Ondřej Mrázek: Server Protiproud parazituje na fašizujících vlnách. Romské děti jsou podle něj všechny retardované

Rok 2015 začal v České republice nejhůře, jak mohl: Hysterickou xenofobní
kampaní proti Romům a muslimům. Nenávistnou smršť názorů rozpoutal svou
„kebabovou válkou“ Tomio Okamura, další nahnědlé názory se začaly vzápětí rojit
jako vosy. Rozumí se samo sebou, že pozadu nemohl zůstat ani kontroverzní
portál Protiproud, který na podobných xenofobních a fašizujících vlnách
dlouhodobě parazituje. Naposledy článkem, který připomíná manuál segregace
etnických menšin z dílny nacistických ideologů.

Protiproud hnědne a hnědne

Je s podivem, jak tolerantní je česká policie a společnost vůči veřejnému
podněcování etnické nenávisti, šíření poplašných zpráv, s ní spojených, a
otevřené propagaci rasismu. Každý, kdo buď ze zvědavosti, nebo nedopatřením
zavítá na „kontrarevoluční magazín Petra Hájka“ s názvem Protiproud, musí mít
pocit, že se ocitl na stránkách nějaké nové fašistické organizace, která se jen
velmi neobratně schovává za pojmy jako „boj proti politické korektnosti“ nebo
„svoboda slova“. Titulky jako „Cikánský problém nám přerůstá přes hlavu – dokdy
si stát vystačí s tvrzením, že jde o akce pravicových extremistů?“, „Stojíme
před cikánskou válkou“, „Děti se nechtějí kamarádit s cikány“, „O zločinech
barevných se nesmí mluvit“, „Kdo usiluje o islamizaci Česka?“ mluví za vše.
Paradoxně působí skutečnost, že na tomto militantním serveru dostává široký
prostor kritika ukrajinských neonacistů, zatímco české projevy neonacismu jeho
autoři evidentně podporují a ani trochu jim nevadí.

Cikánská výbušnina

Nový rok zahájil Hájkův kontroverzní internetový portál vskutku pompézně:
článkem s všeříkajícím titulkem „Sociální atentátník Jiří Dienstbier představil
svůj další vynález: Cikánská výbušnina. Je konec zvláštních škol? Do tříd
vtrhnou malí teroristé…“

Jeho autor Radek Pokorný v něm obzvláště demagogickým způsobem brojí proti
návrhu ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřího
Dienstbiera, který se snaží umožnit romským dětem právo navštěvovat základní
školy a zamezit tak existující praxi, podle které jsou často malí Romové
zařazováni do zvláštních škol pouze proto, že jim rasové předsudky automaticky
přisuzují roli „problematických žáků“ jen kvůli odlišné barvě pleti. Důkazem
jsou výsledky nedávného průzkumu, které ukázaly, že romské děti tvoří až 28
procent žáků zvláštních škol. Tuto diskriminaci opakovaně kritizují i
lidskoprávní organizace a Evropské unie.

Snížit počty romských dětí v praktických školách by měla povinnost chodit před
nástupem do první třídy rok do školky, aby dokázaly vyrovnat případný handicap a byly na absolvování základní školy připraveny.

Romové jsou retardovaní

Snaha pomoci romským dětem dostat se získáním základního vzdělání ze ze sociální
izolace ovšem tvrdě narazila u xenofobně smýšlející části české populace. K její
radikálnější části bezesporu patří i autor zmíněného článku, který se celý
projekt od samého počátku snaží pošpinit a zdiskreditovat. Jeho hlavní zbraní je
vyvolávání paniky z „cikánské bomby“, která podle něj exploduje, pokud se podíl
romských dětí v základních školách zvýší.

O autorových názorech výmluvně svědčí již skutečnost, že romské děti v článku
označuje apriori za „retardované“. „Jako bychom neměli problémů s
nepřizpůsobivými dost,“ píše Pokorný a varuje, že Dienstbierův záměr způsobí
„sociální řež“.

„Do běžných tříd vtrhnou ze zvláštních škol děti, které nejenže nezvládají
běžnou výuku, ale často bývají pro spolužáky vysloveně nebezpečné. Vtip je totiž
v tom, že většinou jde o cikánské děti z nepřizpůsobivých rodin,“ dává na odiv
svoji xenofobní rétoriku autor a výsměšně odmítá Dienstbierova slova, že „tyto
děti jsou stejně inteligentní jako děti většinové populace.“ Argumentace o
„retardovaných“ a „méně inteligentních“ dětech, paušálně aplikovaná na všechny
romské děti bez rozdílu a odvozená pouze z jejich etnického původu nebezpečně
připomíná ideologii nacismu, která vedla ke genocidě Romů a židů za Druhé
světové války.

