Markus Pape: Reakce státu na loňský "Rok extremismu" v Česku

Extremisté v Česku loni uspořádali 272 akcí, což bylo o 136 méně než v roce
2012. Tohle alespoň tvrdí české Ministerstvo vnitra. Ty časté pouliční bitky
mezi demonstranty a policisty z loňského roku se nám jenom zdály anebo máte
pocit, že si někdo z vás usilovně dělá legraci?

Kdo by čekal, že po bouřlivých anti-romských nepokojích v roce 2013 české
bezpečnostní složky zveřejní aspoň zčásti sebekritickou analýzu dění v ulicích,
policejní strategie a podílu místních politiků i médií na vyvolání násilných
střetů často běžných občanů s příslušníky bezpečnostních sil, zatím se mýlí. Nic
takového není k mání na veřejně přístupném místě.

Místo českého Ministerstva vnitra se o stručnou, věcnou i působivou
analýzu
nejen českých, ale celoevropských podobných událostí z roku 2013 postarala
mezinárodní organizace pro ochranu lidských práv Amnesty International. Zatím se
nedočkala oficiální reakce státu, zaměstnanec Ministerstva vnitra jen stručně
vysvětlil v rozhlase, že to prosím „v Česku tak zlé není“. Sám v ní postrádal
„reakce jiných subjektů“.

Což ovšem zdaleka neznamená, že se letos v této souvislosti nic nezměnilo anebo
že by bezpečnostní složky zůstaly zcela nepoučitelné. Proto se pokusme číst mezi
řádky v dostupných dokumentech a zhodnotit změny policejní strategie na základě
letošních událostí v této oblasti.

Zásadním dokumentem v této souvislosti je
letošní zpráva MV ČR o extremismu,
schválená vládou 21. května 2014.

DOKUMENTY

• 
  Zpráva o extremismu na území České republiky v roce 2013 (pdf, 6,1 MB)
• 
  Vyhodnocení Koncepce boje proti extremismu pro rok 2013 (pdf, 2,2 MB)
• 
  Koncepce boje proti extremismu pro rok 2014 (pdf, 1,4 MB)

Jedna z mála organizací, která se už letos zveřejněnou zprávou MV zabývala, je
„dobrovolné, otevřené, nekomerční uskupení občanů“
E-Republika.cz. Začátkem
července ji shrnovala takto: „Boj proti extremismu a bezpečnostní rizika tzv.
sociálně vyloučených lokalit jsou citlivými oblastmi zájmu politiky i policie.
PČR v roce 2013 evidovala celkem 211 trestných činů s extremistickým podtextem.
Meziročně tak došlo k nárůstu o 38 skutků (tj. o 22 %). V některých regionech
došlo v průběhu roku 2013 ke zvýšení mezietnického napětí. Výsledkem byla řada
protiromských demonstrací, které by se mohly stát výraznějším problémem pro
bezpečnost státu. Toto je ovšem z velké míry sociální problém a ten uniforma na
ulici nevyřeší. Pochody a demonstrace jsou legitimním nástrojem politického
boje. Narušování veřejného pořádku a výtržnosti popřípadě násilnosti s
rasistickým podtextem, tak toto už je pověstný extremismus.“

Zatímco loni vzrostl počet „extremistických“ trestných činů oproti předchozímu
roku o 22 procent, na dalším místě zprávy se píše, že podíl extremistické
kriminality na celkovém počtu trestných činů činí nadále a podobně jako v
předchozím roce 2012 celkem 0,06 procent. Tedy podle vnitra žádná změna, jen
holt celkově přibyla kriminalita – a tím i ta extremistická. Matematický problém
ale vzniká, když se podíváme na údaj zprávy o procentuálním nárůstu celkové
kriminality oproti roku 2012: 6,8 procent. Jinými slovy: podíl extremismu se na
kriminalitě nezměnil, avšak počet extremistických trestných činů vzrostl třikrát
více než celková kriminalita ve stejném roce. Matematika není silná stránka
každého, na ministerstvu by však měl sedět minimálně jeden člověk, který by
takovou zprávu před vydáním prověřil, zda neobsahuje nějaké hrubky.

Není ovšem divu: ze svých statistik MV už léta tam, kde pro každý rok uvádí
počty trestných činů podle jednotlivých při stíhání používaných paragrafů,
tvrdohlavě vyřazuje nejvážnější činy násilného rasismu v ČR, a to například
žhářský útok ve Vítkově z dubna 2009 i noční skupinový útok maskovaných
neonacistů na náhodně vybrané Romy v různých částech Havířova z listopadu roku
2008. Oba případy jak policie, tak státní zastupitelství i soudy shodně
kvalifikovaly jako rasisticky motivované, nikoliv však MV ČR ve svých
statistikách o stavu extremismu, které pravidelně překládá do angličtiny a
posílá do světa. Takovéto zkreslování statistik si ovšem všímají jen lidé „od
fochu“, a že takových v zahraničí není mnoho, zřejmě předpokládá ministerstvo.

