Ondřej Mrázek: Rasistické žvásty zamořují diskuze o fotbale

Vrcholící mistrovství světa v Brazílii se stalo další záminkou pro nechutnou exhibici českých xenofobů. Diskuze pod články na našich nejčtenějších zpravodajských serverech zneužívají k šíření žvástů o nadřazenosti bílé rasy, vyvolávajících nenávist vůči každému, kdo je odlišný. Co na tom, že fotbalisté a sportovci vůbec se snaží proti rasismu bojovat a FIFA vede dlouhodobou a nákladnou kampaň proti rasismu? Zakomplexovanost českých „nácků“ a jejich potřeba vylít si zlost za vlastní zpackané života na lidech s odlišnou barvou pleti nezná hranic!

Záminky ke vzteklým útokům, rasistickým urážkám a nenávistným výpadům proti hráčům tmavé pleti lze rozdělit do tří skupin. V té první si čeští xenofobové málem plačtivě stěžují, za evropské kluby hrají kromě bělochů i černoši nebo muslimové, v té druhé se nemohou smířit s tím, že údajně na úkor fotbalové Evropy hraje na Mistrovství světa „příliš mnoho“ týmů z Afriky nebo Asie a v té třetí už zcela nezakrytě léčí své bolestínské komplexy poukazy na rasismus a diskriminační přístup bývalých kolonizátorů k původním obyvatelům kolonizovaných zemí, případně přirovnávají odlišné etnické skupiny k českým Romům. Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to občas i k smíchu, protože nacistická onanie, které se zapšklí diskutéři veřejně oddávají před internetovým publikem, vypovídá o jejich vlastní omezenosti, komplexech a nestálém duševním zdraví více, než si sami uvědomují.

Závist plodí nenávist

Čeští verbální náckové v první fázi Mistrovství světa nemohli překousnout zejména skutečnost, že v evropských týmech, reprezentujících země s otevřenou imigrační politikou, nastupují hráči původem z Afriky nebo z Balkánu. Terčem urážek se českých webových haterů se nejčastěji stávala mužstva Švýcarska, Belgie, Německa a Nizozemí.

„Švýcarské národní mužstvo je podle jmen složené jen z cizinců. Je tam jediný rodilý Švýcar. Škoda že se toto nekontroluje,“ upozorňuje v udavačské manýře jeden z diskutérů, který vzápětí ukřivděně běduje: „Koukám že česká repre se nikdy nezvedne, neb nejsou prášule na afričany a balkánce“. „Bez těch přivandrovalců by bylo Švýcarsko asi tak na úrovni ČR,“ přichází mu na pomoc další jemu podobný. A protože stejně naladění návštěvníci diskuzí přidávají podobným nářkům pozitivní hodnocení ostošest, po chvíli se s nimi v diskuzích pod články o mistrovství roztrhne pytel. Každý si chce kopnout do toho „odporného multikulturního Švýcarska“, kde nepřistupují k lidem podle barvy kůže. „Ono na MS hraje Švýcarsko? Mě to spíš připadá jako Chorvatsko B nebo Bosna s Albánií dohromady,“ honí si triko další z obránců rasové čistoty evropských zemí. Třešničkou na dortu je pak zvolání: „Tak toto jsou Švýcaři jak vyšití!!! Nevím, jestli bych dokázal fandit Česku, kde by základní jedenáctku tvořilo 11 Mehmedů!“

Na hysterické kritice multikulturního švýcarského modelu je názorně vidět, že hrubozrnná nenávist a nacismus našich převážně holohlavých spoluobčanů mají kořeny v jejich vlastním pocitu méněcennosti, který plodí nenávist ke všem, kdo podobným komplexem netrpí. Hořkým nápojem poznání, který však křečovitě odmítají vypít až do dna, je tu navíc skutečnost, že kritizovaný švýcarský, belgický, německý nebo holandský společenský (a potažmo i fotbalový) model je úspěšnější a životaschopnější.

