iDnes.cz: Žhářka z filmu Requiem pro panenku je po smrti. Už jako muž skočila pod vlak
René
Lízna, kterého lidé znají spíše jako Evu Kováčovou, je po smrti. Žhář,
který ještě jako dívka způsobil v roce 1984 požár sociálního ústavu v
Měděnci v severních Čechách, při němž zahynulo 26 pacientek, utekl z
brněnské léčebny a ukončil svůj život pod koly vlaku. Režisér Filip Renč o tom natočil film Requiem pro panenku, více kritiků však tvrdí, že v něm skutečnost dost pokroutil.
Těžký
život Evy Kováčové, která se později nechala přeoperovat na muže a
začala používat jméno René Lízna, skončil tragicky. Po třiceti letech
od založení nejtragičtějšího požáru v poválečném Československu spáchal
sebevraždu.
„Můžu potvrdit, že jsme řešili úmrtí
šestačtyřicetiletého muže z letošního července. Řešíme to jako
sebevraždu. Ztotožněn byl, ale ještě se budou dělat testy DNA,“ řekla
brněnská policejní mluvčí Andrea Straková.
Šestnáctiletá romská
dívka Eva Kováčová zapálila v roce 1984 ústav, ve kterém pobývala čtyři
roky. Následovalo vězení, později další založení požáru a Psychiatrická
nemocnice v Brně.
V pátek 25. července letošního roku odešel Lízna z léčebny na vycházku, ze které se nevrátil. Od té doby po něm pátrala policie.
Krátce
po odchodu však pravděpodobně zemřel pod koly vlaku pár kilometrů od
léčebny. „Nalezený muž zemřel 26. července na trati mezi Černovicemi a
Židenicemi v Brně,“ doplnila Straková.
Od
požáru v Měděnci uplynulo letos 1. listopadu třicet let. Kováčová tehdy v noci na 2. listopad zapálila skříň s
oblečením, od které se oheň rychle rozšířil a dřevěná budova vzplála. V
ústavu uhořelo šestadvacet chovanek.
„Nevěděl jsem, že to zajde
takhle daleko. Chtěl jsem zachránit ty, kteří ještě měli naději žít,“
řekl René v roce 2009. Uvědomoval si totiž, co způsobil.
„Nemůžu se nikomu podívat pořádně do očí, mám na svědomí hodně lidí,“
dodal tehdy.
Eva pomáhala vynášet chovanky z plamenů, proto nikoho
tehdy nenapadlo, že žhářem byla ona. K činu se přiznala po pár dnech a
byla za něj odsouzena k pěti letům vězení, kde však fyzicky napadala
dozorce a trest jí byl opakovaně prodlužován.
Pardubickou věznici
opustila až po devíti letech, v roce 1993. Tehdy se jí ujal jezuitský
páter František Lízna, u kterého žila půl roku. Trpěla záchvaty agrese
a pokoušela se několikrát o sebevraždu. Díky páterovi začala její
přeměna v muže Reného, z vděčnosti k dobrodinci si také vzala jeho
příjmení.
René poté žil deset let s ženou, která nakonec neunesla
náročný život s ním a vztah ukončila. Zhrzený muž následně zapálil byt
a ohrozil tak další obyvatele domu. Měl jít opět do vězení, ale
psychologové rozhodli o jeho duševní nemoci. Skončil v brněnské
psychiatrické léčebně, kde žil až do letošního roku.
