Případ české buňky mezinárodní organizace „Blood & Honour“ jde do finále

Od letošního února stojí před Krajským soudem v Plzni devítičlenná skupina
údajných neonacistů z různých částí republiky. Ve dnech 12.-13. října zazněly
závěrečné řeči státního zástupce obhájců, zmocněnce poškozených i poslední
vyjádření dvou obžalovaných. Pak soud rozhodl, že si ponechá dva měsíce na
vypracování rozsudku, jehož vyhlášení může podle soudce Martina Kantora trvat
celé hodiny.

Shrňme si stručně dosavadní vývoj kauzy. Podle obžaloby měl být hlavním
představitelem české větve neonacistické organizace Blood & Honour (Krev a Čest)
a Combat 18 Jan B. (v době zatčení dvaadvacetiletý), který je zakládajícím
členem pražské pobočky organizace s názvem Division Bohemia. Jan B. údajně
plánoval útoky na konkrétní osoby a přes webovou stránku své organizace vyzýval
k násilným útokům na sídla politických stran a představitele vlády či policie.
Minimálně dva z těchto útoků byly realizovány; naštěstí se obešly bez fyzické
újmy. Na jednom z nich – žhářském útoku v západočeské Aši z konce února 2012 –
se měli podílet další dva obžalovaní, Tomáš K. (22) a Michal P. z Aše (32, oba
zaměstnaní jako skladníci). První z nich spolu s nezaměstnaným Boleslavem M.
(22) z Aše měl navíc během noční akce v Mariánských Lázních posprejovat budovy
nacistickými nápisy a symboly.

Celá skupina se podle Krajského státního zástupce policie měla podílet na
založení a podpoře neonacistické organizace Blood & Honour Division Bohemia a
její dceřiné militantní organizace Combat 18. Konkrétně se jednalo o následující
osoby: Petru L., přítelkyni Jana B. (28 let, žije v Praze, původně pochází z
Aše), Bronislava Š. (37, veterán „starého odporu“, zpěvák a kytarista hudební
skupiny Agrese 95, pochází z Hodonína), Čeňka N. (22, pravá ruka vůdce skupiny,
z Prahy) a Petra H. (28, živnostník, majitel reklamní agentury, údajný výrobce
předmětů s neonacistickou propagandou, pochází ze Sokolova). Ti byli rovněž
obviněni ze založení, podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a
svobod člověka. Stejnému obvinění čelí i Petr M. z Trutnova (31, dlouholetý
recidivista v kauzách rvaček a napadání Romů či nepřátel neonacistické scény),
který je navíc stíhán také pro přečin hanobení národa, rasy, etnické a jiné
skupiny osob a přečin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování
jejich práv a svobod.

Eliminovat možnost záchrany obětí

Jak tvrdí krajský zástupce Jakub Kubias z Krajského státního zastupitelství v
Plzni, nejzávažnější zločin spáchali dva muži z Aše, kterým nyní hrozí 15 až 20
let vězení nebo dokonce výjimečný trest za 18-násobný pokus o vraždu s rasovým
motivem. Michal P. a Tomáš K. si údajně vytipovali objekt ve svém městě v
severozápadním cípu republiky, kde žily převážně romské rodiny. V noci na 26.
února 2012 se zamaskovali šálami, vhodili do dvou oken v přízemí zápalné láhve a
do chodby jediného funkčního vchodu nalili benzín a zapálili ho, čímž ztížili
obyvatelům ubytovny možný útěk. Pak se v klidu vzdálili. „Útok se snažili
provést tak, aby co nejvíce eliminovali možnost záchrany obětí. Benzín nalili
také kolem vchodových dveří, čímž chtěli znemožnit obyvatelům dostat se z hořící
ubytovny ven,“ konstatoval státní zástupce v obžalobě.

