Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Fórum 2000: Dřív byl novinář potápěčem, který vynášel z hloubky cenné perly, dnes se stává surfařem, který pluje po povrchu

31. října 2012
Čtení na 5 minut
Zdroj: webová stránka Fóra 2000.

Média a demokracie – pod tímto názvem letos proběhla konference Fórum 2000. V
jejím rámci mimo jiné proběhla i diskuse na téma "měnící se role médií v dnešním
světě". Pojďme se podívat, jak k tomuto tématu přistoupili panelisté na
Fóru 2000:

Marites Vitug, filipínská novinářka

Velmi užitečný a pro nás Evropany zajímavý byl pohled, který následně
zprostředkovala filipínská novinářka Marites Vitug. Předně tím, že u ní byl
ještě patrný novinářský étos, typický pro evropské poměry 50. až 70. let. Tehdy
se od médií ještě všeobecně očekávala schopnost pravdivého informování
veřejnosti, s cílem vytvářet ve společnosti společně sdílené hodnoty a
porozumění světu umožňující kvalitní život celé pospolitosti.

Současně si ovšem filipínská novinářka dobře uvědomovala, že už i k nim
dorazila vlna, která tyto ideály ničí, protože tlak na zisk mění složení redakcí
a týmů pracujících v médiích v neprospěch skutečně kvalitních publicistů, neboť
jejich kvalita je v rozporu se snahou zvyšovat zisk snižováním nákladů. Uvedla
docela dobře srozumitelný příměr, že zatímco „dřív byl novinář potápěčem, který
vynášel z hloubky cenné perly, dnes se stává surfařem, který pluje jen po
povrchu“.

Tato situace má ovšem velmi špatný vliv i na adresáty mediálních sdělení,
kteří ztrácejí schopnost naslouchat i těm, s nimiž nesdílejí stejné hodnoty,
názory, zkušenosti a pocity. Dochází tak rozpadání společnosti na různé vzájemně
nepřátelské skupiny, mezi nimiž neprobíhá vůbec žádný skutečný dialog, který by
vedl ku prospěchu celku společnosti.

Valeriu Nicolae, rumunský romský novinář

Právě na tuto okolnost poukázal velmi informovaně třetí z panelistů, rumunský
romský novinář Valeriu Nicolae, zakladatel a předseda Politického centra pro
romské minority.

Současná média působí dojmem, že jejich hlavním cílem je „vytvořit kolektivní
paranoiu, kdy se společnost rozpadá na různé skupiny, které se vzájemně
nesnášejí, za vzrůstající (celkové) atmosféry podrážděnosti, ztráty smyslu pro
humor a neochoty se s jinakostí druhých vypořádat jinak, než jejich vyloučením.

Dokumentoval to typickými výroky rumunských médií¨na adresu Romů:

  • Cikáni jsou jako vlci, ale množí se jako ovce.
  • Jaký je rozdíl mezi Cikánem a krávou? Krávy rodí pod dohledem, zatímco
    Cikáni rodí pořád.

Vážným problémem je i snadná zkorumpovatelnost novinářů. Média se tak stávají
nikoliv těmi, kdo naslouchají obyčejným lidem, ale těmi, kteří mají politickou
či ekonomickou moc. Celkově jeho vystoupení bylo velmi kritické.

Jeffrey Gedmin, dřívejší ředitel radia Svobodná Evropa

Dalším panelistou byl Jeffrey Gedmin, Američan, který byl dlouhou dobu
ředitelem vysílání RFE/RL (známé i u nás z předlistopadového období).

I on nejprve zasadil problematiku médií do širšího kontextu vývoje
společnosti. Zabýval se kritérii, podle kterých se dá posoudit skutečná kvalita
společnosti a života v ní. Dnes převládající ekonomistické hledisko, pokládající
za hlavní ukazatel HDP (hrubý domácí produkt = celková peněžní hodnota statků a
služeb vytvořená za dané období na určitém území), velmi málo vypovídá o
skutečné kvalitě produkce, natož pak o skutečné kvalitě života lidí, kterých se
HDP týká.

