Chci pomáhat lidem z majority, říká klavírista z Berklee Tomáš Kačo

Klavírista z Nového Jičína pocházející ze 12 sourozenců se díky talentu, píli a zarputilosti během několika let katapultoval ze samouka mezi nejlepší jazzové studenty na slavné americké Berklee College. Podrobný rozhovor o jeho dosavadní profesní dráze přinesl iRozhlas.cz.

Podobně jako mnozí další, všímá si i Tomáš Kačo rozdílného přístupu k jinakosti na „západě“. „Když jsem spolužákům vysvětloval, že jsem Rom, přišlo jim to skvělé. Říkali, že chtějí být taky gypsy. Ve světě jsem pochopil, že jiný znamená zajímavý, nikoliv špatný,“ vypráví o zkušenostech, které nasbíral během studií v Bostonu.

Jak ale dodává vzápětí, není mu vlastní přístup, který by svaloval zodpovědnost za napětí ve společnosti na některou ze zúčastněných “stran”. „Myslím, že naše společnost potřebuje vzory, nejen majorita, ale i ta minorita. Můj cíl je pomáhat nejen Romům, ale i Čechům jako majoritě. Okusil jsem život z obou stran, chápu obě strany a myslím, že vím, co se mezi nimi děje. Nemyslím si, že řešení je propagovat za každou cenu Romy, ale taky se nezastávat té majority. Chtěl bych lidi motivovat,“ říká.

Tomáš vypráví i o tom, jak se postupně propracoval od domácího „odposlechového“ hraní na klavír z druhé ruky, přes uměleckou školu a konzervatoř až na AMU a následně prestižní Berklee College of Music. „Pro mě to bylo, jako kdyby mi někdo řekl, že ve sportce vyhraju deset milionů dolarů. Byl to nedosažitelný sen,“ vypráví a vzápětí se dočteme i o kulturním šoku, který na něj v Bostonu čekal. „Byla to strašná depka, kulturní šok, navíc hrozná zima. V lednu 2015 to byla jedna z historicky nejsilnějších zim v Bostonu. Do května bylo opravdu asi minus 25 stupňů.“

Závěrem rozhovoru zmiňuje Kačo svou současnou spolupráci s českou filharmonií a pracovní plány do budoucna. Všímá si i rozdílů v pedagogických přístupech v jednotlivých zemích. O metodě jakési pozitivní a negativní motivace říká následující: „Na školách mi třeba říkali, že mi to vůbec nehraje, hudbu necítím, nejsem muzikant. Takové to, aby vás naburcovali, a to byl taky systém, který jsem si pamatoval. Pak jsem ale přišel do Ameriky a doteď jsem nic podobného neslyšel. Potkal jsem se s výbornými zpěváky i méně dobrými, ale nikdy jsem profesora neslyšel říkat nic jiného než povzbudivé věci, aby to ten člověk nevzdal.“