Ani jedna ze zápalných lahví naštěstí nepronikla do místností, kde v té době
spalo deset dospělých a osm dětí. Obě lahve zadrželo vnitřní sklo dvojitého
okna, požár z hořícího benzínu v meziokenním prostoru stačili uhasit sami
obyvatelé. „Vzhledem ke značnému množství hořlavého materiálu ve vnitřních
prostorách s chybějícími přepážkami by se požár velmi rychle šířil. Další
nebezpečí by představovaly toxické zplodiny. Pokud by vzplanul i hlavní vchod,
možnost úniku by byla velice komplikovaná,“ stojí v posudku požárního experta.
Vůdce skupiny pak podle obžaloby SMS-kou kritizoval vykonavatele žhářského útoku
za to, že nebyl dostatečně „podepsaný“ a nedošlo k větším škodám. Obžalováni
muži se před vyšetřovatelem vymluvili na svou opilost a celou akci popsali jako
nešťastný úlet. Na začátku roku 2012 měli Jan B. a Čeněk N. v krčském lese
zapálit srub zvaný Gizela, který samozvaný vůdce skupiny označil za doupě
levičáků. Podle obžaloby vyndal Jan B. z batohu kanystr a začal stříkat stěny
benzínem. Pak svému kamarádovi předal zápalky s pokynem, aby srub zapálil. Ze
srubu vzápětí vyšlehly plameny, líčil útok spoluobžalovaný Čeněk N. z Prahy,
který podle vlastních slov utekl z místa činu, ještě než srub začal hořet.

Přímé útoky na „nepřátele“ ve stádiu plánování

Členové skupiny měli navíc aktivně plánovat takzvané „přímé akce“ proti
odpůrcům, představitelům státu a demokratickému zřízení ČR a k účasti na nich
vyzvat na internetových stránkách organizace umístěných na zahraničním serveru.
Tam informovali i o činnosti organizace, o ideologickém boji proti „systému“,
proti demokratickému zřízení státu a jeho představitelům, „ať už se jedná o
představitele vlády, či Policie ČR“. Jak řekl mluvčí ÚOOZ (Útvaru pro odhalování
organizovaného zločinu) Pavel Hanták, tyto plány ještě nezískaly konkrétní
podobu. „Kdyby se ale rozhodli je uskutečnit a podařilo se jim to, výsledkem by
prý bylo ochromení činnosti státu.“

Vysoce organizovaná skupina například upozorňovala na svých webových stránkách
na možnost snadného útoku na sídlo ústředního výboru KSČM v ulici Politických
vězňů, například z jedoucího automobilu. V jednom z textů schvalovali žhářský
útok na dům obydlený romskou rodinou ve Vítkově z dubna roku 2009. Jeho
následkem utrpěla tehdy dvouletá Natálka popáleniny třetího stupně, jejichž
trvalé a bolestivé následky ji budou provázet do konce života.

Prostřednictvím odkazů na další volně přístupné internetové stránky skupina dále
aktivně podporovala rasovou nenávist a různé formy násilí se sklony k terorismu
a popírání holocaustu, vybízela k násilí vůči tzv. méněcenným rasám, určitým
skupinám osob i jednotlivcům. Její členové si zvali a vytipovávali nové členy
organizace a udržovali s nimi čilou komunikaci, sdělila policie.

Co zaznělo v závěrečných řečech

Státní zástupce suše konstatoval, že se jeho tvrzení z obžaloby během hlavního
líčení potvrdila. Pro sedm z obžalovaných požádal o tresty v délce 3 let
podmíněně, odložených na dobu pěti let. Pro dva údajné žháře naopak navrhl trest
v polovině dané sazby, což by znamenalo 17-18 let odnětí svobody, ve věznici se
zvýšenou ostrahou, a to za rasově motivovaný 18-násobný pokus o vraždu, přičemž
pachatelé žhářského útoku museli podle něho předpokládat, že se v cílovém
objektu nacházejí i děti. Závěrem poukázal na případ žhářského útoku ve Vítkově,
jehož pachatelé byli odsouzeni k pobytu ve vězení v délce 20-22 let. Podle jeho
názoru nemůže hrát při posuzování činu roli, zda se pokus o vraždu podařil nebo
ne. Ve vztahu k poškozeným navrhl soud jejich nároky na náhradu škody odkázat na
řízení ve věcech občanskoprávních.