Nejpopulárnější míčová hra je důkazem, že spravedlivý, nediskriminační přístup ke všem lidem nehledě na barvu přirozeně funguje lépe, než ten diskriminační. Už jen proto, že rozmanitost a pestrost fotbalového stylu činí hru atraktivnější a dynamičtější. To, co na jedné straně někteří z diskutérů neradi přiznávají („česká repre se nikdy nezvedne, protože nejsou prašule na afričany a balkánce“), je pro skutečně zabedněné rasisty stejný důvod ke vzteku jako červený hadr pro hladového býka. Proto najednou tolik zlé krve a nenávisti k malebnému, tolerantnímu a prosperujícímu Švýcarsku mezi patrioty podobně malebné země, která by se ovšem v oblasti tolerance i prosperity mohla od nenáviděných Švýcarů lecčemu učit. Místo toho čeští rasisté stupňují nenávistné urážky ad absurdum: „Zrzavej Belgičan, no to mě jebni!“ „Já myslel ,že hraje USA s Ghanou…a ona Belgie….“ „Takže ti balkánci, co hrají za Švýcarsko, možná budou hrát s černochama, co hrajou za Belgii.“

„Co to ten bubák mele?“

Rasistické urážky fotbalových mužstev, která v Brazílii reprezentují africké země, jsou – jako všechno špatné – také k něčemu dobré. Jsou totiž názorným příkladem toho, jak si čeští xenofobové a anticiganisti slušně řečeno lžou do pusy. Jejich klasické vytáčky typu „Nejsem žádnej rasista, protože černoší mi nevadí, ale Romy nenávidím“ zůstaly, jak je vidět, přinejmenším během fotbalového šílenství zapomenuty a ukázaly jejich rasismus v plném světle. A nebyli by to náckové, kdyby nezačínali u ukřivděnosti a závisti. „V Africe je chudoba, tak jak je možné že je v Brazílii tolik afrických fanoušků,“ píše jeden z nich. „Kdyby jsme postoupili my, tak kolik fanoušků z Čech by si mohlo dovolit jet na MS?“ Mimochodem složení publika na utkáních v Brazílii je dalším do nebe volajícím projevem rasové nerovnosti: novináři od začátku upozorňují, že zatímco mezi Brazilčany tvoří černoši téměř tříčtvrtinovou většinu, na tribunách sedí téměř výlučně fanoušci bílé pleti, protože koupit si předražené lístky na zápasy si může dovolit jen privilegovaná menšina, zatímco pro naprostou většinu Brazilců jsou nedostupné jako hodinky s vodotryskem.
To ale fotbaloví rasisté neřeší a raději v poryvech nenávisti útočí na Afriku a Afričany jako na jakéhosi symbolického nepřítele. „Co čekat od afrických států?! Je tam chudoba, drogy, gangy, prostituce, kriminalita všeho druhu,“ nahrává na smeč diskutér, který na chvíli zřejmě propadl luzné iluzi, že u nás chudoba, drogy, prostituce ani kriminalita nejsou. „Problém je v lidech v Africe, je to tam samá korupce, občanská válka, děti se samopalama, jsou schopný si useknout ruce za živa a když se dostanou do Evropy tak na Václaváku naháněj cizince, aby je odtáhli do bordelu nebo jim prodali drogy,“ ujímá se exekutorské role jeho diskuzní kolega. „Myslím, že nějaký problém je hlavně u reprezentací subsaharských (černošských ) zemí,“ přidává se se slizkou uhlazeností další z obhájců bílých Evropanů před africkým fotbalovým nebezpečím.

