Romští vysokoškolští studenti v pořadu České televize 168 hodin: Pro Romy je vzdělání to nejdůležitější
Ve včerejším pořadu 168 hodin odvysílala Česká televize reportáž Romové s titulem o romských vysokoškolských studentech. Před rokem 1989 studovaly vysokou školu dvě desítky Romů, dneska jich jsou podle redaktora reportáže Martina Mikuleho stovky. Několika z nich se zeptal, jaká byla jejich cesta ke studiu.
Jako zásadní se ukazuje být podpora rodiny. Například Marie Brendzová, studentka Anglo-Americké university v Praze, obor mezinárodní vztahy a diplomacie, říká: „Pro mě nebylo vůbec těžké získat vzdělání. Maminka i tatínek mě vedli k tomu, abych, abych byla vzdělaná. Prostě v rodině u nás bylo vzdělání nejdůležitější. Takže jsem vystudovala gymnázium. To jsem, tam jsem se dostala vlastně na průměr, protože jsem na základní škole měla samé jedničky.“
Příběh Melindy Surmajové poukazuje i na nutnost rodičů vzdorovat léta zavedenému systému, který ve zvýšené míře zařazuje do vedlejšího vzdělávacího proudu právě romské děti. „První problém byl vlastně, když jsem měla nastoupit na základní školu, protože mě pan ředitel přesunul ihned do zvláštní školy, dnes již praktické. Dodnes vlastně nevím důvod. Ale naštěstí jsem tam ani nenastoupila, protože rodiče to nedovolili. Protestovali, že pokud nastoupím do zvláštní školy, tak do školy chodit nebudu,“ vzpomíná studentka práva a kriminologie na Vysoké škole finanční a správní v Praze.
Jít příkladem
Yveta Kenety, koordinátorka Romského vzdělávacího fondu pracující v organizaci ROMEA její slova potvrzuje. Sice vítá, že se postupně situace mění a více romských dětí se vzdělává podle běžných osnov, upozorňuje ale, že ze všech dětí, které se vzdělávají podle zvláštních osnov, tedy nějakým způsobem upravených, je 30 % Romů.
Redaktor Martin Mikule také upozornil na sociální překážky, které Romům brání ve studiu. Student filozofie a religionistiky na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích Martin Dudi pochází z Písku, kde vyrůstal v chudé rodině: „Když jsem přišel domů a viděl jsem, jak se rodiče trápí, jak prostě furt řeší, jestli půjdeme zítra do školy, jestli prostě vůbec budeme mít na svačinu, tak já jsem si odmalička říkal, já takhle nechci žít.“
Jak dodává Filip Sivák, student otevřené informatiky, ČVUT v Praze, „vysokoškolské studium je hodně náročné finančně a ostatně už i střední škola je dnes náročná pro ty nejchudší rodiny. A ty rodiny nevidí ten přínos ve studiu. A radši, radši chtějí, aby jejich dítě pracovalo a přineslo nějaké peníze“.
Některé nadace proto nabízejí podpůrné prostředky, aby romským dětem ulehčily jejich cestu za vzděláním, například doučování. „Spoustu rodičů těch žáků jim nemůžou pomoct, protože přijdou po škole domů a mají nějaký problém s učivem a jejich rodiče, kteří právě často absolvovali zvláštní školy, tak vlastně jim pomoct nemůžou. Takže jsou v tom samy,“ připomíná Yveta Kenety.
Filip Sivák reportáž uzavírá slovy: „Já myslím, že pro Romy je vzdělání to nejdůležitější, protože čím víc vysokoškoláků-Romů bude, tím víc ze dna vytáhnou další Romy, tím víc potáhnou celou romskou společnost, ale i společnost obecně nahoru. A tím víc tady bude lidí, které se tomu tématu budou moci věnovat.
