Otazníky kolem genetického výzkumu o Romech. Polemika s antropologem Andrejem Belakem

V článku Andreje Belaka, antropologa působícího na Lékařské fakultě
Univerzity P. J. Šafárika v Košicích s titulem
Evropští Romové podle genetického
výzkumu (vyšel na Romea. cz, 7. 12. 2015 ), lze nalézt řadu úskalí, která mohou
mít dalekosáhlý dopad na výzkumníky, vědce i studenty zabývající se tematikou
Romů či romskou tematikou. V první řadě může mít tento článek nepříjemné vyznění
pro Romy samotné, někdo je opět zkoumá z genetického hlediska a toto hledisko
již prošlo jistým procesem v minulosti – posloužilo jako legitimizace
politických kroků vůči romské minoritě.

V textu odkazuje na studie migrace, zdraví a genetiky Romů, ty jsou ovšem
dostupné (zdarma či za poplatek) jen po přihlášení na server, na který jsou
uloženy, čtenář se k nim tedy jednoduše nedostane.

Autor článku na úvod předestírá, že se nejedná o jeho vlastní výzkum, ale o
výzkum vědce Davida Comase (fyzického antropologa, působícího na Univerzitě Pompeu Fabra v Barceloně) a kolektivu. Pokládá si otázku, co o Romech doposud
zjistil genetický výzkum? A v počátku článku připomíná, že

„v důsledku toho („že se ještě v devadesátých letech minulého století dělal
výzkum jednak spíše na Romech a pro neromy, než společně s Romy a pro všechny“,
pozn. aut.) se dlouhou dobu například vědělo mnohem méně o nedávných a
současných genetických vztazích Romů s jinými zdejšími populacemi, než o
exotickém indickém původu jejich dávných předků, a mnohem více o existenci
vzácných genetických poruch u konkrétních romských rodin, než o jejich významu
pro zdraví celých romských populací.“

Dále v článku Belak píše

„že genetický výzkum může přinést a stále častěji přináší také informace
využitelné pro vstřícnější porozumění situaci Romů v Evropě“

a že

„však současné romské populace vykazují mezi sebou mnohem větší genetické
rozdíly, než je běžné mezi jinými zdejšími etnickými skupinami (tj. např. mezi
obyvatelstvy jednotlivých národních států)“

Zde lze spatřit velmi problematickou polarizaci romská populace – obyvatelstvo
národních států, co je romská populace a co je národní stát? Ano, existuje
princip tzv. přidělené identity (majorita označuje minoritu na základě sebou
ustanovených kritérií) a přiznané identity (Rom se hlásí ke své minoritní
identitě vlastní deklarací), zde autor pracuje s přidělenou identitou. Můžu se
navíc ze sociologického hlediska ptát – co je romská populace? Jaké má
charakteristiky? Je Rom obyvatel, který se označí za Čecha či Slováka? Nebo se
řídíme vnějšími znaky?

Dále autor představuje koncept výzkumu zdravotně závažných genetických mutací u
Romů a u neromů, ovšem není jasné, jaká/jaké konkrétní studie tento fenomén
dokládají:

„Pro necelou desítku zdravotně závažných mutací bylo dosud prokázáno, že jejich
výskyt je mnohem běžnější u Romů než u neromů. Tyto dysfunkční genetické
varianty těm svým nositelům a nositelkám, u kterých se projeví (typicky pouze,
byly-li zděděny současně od matky i otce), způsobují převážně onemocnění
neurologické povahy. Tři z nich vznikly nejpravděpodobněji původně přímo v rámci
romských populací a většina z nich je ve smyslu zvýšeného výskytu společná i
vzdáleným romským skupinám napříč Evropou.“

a

„Potvrzená dlouhodobá praxe „efektů hrdla láhve“ v kombinaci s endogamií
teoreticky mohly vést ke zhoršeným předpokladům u současných Romů například ve
vztahu ke kardiovaskulárním nebo metabolickým onemocněním. Každopádně však lze
již dnes s jistotou říct, že pouhými rozdíly v genech nebude ani v budoucnu
možné vysvětlit více než malou část stávajících dramatických rozdílů v
zdravotním stavu mezi Romy a neromy (o rozdílech v kognitivních schopnostech již
ani nemluvě: je velice nepravděpodobné, že by zde mohla existovat jakákoli
vrozená odlišnost v danostech, pokud jde o schopnost poznávání nebo učení se).“

Výskyt zdravotně závažných mutací je mnohem běžnější u Romů než u neromů,
zhoršené předpoklady u současných Romů například ve vztahu ke kardiovaskulárním
nebo metabolickým onemocněním a dramatické rozdíly ve zdravotním stavu mezi Romy
a neromy jsou dílčími zjištěními, potvrzenými dlouhodobou praxí, která opět
legitimizuje jejich validitu, chcete- li platnost.