Ale abychom i něco chválili: Ministerstvo spravedlnosti si takových kiksů ve
svých statistikách ze stejné oblasti nedovoluje.

Neonacisté, rasisté a „ti druzi“

Zatímco loni běžný konzument médií těžko zahlédl nějakou akci levicového
extremismu v republice, podle ministerstva vnitra jich bylo více než
pravicových. Cituji:

„Nejvýraznější akce, kterou zorganizovali přímo členové anarchoautonomního
spektra, byla již tradičně situována do období prvomájových oslav. Stejně jako v
roce 2012 byl zvolen model tzv.„akčních dnů“, který v sobě zahrnoval debaty,
fotbalový turnaj „Fotbal proti rasismu“, benefiční koncerty, promítání
dokumentárních filmů, hudební afterparty atd. Lze konstatovat, že šlo spíše o
samostatná a ve své podstatě nezávislá setkání. V jeho rámci byl například dne
29. dubna uspořádán benefiční koncert na počest zavražděného ruského antifašisty
(…).

Největší akce v rámci „akčních dnů“ proběhla dne 1. května, kdy se nejprve
anarchisté v menším počtu setkali na Střeleckém ostrově a odpoledne se
uskutečnilo shromáždění s názvem „Párty skončila“ na náměstí Republiky, odkud
účastníci vyrazili na pochod Prahou. Až na drobné incidenty proběhlo vše v klidu
a bez nutnosti většího zásahu PČR. Hlavním důvodem bylo to, že akce nebyla
pojata jako blokáda tradiční prvomájové demonstrace pravicových extremistů. Ta
totiž v roce 2013 proběhla v Přerově.“

Jako shromáždění extremistů zpráva uvádí např. i následující akce: „protesty
proti demonstraci pravicových extremistů“ ve Vítkově (3.8.), v Duchcově (17.8.)
a v Plzni (24.8.), ačkoliv na jiném místě se píše, že se aktivisté nebo
sympatizanti krajní levice jen zúčastnili akcí občanských iniciativ. Výslovně
zpráva jmenuje jako podezřelý subjekt „Platformu Blokujeme“, kterou veřejně
podporovaly organizace jako např. Institut Terezínské inciativy, ústecké Konexe
anebo ostravské Vzájemné soužití o.p.s.

Jak si to vykládat? Znamená to, že zorganizujete veřejné shromáždění a jakmile
se ho zúčastní člověk, který je v očích příslušníků MV ČR extremista, tak se
vaše akce dostane na seznam extremistických akcí a bude tam navždy? Anebo vnitro
potřebuje vyšší počet krajně levicových akcí, aby si udržel stav zaměstnanců,
rozpočtu a prémií za účast „tajných“ na akcích extremistů? Anebo mu jde o
potvrzení své vyváženosti ve stihání podezřelých napravo a nalevo?

Takto si to občanská společnost nepředstavuje

Zmíněné uskupení občanů
E-Republika.cz. k tomu píše:

„(…) ten fotbal proti rasismu už byl tzv. na hraně. Co dělají dozorové orgány
dohlížející na dodržování občanských svobod a ústavnost jednání Policie české
republiky. Pánové potřebují lepší pracovní manuál a pan ministr Chovanec by měl
zajistit, aby ho hodně rychle dostali. Takto si extrémismus a terorismus
angažovaná občanská veřejnost nepředstavuje. (…) Toto není protizákonná činnost
a do zprávy takto jednající skupiny nepatří.“

Jen pro připomenutí cituji
doporučení Ministerstva vnitra z loňského prosince ve
zprávě o konferenci uspořádané stejnou instituci pro zástupce samospráv:
„Občanští aktivisté se rovněž mohou soustředit na situaci v dané lokalitě nejen
v průběhu oznámeného shromáždění, ale i před samotným shromážděním či po jeho
skončení. Doporučit lze např. pořádání diskusních panelů nebo nenásilné aktivity
vyjadřující nesouhlas s radikálními názory neonacistů např. formou pouličního
divadla, protirasistických hesel na chodnících či poklidnou bohoslužbou.“
Bohužel i takovéto chvályhodné aktivity se staly předmětem nové zprávy o stavu
extremismu v ČR.

Utajované policejní zprávy většího významu

Jednotlivé krajské služby policie dotčených regionů si samozřejmě loňské
policejní zásahy na protiromských demonstracích pečlivě analyzovaly, včetně
svých vlastních gólů, a vydaly příslušné zprávy, které však označily jako
důvěrné. Občan nemá právo do nich nahlížet, jelikož obsahují taktické pokyny pro
budoucí zásahy, na které by si mohli připravit případní organizátoři dalších
nepokojů. Abyste si mohli udělat představu, co v nich je nového, podívejte se na
projev Reného Dočekala, šéfa ostravské Městské policie, který mezi řádky z nich
cituje a otevřeně vysvětluje, proč „se nám to daří a občas nedaří“.

