Česká pozice: Místostarosta Oto Váradi je přesvědčen, že Romové si musejí vybojovat respekt
Oto Váradi je místostarostou v severečeské obci Ralsko. Rozhovor s ním
přinesl server Česká pozice. "Problém si vytváříme, když děláme z Romů lidi bez
tváře. Já jsem jednotlivec, neponesu odpovědnost za všechny Romy," říká mimo
jiné Oto Váradi.
Jaké to vlastně je, když se vám médium ozve jenom proto, že jste Rom?
Divné, ne?
Nejdřív to člověku zvedne sebevědomí. Ale pak, když si to uvědomí, tak to moc
netěší. Je totiž úplně jedno, co dělám, hlavně že mám to poznávací znamení –
nejsem místostarosta Ralska, ale romský místostarosta Ralska.
Což vám asi vadí…
Nevadí mi to, když z toho vzejde nějaký výsledek. Třeba když lidi pochopí, že i
romské etnikum něco umí. Takže jsem sice trochu figurína, trochu to je
maškaráda, ale snáším to ještě celkem dobře. Pořád to nesu líp, než když se
Romové neustále ukazují jako skupina bez tváře, která jenom krade a přepadává.
V poslední době se šíří protiromské nepokoje. Demonstrují už i ti takzvaně
slušní občané, v ulicích nejsou už jen pravicoví radikálové. Představa, že
Romové kradou, ale hlavně, že jsou parazity, že tyjí ze sociálních dávek, se
nějak rozmáhá…
Mám pocit, že to je čím dál horší. Když vidím ty tisícové demonstrace v Ostravě,
vidím ten chaos, zásahy policistů… Psychice to nepomůže. A reakce Romů je
předvídatelná: mají strach. Jako by se čekalo na něco mimořádného. Je to ve
vzduchu a nebude to pěkné.
Čekáme podle vás na nějaké neštěstí?
Bude to znít šíleně, ale já to řeknu: Romové si musejí vybojovat – a není
revoluce bez krve – místo ve společnosti, musejí si vybojovat respekt. A aby to
nevyznělo tak, že respekt získáte tím, že někoho zmlátíte – to určitě ne.
Získáte ho prací. Ale taky na sebe nesmíme nechat šlapat, tak to prostě je.
Další z takových obecných tvrzení, která kolují, je, že ten problém, někdy se
říká romský problém, se nevyřeší zvenčí, že to musí být dialog. Jenže tady prý
chybí k plnohodnotnému dialogu ta romská strana.
Podívejte, romský problém by byl problémem jen za předpokladu, že by všichni
Romové byli stejní. Museli by volit stejnou stranu, dělat ty samé věci, jíst ta
samá jídla a nevím, co všechno ještě. To přece jsou ale jednotlivci, nemůžeme
paušalizovat! Romský problém si sami vytváříme, když z individualit děláme lidi
bez tváří – Romy. Já jsem Váradi, jednotlivec. Nemůžu nést odpovědnost za někoho
jiného. To bych taky mohl říct, že za české vrahy jste odpovědný vy, protože
jste jim podobný.
No jo, ale vy jste přece řekl, že Romové si musejí vydobýt respekt,
nesmějí po sobě nechat šlapat, takže nějakou skupinovou identitu předpokládáte.
Neměl by zaznít nějaký společný hlas z té komunity, hlas bránící se paušalizaci,
který by říkal: Podívejte se, my pracujeme, to jsou jen jednotlivci, kteří dělat
nechtějí?
Ano, dobře. Měli bychom se spojit, hledat to, co nás spojuje. Najít třeba svou
historii – vždyť ona existuje, jenom o ní nemluvíme. Takže ano, hledejme to
společné pro naši komunitu. Nemůžu ale připustit takové ty paušální soudy, že to
byli Romové, co něco udělali, a všichni Romové jsou pak bití.
Jsou podle vás ty paušální soudy o Romech dnes normou?
Samozřejmě. I když mi v té hospodě řeknou: „No jo, pane Váradi, vy ste úplně
jinej!“ Což je teda mimochodem hrozná věta. To je stejné, jako by vám někdo
řekl: „Vypadáš jako debil, ale možná debil tak úplně nejsi.“ To napětí stoupá.
On člověk, kumpán z hospody, s vámi celý život kecal o ženských a o nesmyslech,
ale najednou se mu zdáte být jiný, odlišný. A proč? Protože to říkají v té
televizi. Bojí se, že mu ukradnete peněženku.
Fungují v rámci romských komunit místní autority? Nějaká osoba, kterou
všichni Romové v konkrétní lokalitě ctí, poslouchají?
Autority existují v každé komunitě, to je přirozená věc. Ale určitě si
nemyslete, že jsme se vrátili do první republiky, že je na každém sídlišti
nějaký vajda. To je omyl, šílenost.
