Peršané okupují Německo, ve würzburské ubytovně se oběsil Mohammad Rashepar
Dne 19. března 2012 vyrostl uprostřed Würzburgu protestní tábor.
Postupně se přidávají další města: Aub, Řezno, Bamberg, Düsseldorf,
Norimberk, Pasov… Takovou občanskou okupaci známe z Madridu, New Yorku
i Prahy, ale Německo neokupují jeho občané. Proti nelidským podmínkám v
uprchlických táborech vyšli do ulic německých měst protestovat žadatelé
o azyl. Protesty zahájili veřejnou hladovkou uprchlíci z Íránu
rozhořčení cynickou reakcí úřadů na sebevraždu Mohammada Rashepara. Tímto tématem se zabývá server Evropský rozhled.
Protesty
uprchlíků se rozšířily do celého Německa a získaly i podporu německé
veřejnosti. Pokrytecký a přezíravý přístup k žadatelům o azyl není
německou zvláštností, uprchlíci, často zoufale hledající záchranu
holého života, na něj narážejí i jinde v Evropě, Česko nevyjímaje.
Ve
středu 15. srpna proběhne v Praze před velvyslanectvím Spolkové
republiky Německo ve Vlašské ulici 19 od 16.00 solidární happening na
podporu německých protestů. Na velvyslanectví bude při něm předán
otevřený dopis pro spolkového prezidenta Joachima Gaucka. Před touto
akcí, v pondělí 13. srpna večer, seznámila v autonomním infocafé Salé v
Orebitské ulici 14 na pražském Žižkově účastnice tábora v Řezně zájemce
s pozadím a průběhem uprchlických protestů.
Německá vstřícná
azylová politika shořela v pogromech na počátku devadesátých let. V
letech 1991 až 1992 došlo pod vedením neonacistů k asi 1 900 násilných
útokům, 453 lidí při nich bylo těžce zraněno a 17 zavražděno. Politici
se rozhodli nacistům ustoupit a přijali takzvaný „azylový kompromis‟,
který prakticky odstranil právo na azyl.
Kdo přijde do Německa z
„bezpečné třetí země‟, což jsou všichni sousedé Německa, je povinen
požádat o azyl tam, ne v Německu. Uprchlíci ze zemí označených
německými úřady za „bezpečné domovské země‟ jsou automaticky odmítáni a
deportováni. Na letištích byla zřízena detenční centra, kde jsou
uprchlíci internováni, než imigrační úředníci rozhodnou, zpravidla bez
podrobnějšího zkoumání konkrétních případů, zda jim vůbec umožní
vstoupit jako žadatelé o azyl do země. „Zákon o sociální pomoci
žadatelům o azyl‟ podporu uprchlíků výrazně omezil, zavedl poskytování
nepeněžních náhrad a ubytování ve státem určených zařízeních. „Zákon o
azylovém řádu‟ zakázal žadatelům o azyl hledat si ubytování mimo
uprchlické ubytovny.
V roce 1992 žádalo o azyl v Německu přes
čtyři sta tisíc uprchlíků, do roku 2000 klesl počet žadatelů o azyl v
Německu pod padesát tisíc.