VIDEO

Podle Dočekala klíčovými partnery policie v této oblasti jsou zástupce obce,
měst i neziskových organizací. „Role každého z nich je naprosto nezastupitelná,“
řekl a dodá: „velice nám napomáhají“ terénní sociální pracovníci jak obcí, tak
neziskových organizací působící na lidi, kteří nemají přístup k informacím, a
tak se stanou oběťmi poplašných zpráv šířených médií anebo po internetu. Žádá
proto jednotnou komunikační strategie aktérů, neboť loni došlo k tragickým
zmatkům, když mluvčí různých policejních složek, obcí nebo dalších partnerů
řekli jeden tohle a druhý ono, tedy často něco úplně jiného.

Dočekal dodal i možné vysvětlení, proč policie loni stíhala jen 86 osob, když
přitom podle kamerových důkazů minimálně stovky lidí zcela prokazatelně spáchaly
trestné činy. „V emočně napjatých chvílích napadáte fyzicky nebo verbálně druhé
lidi a nám se z oběti stává pachatel“. Zde nechme stranou, zda tento údaj
odpovídá realitě, podle příslušného okresního státního zástupce jen v Českých
Budějovicích bylo odsouzeno 23 osob za trestné činy během dvou loňských
násilných demonstrací v tomto městě.

Celkem se v celé zemi však konalo nejméně šest podobně násilných demonstrací.
Nejvíc trestných činů se podle zprávy MV spáchalo při dvou demonstracích v
Ostravě, kde pak policie slíbila co nejpřísnější stíhaní podezřelých vrhačů
kamenů a dalších nebezpečných předmětů na příslušníky policie. Takže buď
ostravská kriminální policie selhala anebo v citované zprávě uvedený údaj není
konečný.

Policie: Raději se schovat než se rasismu postavit čelem

Znovu Dočekal ospravedlnil zavedený postup policie lidem v určité chvíli
doporučit nevycházet ze svých domů, protože „máme snahu ty útočníky a výtržníky
co nejdříve eliminovat“. To ovšem znamenalo v předchozích letech, že spousta
nejen romských rodin, včetně malých dětí prožívala silně traumatizující chvíle,
kdy před oknem zuřili násilníci, skandovali rasistická hesla i nahlas
vyhrožovali násilím a vevnitř bytů nebyla poskytnutá žádná psychologická pomoc
ani při ani po zásahu.

Pohled z druhé strany etnického konfliktu a zároveň do pozadí sociálních ghett
nabízí například tato aktuální akademická studie mladého sociologa Václava Walacha, která projednává vývoj za posledních dvaceti let:

Zde se Walach zmiňuje i o pozitivním vlivu organizací typu Platformy Blokujeme,
která loni zorganizovala zcela nenásilné protesty proti rasismu a jejichž akce
MV ČR letos zařazuje do oblasti extremismu.

Jak se změny strategie českých policejních složek promítají do letošního reálu

Už na jaře letošního roku se různí lidé pokoušeli navázat na loňskou šňůru
demonstrací a svolávali veřejné shromáždění ve stejném duchu, například
minimálně čtyřikrát v Českých Budějovicích. Skoro vždy se zástupcům policie a
obcí podařilo buď zájemce o demonstrace přesvědčit o dobrovolném zrušení akcí
anebo záměr svolavatelů demonstrovat ve spolupráci s obcí a hlavně s médií do
takové míry zamlčet, že se nakonec žádná akce nekonala – z nedostatku zájmu.

Poslední podobný pokus se konal dne
7. června 2014 v Budišově nad Budišovkou,
kdy regionální sdělovací prostředek Opavský deník jako jediný zveřejňoval
několik šťavnatých a zcela nedoložených článků o údajném romským lynči nevinného
místního muže a – třeba i nechtěně – doslova masíroval veřejnost podezíráním
konkrétních lidí. Podobně jako u mnoha příkladů z loňského roku si příslušný
reportér neobstaral názor druhé strany, hlavně vyčítal policii, že případ ani po
dvou měsících neobjasnila. Což se ovšem stává i jinde a celkem běžně třeba jen z
nedostatku důkazů.

Zde se zástupcům krajské policie osobním jednáním s pozůstalými je podařilo
přesvědčit, aby odvolali svoji účast na „pietním shromáždění“ svolaném
nemístními neonacisty a dokonce se od něho veřejně distancovali. I neziskové
organizace, které zorganizovaly protiakce na ochranu ohrožených romských rodin,
se zdržovaly veřejných výzev k účasti na blokačních akcích. Tím se účast neonacistů i
místních rasistů omezila na minimum a místní komunita Romů je hlasitým, byť
zčásti i kontroverzním způsobem, přivedla k tomu, aby městečko anebo aspoň jeho
ulice po nepodařeném pochodu rychle opustili. I po akci znovu prakticky jen
Opavský deník jako jediný z masových sdělovacích prostředků o demonstraci
detailně informoval, tentokrát už víceméně vyváženě – a výbušné napětí z města
zmizelo jako pára z přetlakovaného hrnce.

Zatím se v Česku vždy rok rasistických pochodů vystřídal s rokem relativního
klidu. Zda se obce, média, policie i neziskové organizace ze zkušeností
předchozích let skutečně poučily, ukáže jen čas – anebo lépe řečeno další léta.