Značnou vypovídací hodnotu o něm má jeho postoj k řešení romské otázky a k
existenci Národní strany. Ve svém blogu se totiž zastával Ladislava Bátory,
který byl obviněn z extremismu za svou kandidaturu za tuto stranu, která
prosazovala Konečné řešení Otázky cikánské v České republice, jak se nazýval
jejich oficiální text, tedy zahrávala si evidentně s naprosto nepřijatelným
nacistickým jazykem.
Okamura na svém blogu extremismus Národní strany relativizoval a v
souvislosti s vystěhováním Romů připomínal jako podobně legitimní úvahy o
založení židovského státu. Zcela přitom ignoroval historické konotace:
holocaustu, tedy hromadnému vyvraždění šesti milionů Židů, rovněž předcházely
úvahy o jejich vystěhování, od kterých se ale opustilo, protože by doprava byla
příliš finančně náročná.
Když mu v červnu minulého roku tyto výroky připomenula v rozhovoru, podal na
ni 19. března 2012 Okamura žalobu na ochranu osobnosti. Na jedné straně tedy
Okamura svými výroky na blogu koketoval s rasismem na Zlínsku, který pomohl v
politické kariéře Jiřímu Čunkovi, použil tedy vyzkoušený recept, na druhé straně
se snažil tohoto nařčení zbavit a na reportérku podal žalobu.
V rozhovoru, který vyšel v novinách, je však zajímavá ještě jedna odpověď, a
sice na otázku: Proč nechcete vstoupit do politiky? Tehdy Okamura řekl: "A co by
mi to mělo přinést? Plat poslance je 60 tisíc hrubého, to bych si mnohonásobně
pohoršil. Druhá věc je ta, že proto, aby to pro mne byl výtah, abych byl známý,
to taky nepotřebuji."
Opět ho můžeme přistihnout u toho, že říkal něco, na co po pár měsících
zapomněl, ač hned v úvodu rozhovoru zdůrazňoval, že důležité je v politice
chovat se normálně, slušně a poctivě. V praxi by to mělo znamenat, držet slovo.
To mu ale musela připomenout až soudkyně Městského soudu v Praze Dr. Veronika
Křesťanová, když mu 11. června 2012 jeho žádost na ochranu osobnosti zamítla a
naopak ho odsoudila k zaplacení všech výloh novinářce Barboře Tachecí.
Za úspěchem Tomio Okamury stojí velká míra asertivity spojená s populismem a
očekávat od něj můžeme cokoliv. Ukazuje to i ta skutečnost, že ve svém klubu
prosadil tvrdě Jiřího Čunka, aby byl nominován místo Elišky Wagnerové na
místopředsedu Senátu, což rozhodně není pro tuto republiku dobrá zpráva.
