Česká televize: Cesta z ghetta - jak zatočit s nízkým vzděláním a zadlužením Romů?
Násilný incident v Duchcově, při němž skupina Romů napadla "bílý" manželský
pár, znovu rozvířil protiromské nálady v Česku. Na protiromské demonstraci
musela zasahovat policie, aby zabránila krveprolití, nadávek je plný internet.
Podle odborníků je rasismus v české společnosti hluboce zakořeněn, stačí
připomenout podobné střety z Tanvaldu nebo Břeclavi. Svou vinu na stavu věci má
i stát: stále není hotový zákon o sociálním bydlení a nezlepšuje se ani situace
romských žáků, kteří stále končí segregovaní ve speciálních školách.
Reportáž na toto téma přinesla ČT 24.
Protiromské nálady ožívají hlavně v oblastech, kde se nacházejí romská ghetta.
Těchto tzv. vyloučených lokalit ale v poslední době přibývá a dostávají se do
nich i lidé, kteří tam dříve nežili. Teď už je po republice takových míst přes
400 – někdy jde o několikatisícová sídliště, jindy může jít jen o jednu
ubytovnu.
My všichni ze stanice ubytovna
Jedním z důvodů, proč ghetta stále přibývají, jsou dluhy. Mnohé rodiny se
totiž kvůli nim musí vystěhovat, ale na jiný byt už nedosáhnou – proto končí na
ubytovnách. Tam pak ale často žijí v nevyhovujících podmínkách a platí
nepřiměřené nájemné: "V podstatě se vytváří závislost lidí na majiteli ubytovny
a na nelegální práci, kterou často organizují sami ubytovatelé," varuje šéf
vládní agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček.
Konkrétní příklad z Ostravy: podle sdružení Vzájemné soužití platili dva
dospělí se čtyřmi dětmi za jednu místnost přes 17 tisíc korun měsíčně, na jiné
ubytovně pak dokonce 24 tisíc, což odpovídá rozlehlému bytu 4 + 1 v hlavním
městě.
Odborníci: Chybí zákon o sociálním bydlení
Sociologové a urbanisti spolu se zástupci radnic upozorňují, že stále chybí
speciální zákon o sociálním bydlení. Ten by otázku nízkonákladového bydlení
upravoval, a zajistil tak lepší dostupnost bydlení pro chudé. Zákon by měl
stanovit, co je bytová nouze, na jakou pomoc a služby má daný člověk nárok, a
zastropovat výši nájemného. Obsahem by také mělo být stanovení minimálního
standardu bydlení, což dnes neexistuje.
Štěpán Ripka, sociolog: "Sociální bydlení je komplex nástrojů poskytujících
pomoc domácnostem, které si bydlení nejsou schopny zajistit samy. (…) musí
poskytovat dostatečnou právní jistotu, tak aby vyhovovalo nároku na bezpečný a
dlouhodobý domov. Nemělo by přispívat ke stigmatizaci lidí, kteří je využívají,
a mělo by umožňovat udržování sociálního kontaktu nezatíženého místem, na kterém
se nachází."
Politická reprezentace novou legislativu slibovala už před dvěma lety, kdy ve
Šluknovském výběžku vrcholily protiromské pochody. V současné době na ní pracují
ministerstva pro místní rozvoj (MMR) a sociálních věcí, první verzi má vláda
dostat do konce roku.
MMR přitom tvrdí, že by se součástí sociálního bydlení mohly stát i nynější
ubytovny. Proti tomu se ale postavili akademici a představitelé organizací pro
potřebné, kteří na špatné podmínky v ubytovnách i předražené nájmy upozorňují.
"Ubytovny nemohou být řešením pro sociálně slabé. Jsou naopak jednou z forem
bezdomovectví, kterou nelze legalizovat," tvrdí šéfka Sdružení azylových domů v
ČR Veronika Najvertová. "Není přípustné, aby ministerstvo upřednostňovalo zájmy
majitelů ubytoven před zájmy veřejnými," doplnil ji sociolog a mluvčí Platformy
pro sociální bydlení Štěpán Ripka, podle nějž by do přípravy politiky měli být
kromě samosprávy a odborníků zahrnuti především lidé, pro které bude bydlení
určeno, a organizace poskytující služby.
Velkou část Romů trápí dluhy a lichva
Kromě nedůstojného života v ubytovnách nemalou část tuzemských Romů trápí
další problém, jenž je odsouvá na okraj společnosti – jsou ve velké míře
obrovsky zadlužení. Kvůli nedostatku pracovních příležitostí pak snadněji
podléhají svodům lichvy. Ta se projevuje hlavně ve formě půjček s absurdně
vysokými úroky, které typicky nabízejí gangy pocházející ze samotné romské
komunity. Řešení této otázky přitom není vůbec snadné.
"U veřejných institucí lze věc řešit třeba splátkovými kalendáři či
odpuštěním penále, ale u soukromých, nebankovních institucí je to velký
problém," soudí Šimáček. Zákon totiž nyní žádným způsobem neomezuje nejvyšší
možnou výši úroků.
Inkluzivní vzdělávání? Hudba budoucnosti
Česko už mnoho let dostává ze všech stran kritiku kvůli vysokému počtu
romských žáků, kteří končí v praktických školách pro žáky s lehkým mentálním
postižením, neboli ve "zvláštních" školách. Malé děti si od útlého věku
navykají, že Romové a většinová společnost jsou od sebe vzájemně odděleni. Za
důsledek této segregace pak lze považovat nejnovější průzkum, v němž více než 30
procent dětí základní školy přiznalo, že by nikdy nekamarádilo s Romem. Stát
přitom v listopadu 2007 prohrál u Evropského soudu pro lidská práva ve
Štrasburku spor s 18 mladými Romy z Ostravska. Podle rozsudku Česko jejich
přeřazením do zvláštních škol porušilo jejich právo na vzdělání a diskriminovalo
je.
Petra Klingerová z organizace Člověk v tísni, která se tematikou praktických
základních škol dlouhodobě zabývá, míní, že současná situace okolo těchto škol
je "nemocný stav", který ale v podstatě všem vyhovuje. Spokojeni jsou podle ní
úředníci, rodiče dětí většinové populace i učitelé ostatních škol, kteří se
romských dětí zbaví. "A nejhorší je, že to ve finále vlastně vyhovuje i těm
konkrétním rodinám Romů. Protože základní škola praktická má minimální nároky,
děti tam v podstatě ani nemusí chodit," zdůraznila Klingerová.