Riziko, past a peklo

Článek na serveru Protiproud jde ale ještě dále, když cituje otevřeně anticigánské
vyjádření xenofobní mimoparlamentní strany Národní demokraté, které na Dienstbierův návrh reagovala: „Každý rodič ví, že stačí několik nepřizpůsobivých
a škola se může stát peklem, kde menšina šikanuje většinu. Rodiče, kteří si
nemohou dovolit platit soukromé školy, mají přinejmenším právo nemít strach o
své děti. I toto minimum, jim nyní pan ministr hodlá upřít.“

Dienstbierův plán těmto rodinám s dětmi podle Pokorného zcela uměle míchá novou
výbušnou směs, „sociální nitroglycerin, se kterým stačí pak jen nepatrně zatřást
a dojde k další explozi.“

Většina základních škol podle autora dosud fungovala na principu přirozené
selekce, kdy měli ředitelé „poměrně jednoduchý nástroj, jak se zbavit
problematických (nejen, ale převážně) cikánských dětí, pokud terorizovaly
ostatní žáky a mnohdy i celou školu včetně učitelů: Poslali je do zvláštní
školy.“

Pokorný se neostýchá navozovat dojem, že problematické děti v českých školách
jsou převážně Romové a již jejich fyzická přítomnost je pro ostatní, tedy
bezproblémové (rozuměj neromské) žáky „rizikem“, „pastí“ nebo dokonce „peklem“.
Pokud bychom se snažili autorovu logiku dovést do důsledků, tvrdí vlastně, že
Romové jsou méněcenná rasa, která je nejen méně inteligentní, ale je přímo
nebezpečná pro slušné, inteligentní a jako celek bezproblémové, nejlépe modrooké
a blonďaté žáčky světlé pleti. Autor dovozuje, že všechny romské děti beze
zbytku jsou „retardované“, takže nebudou stačit na nároky kladené základní
školou, což údajně vyústí v jejich agresi. Nebezpečí přitom není přímo
specifikováno v souvislosti s konkrétními negativními projevy nebo handicapy
romských dětí, ale je odvozeno již od pouhé jejich přítomnosti ve třídě, kam
chodí jejich spolužáci z neromských rodin. Odtud je již jen krůček k rasistickým
východiskům, která vedla koncem třicátých let minulého století k vytvoření
koncentračních táborů pro Romy a jejich genocidě.

Černý seznam

V závěru článku jeho autor v souladu s fašistickou ideologií vytváří černý
seznam „etnických aktivistů“, tedy všech, kdo s jeho rasistickými názory
nesouhlasí a Romů se zastává. Začíná „plejádou korporací neziskového sektoru,
přisátých na penězovod ze státního rozpočtu, který „užírá potichu z našich
krvavých daní každoročně miliardové částky“. Hovoří o „celé armádách
příživnických aktivistů“, o nichž píše stylem, který prozrazuje, že by je
nejspíše také nejraději viděl za ostnatými dráty, kde by nebránili jeho
nacistickému snu o čistě české společnosti. Nevybíravě útočí nejen na Jiřího
Dienstbiera, jehož označuje za „Američana s neomarxistickým multikulturním
zápalem, ale i na ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou – Tominovou
a ombudsmanku Annu Šabatovou, kterou odsuzuje za to, že se „proslavila péčí o
muslimské šátky“. Svůj nenávistný text, jako vystřižený z fašistické
druhorepublikové Vlajky, korunuje výrokem, že „pokrokové rodiny havlistických
disidentů dnes prostě mají pokrok v naší zaostalé zemi pevně v rukou“.

Lhostejnost stranou

Novoroční xenofobní výlevy na portálu Protiproud, vypjatě nenávistné a
rasisticky návodné, by byly ve zdravé demokratické společnosti, kde funguje
normální soužití mezi příslušníky různých sociálních, kulturních a etnických
skupin, odsouzeny k izolaci a výsměchu. V současné české realitě je to ale
bohužel jinak. V xenofobní a nervózní atmosféře lidé snadněji podléhají podobným
demagogickým výzvám, lehčeji podléhají panice a hledají jednoduchá řešení,
hraničící často s fašismem. Skutečnost, že jsou v jasném rozporu nejen s dobrými
mravy, ale i s ústavou, by neměla zůstat nepovšimnuta. Tím spíše, že policie a
orgány činné v trestním řízením, je až na výjimky přehlížejí s lhostejností jen
těžko pochopitelnou. Výlevy Pokorného, Okamury a mnoha dalších jsou sice zatím
jen verbálními útoky na etnické a sociální menšiny, to ale neznamená, že se
nemohou stát rozbuškou k explozím, které mohou mít – podobně jako žhářský útok
ve Vítkově nebo fyzická napadení Romů s rasistickým podtextem – nedozírné
následky.

Je veřejným tajemstvím, že problém diskriminace Romů při přijímání do základních
škol působí obzvláště bolestivě nejen na psychiku malých školáků a jejich
motivaci začlenit se do většinové společnosti. Nerovný přístup ke vzdělání je
přitom jedním ze zásadních problémů inkluze, protože právě nedostatek vzdělání
je hlavní příčinou pozdějšího sociálního vyloučení. Proto jsou pokusy o
zachování segreace Romů za každou cenu, odůvodňované jejich údajnou
méněcenností, agresivitou a nebezpečností pro „bílé děti“ obzvláště
odsouzeníhodné.