Jak lze ovšem tvrdit, že jsou zdravotně závažné mutace příznačnější právě pro
Romy? A pro jaké Romy konkrétně? Pro Romy, žijící ve velkoměstě, sociální
segregaci či osadě? A o jaké mutace jde? Co znamená pojem dramatické rozdíly? A
jakou přesně populaci zkoumáme?

V předposledním odstavci autor shrnuje po představení dílčích zjištění
epidemiologických studií koncept nerovnosti mezi Romy a neromy v otázce zdraví,
znovu není jasné, jestli jde o jeho vlastní tvrzení či o tvrzení z uváděných
studií:

„(…) a jak je tomu ostatně také v případě naprosté většiny již prozkoumaných
sociálních rozdílů v zdraví, tyto nerovnosti představují mnohem spíše důsledky
dramatických rozdílů v tom, čemu jsou romská a neromská těla zvnějšku
vystavována v průběhu celého života.“

Zde se lze zeptat, co je to naprostá většina? A jaký význam nesou pojmy romské a
neromské tělo? Popsal by autor koncept nerovnosti v Anglii stejným způsobem,
mluvil by o britských a polských tělech? Či v USA o amerických a afroamerických
tělech? Nebo zde naopak Andrej Belak tvrdí, jak moc jsou důležité sociální a
jiné kontexty: že nejde o to, jak se Romové oproti neromům o svá těla starají
apod., ale čemu jsou v důsledku životních/strukturálních podmínek vystavena? To
není z textu jasné.

Vraťme se zpět na začátek a pozastavme se nad citací o vedení výzkumu o Romech:

„že se ještě v devadesátých letech minulého století dělal výzkum jednak spíše na
Romech a pro neromy, než společně s Romy a pro všechny“.

Toto vymezení zní jako vymezení se nad přístupem minulosti a provoláním podpory
současného procesu výzkumu. Ovšem při pohledu na odkazovaný záměr
National
Geographic, pod jejíž hlavičkou se celý autorem popisovaný genetický výzkum,
uskutečnil, se namísto pocitu vyrovnání se s dědictvím fyzické/biologické
antropologie vkrádají spíše rozpačité pochybnosti.

Cílem celého projektu National Geographic je prozkoumat dosud skrytou historii,
která byla doslova vepsána do našich genů – do naší biologické výbavy – od
prvních lidí po současnost. Zajímavé přitom je, že cílovými skupinami výzkumů
jsou „indigenous and traditional peoples“, jejichž komunitám má projekt sloužit
ke konzervaci a revitalizaci. Na pozadí tzv. genografického projektu stojí
předpoklad, že „původní“, „tradiční“ skupiny obyvatel mají z nějakého důvodu
blíže k prvním lidem. Jinak řečeno, Romové, jež dle výzkumu spojuje skrytá
biologická podstata, jsou původnější, autentičtější než etničtí Češi či Slováci,
jejichž genofond a geneticky podmíněné nemoci National Geographic nezajímá.

Nabízí se tu otázka, jak dalece se fyzická antropologie změnila od doby, kdy
například Césare Lombroso považoval zločince za jedince stojící na nižším stupni
vývoje lidstva, tj. vedle „domorodců“, „černochů“, žen, dětí a dalších skupin
obyvatel. V takto popsaném poli se autorem nastíněný výzkum romských populací a
jejích genetické výbavy odehrával.

Ptáme se tedy, zda není tento přístup spíše krokem zpět? Kde je popis dopadu
sociálních, strukturálních a pracovních podmínek na zdraví? Kde je zmínka o
lékařské dostupnosti a rasové diskriminaci? Kde je sociální ukotvení určitých
romských skupin? Nechceme z principu kritizovat, pouze nám není jasné, jak má
být daný příspěvek v podobě výzkumu chápán? Ptáme se proto, abychom se zbavili
výše zmíněných rozpačitých pochybností.