Kromě známého případu v Bhútánu, který už delší dobu používá „index štěstí“
jako míru hodnocení své úspěšnosti, se i v evropských a amerických poměrech
začíná uvažovat o „indexu prosperity“, který podstatně zhodnocuje i úroveň
občanské společnosti. A právě s ní těsně souvisí role médií a šance na to, že
tato jejich úloha nebude degenerovat v důsledku silného ekonomického tlaku.

Nástup nových technologií vede ke zrychlování individualizace společnosti a
tím i ztráty schopnosti vytvářet společným úsilím potřebný tlak na kvalitu
veřejného života – včetně médií. Šance, kterou tu poskytuje internet, je
ambivalentní. Na jedné straně jsme viděli na příkladu „arabského jara“, jak může
internet a na něm založené společenské sítě významně přispět k erozi a následně
pádu totalitních režimů.

Na druhé straně se tyto technologie velmi líbí i různým diktátorským
strukturám, díky nimž mohou lépe kontrolovat občany a vytvářet na ně masivní
nátlak, sejně jako extrémním a teroristickým skupinám, které se jejich
prostřednictvím organizují a jsou schopny mnohem efektivněji provádět své akce.

Rozhodně ovšem jsou tyto nové prostředky příležitostí k rozvoji občanského
žurnalismu, který sice nenahazuje žurnalismus profesionální, jež je povinen s
osobním ručením přinášet pohledy „pod povrch“, ale vytváří i pro toto
profesionální mediální působení důležité inspirativní prostředí.

Souhrnně je tedy možno konstatovat, že proměna role médií v dnešním světě
probíhá pod velkým ekonomickým tlakem globálních gigantů, vede k celkovému
zpovrchnění a roztříštěnosti, čemuž se lze úspěšně bránit jen silnými médii
veřejné služby a občanskou odpovědností, která jednak vede k aktivnímu užívání
sociálních sítí, jednak k mnohem poučenějšímu používání médií na straně
adresátů.

InIngrid Deltenre, generální ředitelka EBU

K tématu se vyjádřila i Ingrid Deltenre, generální ředitelka EBU (Evropské
asociace veřejných vysilatelů), Švýcarka sídlící v Nizozemí.

Podle ní se hlavně mění celkový stav společnosti (i té západní), kde prudce
rostou rozdíly mezi lidmi z hlediska jejich příjmů a majetků, a tedy i toho, co
nakupují. Tato diferenciace se zpětně promítá do nutnosti různě zacílené reklamy
a tím i různě zacíleného vysílání či tisků směřujících k těmto výrazně odlišným
skupinám obyvatel. p>

DoDo očí bijící je proměna technologií – zejména ostrý nástup internetu a na
něm postavených komunikačních prostředků, což má za následek prudký pokles zájmu
o tištěná média. Projevuje se to například i masivním přesunem reklamy na
internet (loni pocházelo 50% z příjmu reklamy v Evropě z té internetové).
Internetové prostředí, které je zásadním způsobem neregulované (na rozdíl od
rozhlasu a televize, jejichž vysílání je prakticky všude upraveno zákony
stanovujícími určité nepřekročitelné limity například i v možné míře ohrožení
dětí a mladistvých), je charakteristické tím, že si nárok na důvěryhodnost činí
miliony článků a za nimi „schovaných“ autorů, kteří ve skutečnosti za tuto svou
produkci nijak neručí. To klade obrovské nároky na uživatele internetu.

Navíc ekonomický tlak na média působící v komerčním prostředí vede k
povrchnosti a ztrátě schopnosti poskytovat nezbytné souvislosti pro porozumění
světu. V této situaci je naprosto nezastupitelná role médií veřejné služby (u
nás je to Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář), které se
nesmí vzdát ambice kvality informací i celkového kulturotvorného působení. Na
kvalitě médií veřejné služby je přímo závislá kvalita demokracie a vůbec její
udržitelnost.


CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE ZDE

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajství o Romech
Teď populární icon