Ondřej Mrázek: Neofašisté na Ukrajině po sobě střílí navzájem

Evropská i ruská krajní pravice využívá chaos na válkou zmítaném východě a
jihu Ukrajiny jako cvičiště pro další posílení bojeschopnosti. Členové
extremistických uskupení s otevřeně fašistickou či neonacistickou, rasistickou a
homofobní ideologií bojují na obou stranách fronty – na straně vládních
ukrajinských jednotek i doněckých a luhanských rebelů. Postřílejí se neonacisté
v absurdní krvavé řeži „za bílou rasu“ navzájem? Anebo se po válce spojí
dohromady?

Zní to jako pokračování slavného Orwellova románu 1984, tentokrát s názvem
2014. Pravicoví extremisté z Ruska, Ukrajiny i Evropy se aktivně zapojují do
války na obou stranách fronty a navzájem se obviňují z fašismu. Místem setkání
ultranacionalistů, kteří bojují proti ukrajinské armádě, národní gardě a
dobrovolnickým praporům, se stal symbolicky poloostrov Krym, jehož anexe Ruskem
vedla počátkem roku k vyhrocení konfliktu mezi západem a východem Ukrajiny a
způsobila, že přerostl do mezinárodní konfrontace a vážnou velmocenskou krizi.

V jednom z kdysi luxusních sovětských hotelů pro zahraniční turisty Inturist
v Jaltě, na pobřeží Černého moře, se v posledních srpnových dnech uskutečnilo
pracovní setkání ruské a evropské krajní pravice – přesněji té její části, která
stojí proti Kyjevu a na straně Moskvy. Na konferenci nazvané „Rusko, Ukrajina,
Novorusko“ se sešli ultranacionalističtí politici a ideologové z Ruska,
povstalečtí vůdci z odbojných oblastí na východě Ukrajiny, Podkarpatské Rusi a
dvanácti evropských zemí.

Orwellovský rozměr jejich propagandistického newspeaku umocnila skutečnost,
že na konferenci „protifašistických sil“ společně založili tzv. Antifašistickou
radu Ruské federace.

Zloděj volá: Chyťte zloděje!

„Dnes jsme svědky toho, že se dva národy zabíjejí navzájem v zájmu jistých
mocných lidí a politických uskupení. Normální lidé, kteří poctivě pracují, na to
doplácejí. Nejdříve jim bylo řečeno, že mají plnit občanskou povinnost účastí ve
volbách, dnes jsou vyzýváni k tomu, aby se chopili zbraní a bojovali proti sobě
navzájem,” prohlásil šéf vzbouřenců ilegální Luhanské lidové republiky, polní
velitel Alexej Mozgovoj. Nezmínil se ale už o tom, že stejné praktiky uplatňují
i vzbouřenci.

Kromě něj se v opuštěném letovisku sešla pestrá společnost, od poradce
ruského prezidenta Putina a člena ruské Akademie věd Anpilogova, člena Putinovy
rady pro lidská práva Rogova, přes ruského ultranacionalistu Jegora Cholmogorova
a premiéra ilegální Republiky Zakarpatská Rus, až k funkcionářům maďarské
fašistické strany Jobbik, francouzské Národní fronty, Britské národní strany,
belgického Vlámského zájmu, polské Falanga, italské Nové síly a dalších
organizací krajní pravice.

Jaltská konference (svolaná do stejného města jako neslavně proslulá schůzka
Velké trojky: amerického prezidenta Roosevelta, britského premiéra Churchilla a
vůdce Sovětského Svazu Stalina na sklonku Druhé světové války, jejímž výsledkem
bylo rozdělení Berlína a Evropy na západní a sovětskou část) byla prvním
oficiálním přiznáním čilých styků a sílící spolupráce mezi částí evropských
fašistů, části ruských fašistů a Kremlem.

Zároveň se stala potvrzením zvěstí, že východoukrajinští rebelové počítají se
silnou podporou nejen prezidenta Putina, ale i radikálních fašistických bojůvek
z Ruska i Evropy. Na značný výskyt příznivců fašizující pravice mezi
povstaleckými bojovníky poukázal nedávno i průzkum jejich jednotek, zveřejněný
německou agenturou DPA. Podle něj bojují proti Kyjevu jednotlivci i organizované
skupiny ultranacionalistů z Polska, České republiky, Bulharska, Litvy, Srbska a
Ruska.

Ačkoli je jejich nenávistná ideologie v mnohém shodná s názorovými
souputníky, kteří bojují na opačné straně fronty (militantní antisemitismus, boj
za bílou rasu a proti muslimům, Romům, sexuálním menšinám a všem projevům
multikulturního myšlení), liší se přístupem k politice Kremlu a NATO.