Zmocněnec poškozených zastupující čtyři děti ze zmíněné ubytovny ve své řeči
vysvětlil, že jejich hlavním zájmem nejsou finanční prostředky, ale generální
prevence. Zdůraznil, že hlavní újma způsobená poškozeným je v tomto případě
ztráta domova a stálého kontaktu se svými rodiči. Krátce po nezdařeném útoku
místní sociálka nařídila,
aby děti byly nadále vychovány v dětském domově, což i
pro matku šesti dětí znamenalo utrpení, které dodnes těžce nese. Neprokázalo se,
že právě tohle bylo úmyslem útočníků. Po činu však neučinili nic, aby se děti
mohly případně vrátit ke svým rodičům. Podle obžalovaného Tomáš K. bylo cílem
útoku zabránit tomu, aby se další do ubytovny nastěhovali další Romové. „Tento
cíl byl uskutečněn,“ řekl zmocněnec.

Podle zmocněnce je pro posouzení činu významná také výpověď Tomáše K. o jejich
„chování po činu“. Podle výpovědi obžalovaného šli na kopec nad městem, aby se
mohli shora podívat, jak jejich akce dopadla. Obžalovaným doporučil, aby se za
svou akci poškozeným dětem osobně omluvili, což dodnes neučinili. Jménem svých
mandantů zmocněnec poděkoval státnímu zástupci i vyšetřovatelům z ÚOOZ za to, že
svými snahami dokázali postavit obžalované před krajský soud. V minulosti –
hlavně v devadesátých letech 20. století – končily podobné případy jako
poškozování cizí věci před okresním soudem anebo dokonce před přestupkovou
komisí. Teprve díky judikátům případu žhářského útoku změnily orgány činné v
trestním řízení svůj pohled a uznaly společenskou nebezpečnost takových činů.

Dalšími na řadě byli obhájci. Pražský advokát Jana B. Marek Nespála například
uvedl, že u elektronické komunikace nebylo prokázáno, kdo spravoval
neonacistický web a kdo si psal s kým elektronickou cestou, protože k těmto
prostředkům komunikace mělo vždy přístup více lidí. Podle něj tak nebyla
naplněná skutková stránka trestného činu, požádal proto o úplné zproštění viny
svého klienta ze všech bodech obžaloby.

Advokát obžalovaného Petra H. ze Sokolova řekl, že jeho mandant ostatní
obžalované nezná, a že pouze reagoval na objednávku neznámého zákazníka, kterou
obdržel e-mailem. Jako majitel reklamní firmy dodával menší množství objednaných
oděvů, u nichž nemohl předem tušit, zda je koncový zákazník bude nosit na
veřejnosti anebo doma. Sám tedy propagaci neonacismu nepodporoval, přestože z
doby svého mládí, kdy sympatizoval s nacismem, věděl, co různé nápisy na jím
vyrobených tričkách znamenají. Argumentem „přesvědčené nelze přesvědčit“
vysvětlil, že kdo si chce podobná trička koupit, má už určité přesvědčení, které
se nákupem trička nijak nemění ani neprohlubuje.

Mladý a ambiciózní advokát Alexandr Nett zdůraznil u svého klienta Tomáše K., že
se po zatčení policií „choval jako chlap“; neboli plně spolupracoval, ač se tím
sám mohl poškodit, a přiznal se ke všemu co souviselo s nočním sprejováním a
žhářským útokem. Ten měl podle advokáta měl pouze „demonstrativní charakter“ a
jeho klient pouze „ohrožovací úmysl“. Nápad prý vznikl spontánně a pod vlivem
alkoholu. Na druhé straně trval právník na tom, že jeho mandant nikdy nebyl
členem žádného hnutí a nepropagoval nacismus, ani nevyráběl propagandistické
předměty a žádné takové předměty nikomu neprodával. Měl se pouze scházet a
klábosit s kamarády, kteří měli podobné názory jako on. Závěrem porovnal Nett
ašskou noční akci svého mandanta se žhářským útokem ve Vítkově, který byl podle
něj celé měsíce předtím pečlivě připravován, kde však byl počet obyvatel
napadeného domu nižší. Poukázal na judikát Nejvyššího soudu, podle kterého byla
organizovanost činu z Vítkova na mnohem vyššího úrovni než ta v Aši.

