam. Hlavně, i kdyby k té komunikaci
docházelo (osobně se domnívám, že vůle komunikovat je na obou stranách velmi
nízká), tak se bude jednat o úzkou skupinu lidí. Ale u romské problematiky jde o
celospolečenský problém, který je potřeba řešit buď celostátně koncepčně nebo
naopak pouze na té nejužší lokální úrovni – nejlépe v kombinaci obojího. Upřímně
bych řekl, že samospráva velikosti kraje je tou nejméně vhodnou složkou pro toto
řešení , i když samozřejmě i kraj může přispět ke zlepšení. V tomto směru by
zřejmě bývalo bylo vhodnější zachovat okresy, ty by mohly bývaly k problémům
přispět účinněji než současné kraje zahrnující v sobě mnoho stovek velmi
různorodých obcí (viz např. dřívější úspěchy v integraci v okrese a ve městě
Český Krumlov).