Pro koho bude sociální bydlení? Začíná boj o podobu zásadního zákona
Bude připravovaný zákon o sociálním bydlení tvrdou ranou pro „obchod s chudobou“, ubytovny a ghetta? Dosáhnou na sociální bydlení i „nepřizpůsobiví“? Nebo bude zaměřen „jen“ na ty, kteří se do obtížné situace dostali bez vlastního zavinění? A kdo posoudí, kde končí a začíná „vlastní zavinění“? Podaří se překonat rozdíly v názorech autorů koncepce zákona a obcí?
Tyto a další otázky budou provázet závěrečné fáze diskusí o přípravě zákona. Jeho koncepcí se bude na některém z nejbližších zasedání zabývat vláda.
Pro Svaz měst a obcí je koncepce nepřijatelná
Koncepci představilo Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) na konci ledna s tím, že ztrátou bydlení je aktuálně v Česku ohroženo zhruba půl milionu lidí.
Koncepce počítá se třemi stupni bydlení pro potřebné. Krizové bydlení by byla sociální služba pro lidi bez přístřeší či v ohrožení zdraví a života. Sociální byt představuje jednodušší bydlení, a to hlavně pro rodiny a lidi bez domova. Dostupný byt je běžné bydlení, má být hlavně pro seniory, postižené, rodiny s dětmi, oběti domácího násilí či mladé po odchodu z dětských domovů.
Podle koncepce by si obce měly zřídit vlastní bytový fond pro účely sociálního bydlení, ten by byl částečně dotován státem a ročně by to podle odhadu autorů koncepce znamenalo navýšení investic do výstavby a rekonstrukcí bytů o zhrube 14,6 miliardy korun.
Krátce po představení dokumentu ovšem vydal společné prohlášení Svaz měst a obcí ČR a Občanské sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí v ČR. Uvádějí v něm, že koncepci „považují za neakceptovatelnou“. Vymezení cílových skupin je podle nich příliš široké a v dohledné době mimo možnosti ČR, nejasnosti jsou kolem financování projektu a také návaznosti na další oblasti jako je sociální práce, s nimiž koncepce sice počítá, ale nezpracovává je.
Obce nejsou jednotné
Ředitel vládní Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček se ale domnívá, že postoj obcí zdaleka není tak jednoznačný, jak takové prohlášení naznačuje. „Nedokážu odhadnout, jaký je poměr, ale určitě tu nejsou jen obce, které sociální bydlení odmítají. Je tu také řada těch, které koncepci vnímají s pozitivním očekáváním, jako něco, co pomůže vyřešit dlouho odkládané problémy,“ říká Šimáček pro server Romea.cz.
Podobně můžeme podle Šimáčka očekávat rozmanitý dopad opatření, které s přípravou zákona o sociálním bydlení souvisí – s novelou zákona o hmotné nouzi, která má vést k většímu tlaku na majitele ubytoven, kteří inkasují nehorázné platby za nedůstojné ubytování a zároveň dává větší pravomoci obcím. „Někde hrozí tlak obcí na zrušení ubytoven a vystěhování lidí z ubytoven mimo obec. Opravdu mám velké obavy, že to může vést k masivnímu nárůstu bezdomoví,“ vysvětluje Šimáček. „Jinde ale mohou obce novelu opravdu využít jako nástroj, jak majitele ubytoven nutit ke zlepšení podmínek pro svoje nájemníky.“
Bydlení na prvním místě?
Základní obrysy sporu mezi obcemi, sdružením majitelů domů a bytů, dalšími skupinami kritiků a autory koncepce se dají zachytit ve střetu o princip „bydlení na prvním místě“. Princip „bydlení na prvním místě“ (housing first) vychází z toho, že lidem v krizové situaci je třeba bezodkladně pomoci a poskytnout jim bydlení. Podmínkou získání sociálního bydlení není příprava, není jí dokazování, že si člověk bydlení zaslouží nebo dokáže udržet.
Podle zahraničních zkušeností si až 80% klientů programu „housing first“ dokáže bydlení trvale udržet. Což je výrazně více než v programu vícestupňového bydlení, kde musí postupně prokazovat svoje kompetence a zásluhy.
Právě s tímto přístupem mají ale obce problém. „Vzhledem ke složité situaci v ČR (zejména pak na některých ubytovnách) Svaz považuje cílově skupiny vymezené v koncepci za velmi široké, což může být kontraproduktivní. Zejména pak to, že koncepce nerozděluje zaviněnou a nezaviněnou bytovou nouzi,“ sdělila serveru Romea.cz mluvčí Svazu měst a obcí Štěpánka Filipová. „Takový přístup může ve výsledku zhoršit už nyní na mnoha místech napjatou sociální situaci. Svaz měst a obcí nesouhlasí s principem bydlení na prvním místě, kdy zásluhovost není podmínkou přístupu k bydlení. Obce by měly pomáhat, co se týče sociálního bydlení, zejména těm lidem, kteří se do obtížné životní situace dostali nezaviněně.“
A Filipová dodává: „Není reálné, že by obce mohly na základě zadání od státu uspokojit potřebu bydlení svých sociálně slabých občanů. Každá obec (celkem jich je více než 6 200) má jiné priority, jiné potřeby, jiný bytový fond , žijí v ní různí lidé atd. Spíše by se měla schválit a realizovat konkrétní opatření pro jednotlivé cílové skupiny (velmi rozdílné potřeby totiž mají například důchodci, lidé trpící závislostmi apod.)“
Postoj Svazu měst a obcí lze tedy shrnout následovně: Sociální bydlení? Proč ne, ale musí se počítat s tím, že obce mají i řadu jiných priorit. Musí být jasno v tom, kdo celou věc platí. A v neposlední řadě by měl platit princip „různé typy bydlení pro různé typy potřebných“. Není přijatelné pomáhat každému bez ohledu na to, jak se do krizové situace dostal.
Tento postoj nechává tedy otevřenou možnost pro to, aby obce odmítaly podporovat sociální bydlení pro „nepřizpůsobivé“, ať už jde třeba o „lidi trpící závislostmi“ nebo o Romy…
Už v příštích dnech se začne na nejvyšší politické úrovni rozhodovat o tom, nakolik se podaří jednotlivé postoje sladit a dotáhnout koncepci do realistické podoby. Zákon o sociálním bydlení by měl platit od roku 2017.