Advokátka Helena Dvorná jen stručně uvedla, že obžalovaná Petra L. „neměla zájem
o žádné myšlenkové proudy“ a tím pádem ani nemohla propagovat nacismus. Proto by
měla být úplně zproštěná obžaloby, o což pro svého klienta požádal i právní
zástupce Čeňka N.. Ten prý po svém zatčení řekl vše, co věděl, i když mu to
mohlo uškodit. Dodal, že zákon definuje hnutí jako společenství aktivních činů,
které vykazuje určité znaky hierarchie, rozdělení úkolu a definovaných rolí. Nic
takového v tomto případě nebylo prokázáno, tvrdil advokát.

Podle obhájce v ubytovně nehořelo, a jen „zahořelo“

Advokát Bohuslava M. z Aše požádal pro svého mandanta o podmíněný trest za noční
sprejerskou akci. Mezitím prý založil rodinu, jejíž vývoj by případný výkon
trestu mohl narušit. Své členství ve skupině prý nebral vážně, neplatil
pravidelně členské příspěvky, dlužil za trička. Podle právního zástupce dalšího
žháře Michal P. z Aše jeho klient nesmí být potrestán za to, že měl určitý názor
nebo měl doma třeba i knihy o nacismu. V ašské ubytovně prý nedošlo k požáru,
nýbrž pouze ke vzplanutí vylitého benzinu. Pokud ubytovna neměla další funkční
vchody, nemůže to být kladeno za vinu obžalovanému, řekl advokát. Pro svého
klienta navrhl podmíněný trest.

Poprvé se k jednání osobně dostavil i známý advokát Jaroslav Ortman z Prahy,
který zastupuje bývalého kovaného neonacistu Petra M. I ten kdysi založil web s
názvem „Blood & honour“, pak ale nastoupil na delší dobu do věznice za jiný
trestný čin. Webové stránky tím pádem nemohl spravovat, a další články někdo
přidával místo něj. Za obžalovaného Bohuslava Š. z Hodonína, neonacistu ze
„staré“ sekce „Národní odporu“ jeho advokát zdůraznil, že jeho mandant je kvůli
silné schizofrenii v invalidním důchodu s příjmem ve výši šest tisíc korun
měsíčně. Pokud tedy skutečně prodal několik triček, udělal to kvůli obživě a ne
proto, aby něco propagoval. Nikde v odposleších navíc nezaznělo, co konkrétně
mělo být napsáno na tričku, které převzal od Jana B. Proto by jeho mandant měl
být zproštěn viny. Jelikož jako silný schizofrenik nechápe, co je trestní
řízení, tak musel kvůli tomu být odložen také případný trest vězení.

Z celkového průběhu procesu zatím vyplývá, že skupina nezpůsobila větší škody
jednak proto, že byla včas odhalená (respektive dávno předtím pečlivě
sledovaná), jednak proto, že postupovala spíše diletantským způsobem. ÚOOZ
zasáhl proti skupině až poté, co dva z jejích členů provedli žhářský útok na
obydlený dům značně neprofesionálním způsobem. Jelikož tento útok mohl dopadnout
mnohem tragičtější, třeba i větším počtem mrtvých nebo těžce zraněných, trval
státní zástupce na tom, že šlo o vražedný útok, čemuž musí odpovídat také trest.

Hlavní líčení bylo odročeno na 14. prosince 2015, kdy soud by měl vynést
prvoinstanční rozsudek.