Ultranacionalisté, kteří bojují na straně odbojných oblastí na východě
Ukrajiny, považují právě USA a NATO za nepřítele č.1 a proto podporují Rusko a
Putina jako jejich hlavního soupeře, podle rčení „nepřítel našeho nepřítele je
našim přítelem“. Podobnou motivaci mají akce příznivců krajní pravice, například
demonstrace polských neofašistů ze strany Samoobrana a hnutí Falanga před
ukrajinskou ambasádou ve Varšavě 23. srpna.

Nejaktivněji si ale při podpoře rebelských bojovníků pochopitelně počínají
nacionalističtí radikálové a neofašisté z Ruska. Jejich vojenské angažmá pomohlo
vzestupu ještě nedávno upadajícímu hnutí Ruská Národní jednota, které verbuje
dobrovolníky do ukrajinské války po celém Rusku i v sousedním Bělorusku a v
Litvě.

Ruští náckové bojují za Kyjev

Válka na východě Ukrajiny tedy na jedné straně slouží fašistům (neonacistům)
jako cvičiště a zkouška ohněm pro jejich další expanzi, na straně druhé je
příčinou rozkolu mezi různými proudy evropské a ruské krajní pravice.
Nejparadoxněji v této souvislosti působí skutečnost, že část ruských pravicových
extremistů bojuje s Ukrajinci na straně Kyjeva, zejména v praporu Azov a
jednotkách Pravého sektoru.

Jedná se zejména o aktivisty Mizantropické divize a Mládeže Votana –
fašistické radikální organizace, bojující za obnovu pohanství.

Na jejich webových stránkách se píše: „Dnes Ukrajina! Zítra Rusko a celá
Evropa. Přišli jsme vrátit naši zem pohanům. Jenom ve válce se lze stát
skutečným hrdinou. Ve válce proti asiatům se z krve zrodí noví hrdinové. Začíná
nová Reconquista!“

V ukrajinském ultranacionalistickém praporu Azov bojují také nacisté z hnutí
Novograd z ruského Sankt-Petěrburgu, neslavně proslulí „trestnými výpravami,“
při nichž v organizovaných pětičlenných ozbrojených skupinách vraždí v nočních
ulicích imigranty z Kavkazu a střední Asie i studenty odlišné barvy pleti.

Co bude po válce?

Nejvíce radikálních neonacistů (fašistů) nejen z Ruska a Ukrajiny, ale i ze
Švédska, Dánska a Finska, Itálie nebo Španělska bojuje v dobrovolnickém praporu
Azov, založeném z iniciativy Sociál-nacionálního shromáždění (SNA). Tento prapor
oficiálně spadá pod kyjevské Ministerstvo obrany, které ho také – společně s
příspěvky některých ukrajinských oligarchů – financuje a vyzbrojuje.

Vůdce SNA Andrij Bileckij veřejně vyhlašuje, že bojové akce Azova jsou nejen
patriotickou obranou Ukrajiny, ale prvními novodobými „křížovými výpravami za
bílou rasu“ proti „semitům a dalším podlidem“.

Přívrženci SNA a další vojáci, kteří bojují v praporu Azov, vyznávají mírně
pozměněnou nacistickou ideologii a tvrdí, že každý národ – v tomto případě
ukrajinský – má svaté právo v zemi po vítězství nad „ruskými nepřáteli lidstva a
multikulturními sexuálními zvrhlíky z Evropy“ zavést rasové zákony, deportace a
další kroky, jejichž cílem je „zachování etnické čistoty a nezkaženého genofondu
země.

Drtivá většina obyvatel Ukrajiny, kteří jsou pro samostatnost země a co
nejrychlejší ukončení krveprolití na jihu a východě státu, se vážně obávají, co
se stane, až prapory s bojovnými neonacisty odejdou z fronty a vrátí se do
civilního života s aureolou ukrajinských národních hrdinů, kteří nasadili v
bojích za nezávislost život. Ještě nedávno zněly z jejich řad výhrůžky
„ozbrojeného pochodu na Kyjev“, pokud nebudou splněny podmínky, odpovídající
jejich výjimečným válečným zásluhám.

Nezbývá než doufat, že se s nimi vládě, vzešlé z chystaných parlamentních
voleb, podaří dojednat odevzdání zbraní a další kompromisy, které uspokojí jak
je. tak i válečnými následky strádající a čím dál tím nervóznější ukrajinskou
společnost. Jinak by se totiž mohlo stát, že se ukrajinská občanská válka
přesune od východních hranic země na celé území.

Pro evropské i ruské příznivce radikálního válečného neonacismu, kteří
navzdory rozkolu v končící válce o východ a jih Ukrajiny začínají nacházet
společnou řeč a koordinují své akce na mezinárodní úrovni, by se tak – v souladu
s nejkrizovějšími scénáři, před nimiž varují ukrajinští antifašisté – otevřelo
nové působiště. To by Kyjev ani jeho západní spojenci, mezi něž patří i Česká
republika, rozhodně neměli dopustit.