„No, černoši nikdy nic nedokázali, nedali světu žádnou kulturu, stavby, vynálezy, věda nic nic nic… ,“ perlí další český zabedněnec. Ale to je všechno ještě slabá káva oproti vlně hněvu a vzteku, která se vzedme v diskuzi pod článkem, v němž opora Manchester City a záložník Pobřeží slonoviny Yaya Touré kritizuje rozhodčí, že poškozují africké týmy a straní těm z pořádajících a evropských zemí a označí to za skandál. To bylo ovšem – minimálně na českém internetu – bodnutí do vosího hnízda.
„Skandálem je spíš, že se Afro rozlézají po celé Evropě od Islandu až po Řecko. Za chvíli bude repre bez nich pomalu svátostí. Snad nebude multi ovládat i sport,“ zakejhal špatně koordinovanou řečí vzdáleně podobnou češtině první potrefený. „Dobře jim tak, všem těm nenažraným Afrikánům,“ přidal se záhy další. „Co to ten bubák mele?“ odkopává se třetí. A pak už se rozbíhá maratón argumentů, které nápadně připomínají křižácká diskuzní tažení obránců čistočistě bílého Česka proti Romům. „Černoši už si na tu protekci na všech frontách tak zvykli, že když ji výjimečně nemají, automaticky je to "dyskrymynáce". „Brečení a natažená ruka, to jde negrům vždy výborně.“ „Chtělo by to nějakou pozitivní diskriminaci, že jeden africký tým půjde rovnou do finále. A tam, když nevyhraje, tak to je rasismus“. V jisté chvíli, jak už je to v podobných debatách zvykem, se argumentace změní v žumpu. „Nejvyšší čas je OPRAVDU začít je poškozovat. „A více banánů na hřišti!“

Ať žije kolonialismus!

Zatímco reakce první skupiny, plačící nad nespravedlností, že v evropských týmech hrají černoší a Balkánci (co na tom, že Balkán byl a vždy bude součástí Evropy? Zase vadí „tmavší pleť“ a nespoutaná energie?), se v panující atmosféře ukňouraného českého nacionalismu víceméně dala očekávat a reakce druhé skupiny překvapí snad jen středověkou mírou předsudků, tak třetí skupina, kterou si pracovně označíme názvem „sentimentální kolonizátoři“, je opravdu unikátní. Zatímco autoři výše uvedených výroků jakoby myšlenkově zastydli kdesi na úrovni hitlerovské Třetí říše, sentimentální kolonizátoři evidentně touží vrátit se ještě dále, do „zlatých časů“, kdy se koloniální velmoci předháněly v genocidách původních obyvatel na celém světě a obchod s otroky jen kvetl. Autor těchto řádků se přiznává, že ho tak silné sympatie k nejhoršímu dědictví otrokářství a kolonialismu udivily. Že by šlo o dozvuky v Čechách tak oblíbeného rasistického „jižanství“ kořeněného otrokářským sentimentem?

Související článek

Portál Eurofotbal.cz: Homofobii a neonacistické symboly na fotbalovém mistrovství světa disciplinární komise nepotrestala

ROMEA

„Proč jsou Francouzi tak dobří? Dobrou polovinu mančaftu tvoří výběr nejlepších fotbalistů z bývalých kolonií. Musí ale dělat přesně, co jim řeknou, a ne to, co chtějí, proto jim to tak jde,“ rozvíjí koloniální vize jeden z diskutérů. „Oni jsou jako cikáni, dokud jsou mezi bílými, tak to s nimi občas i jde, ale jak je sesypete k sobě, je zle. Jedinci v týmech Evropy jsou skvělí, jak je dáte dohromady, moc toho neuhrají. A takové týmy skutečně nikoho nezajímají,“ přilévá olej do ohně další sentimentální kolonizátor. A hned je tu třetí do party: „No, doba kolonizace je pryč. To jim aspoň někdo říkal co mají dělat. Teď mají svobodu a taky to tak vypadá. Můžou dělat krajánky třeba roky po Evropě, ale jak je dáte dohromady, tak se vrací ke kokosům.“
Jak je vidět z nenávistných, často otevřeně rasistických příspěvků, jejich autoři jsou si jistí, že nedělají nic zlého. Nejen že rasismus správcům diskuzí očividně nevadí, naopak se těší sympatiím stejně xenofobně orientovaných diskutérů, kterých je na první pohled pohodlná většina.

A aby ne! Čemu se divit v zemi, kde je běžné, že rasistické řeči mají i senátoři a poslanci, xenofobní nápisy se skví na předvolebních billboardech a novinářka jednoho z nejčtenějších celostátních deníků beztrestně obhajuje rasismus, antisemitismus a šovinismus největší oficiální hvězdy Karlovarského filmového festivalu slovy, že občas si zavtipkovat na úkor Židů a Romů je vlastně úplně normální?