Co má společného fotbal a vypálený romský tábor?

V zakarpatském Berehovu, přímo u hranice s Evropskou unií, žijí stovky lidí za betonovou zdí. V hliněných a dřevěných chatrčích, v neuvěřitelné chudobě. Páchnoucí místnosti s popraskanými a plesnivými zdmi ucpanými hadry a kartony, s děravými stropy, hliněnou podlahou a igelitem místo oken slouží jako obydlí pro mnohodětné rodiny zdejších Romů. Národ, který – jak tvrdí lidskoprávní organizace z Ukrajiny – každému jenom překáží.

Těsně před startem mistrovství Evropy ve fotbale byl na kyjevském sídlišti Berezňaky vypálen romský tábor. Zřejmě proto, že Romové své chatrče postavili poblíž kolejí, po kterých se na fotbalový šampionát dopravují tisíce fanoušků. Ani v uzavřených ghettech, kde žijí "mezi svými", ale nemají ukrajinští Romové vyhráno. Ti z Berehova spí na palandách sestavených ze sena, hadrů a kartónů. Na dvorcích plných harampádí a odpadků si přímo na zemi vaří ve velkých kotlích, zavěšených nad ohništěm, nevábné břečky. Bramboráky ze země jim očichávají volně pobíhající psi, prádlo perou ve špinavé vodě. Alespoň tu na nás nikdo neútočí, říkají.