Autorka průvodce tzv. brněnským Bronxem: Romové tam nemají zájem o vzdělání, děti chtějí jít rovnou na pracák
Brněnská výtvarnice Kateřina Šedá, která sestavila se spolupracovníky
průvodce tzv. brněnským Bronxem, zkritizovala
v rozhovoru pro iDNES.cz život tamních Romů. Podle ní nemají místní Romové
zájem o vzdělání a cílem dětí je jít na pracák, protože to samé vidí ve svých
rodinách.
"Říkají, že největší problém je, že mají děti v segregovaných školách. A když
jsem jim odpověděla, že školy, které nejsou segregované, mají hrozně blízko, že
za půl hodiny jsou v centru města a můžou děti přihlásit do jiné školy, často
jsem slyšela, že je to moc daleko. Neslyšela jsem ‘Oni
nás nevezmou‘ nebo ‘To
nejde, už jsme s nimi jednali‘," uvedla v rozhovoru
pro server Šedá.
Většina dětí prý umělkyni řekla, že chtějí jít na pracák. Podle umělkyně je
to vzorem v rodině. "Mají rodiče, kteří každý měsíc čekají, až jim přijdou
peníze. Děti nechtějí jít studovat, ale na pracák, protože mají hned peníze. Ve
třídě mají spolužáky, kteří to vnímají stejně, takže se těžko budou ovlivňovat
jinak," řekla Kateřina Šedá.
Podle Šedé je v Bronxu skupina lidí, kteří se snaží a opravdu pracují, a není
jich zanedbatelné množství. "Ale je tam i druhá část lidí, kteří jdou každý den
do Fortuny v Albertu si vsadit. Prý je to uživí. A někteří to vnímají jako
práci. Zároveň si myslím, že chudoba, a to je obecný princip, většinou generuje
zajímavější věci než bohatství. Protože chudí lidé musí být v životní strategii
vynalézavější. Hledají principy jak přežít. Není to vždy krádež, ale často musí
pracovat načerno. Našla jsem třeba v lokalitě skvělou kadeřnici nebo člověka, co
tetuje, a chtěla jim pomoct reklamou v průvodci, ale měli takový strach ze
zveřejnění, že nakonec neposkytli ani anonymní rozhovor," vysvětlila Kateřina
Šedá.
Nápad zmapovat čtvrť, kde žije početná romská komunita dostala prý na
festivalu Ghettofest. "Bylo pro mě složité i pochopit, co to Ghettofest je,
protože měl propojovat lidi z centra města s místními, a já jsem to moc
neviděla. Tehdy jsem si uvědomila, že o té lokalitě taky nic nevím. Pak jsem
delší dobu hledala a zjišťovala, co udělat, a došlo mi, že nejzajímavější bude
zaznamenávat to zjišťování. Někoho, kdo má celý život o té oblasti nějakou
představu, žije v ní, věří pohledu z okna tramvaje. Ale nikdy tou lokalitou
neprošel a pořádně se s těmi lidmi nebavil. Svým přístupem jsem představovala
většinového diváka," dodala umělkyně.
Podle ní je však Bronx přeci jen sympatické místo a cítí se tam lépe než
například v Líšni, protože místní začnou hned s člověkem bavit. "Pošťačka,
ženská, co kouká z okna, mezi sebou se přirozeně baví i lidé, kteří se neznají.
Co vypadá jako úplně banalita, v Česku většinou nefunguje, protože když se na
vesnici objeví cizí člověk, zírají na něj. Tady na vás často lidé na ulicích
volají, tykají vám, baví se s vámi. Je to pro mě osvobozující pocit," vysvětlila
Kateřina Šedá.
Podle ní není ve čtvrti žádná jednolitá romská komunita, jak si často lidé
představují, ale i Romové se vzájemně vymezují vůči sobě. "Jedna romská rodina,
s níž jsme spolupracovali, třeba svoje děti vůbec nepouští ven. Kdykoliv jsem k
nim přišla, byly zavřené doma nebo mohly jen na malý dvorek za domem. Rodiče
říkali, že se je bojí pouštět na ulici," uvedla v
rozhovoru pro iDNES.cz Kateřina Šedá.
Výtvarnice porovnala tento projekt se svým předešlým projektem, ve které
mapovala život extrémně bohatých v Los Altos v USA. "Způsob pronikání do obou
míst byl velmi obtížný a v něčem srovnatelný. V Los Altos nikdo na ulici není,
všichni jezdí auty a stýkají se jen v klubech. Na ulicích nejsou žádné chodníky
a veřejný prostor lidé vnímají jako soukromý. To mají obě místa podobné, jen to
generuje jiný způsob chování. Když jsem šla v Los Altos, hned na mě místní
volali policii. Kdo chodí pěšky, je podezřelý. Vnímají veřejný prostor jako svůj
a mají právo ho tak ovlivňovat. V Bronxu taky mají pocit, že okolí je jejich a
mají právo je ovlivňovat, ale jejich chování je pozitivní. Používají ho jako
obývák. Je to takové teritoriální chování, protože jsem v Bronxu zažila
domácnosti, kde byla mramorová podlaha a za dveřmi na chodbě běžel potkan,"
řekla výtvarnice Kateřina Šedá.
