Aktuálně.cz: Z chudých Romů stát udělal mimořádně atraktivní klienty
Sílící protiromské nálady, jež vyvrcholily tuto sobotu demonstracemi v šesti
českých a moravských městech, jasně ukazují jedno: stát ani obce si nevědí rady
s rozšiřující se komunitou chudých lidí, žijících po generace na okraji
společnosti. Sociální systém, který uplatňují, situaci neřeší – zato napomáhá
byznysu, který na chudině a sociálním vyloučení parazituje. Nejkřiklavějším
příkladem je bydlení.
Jak vytvořit ohnisko konfliktu
"Nikdy jsem nebyla rasistka, na Romy jsem zvyklá, vyrůstala jsem s nimi. Ale
to, co se tu děje teď, je hrozné," říká pětačtyřicetiletá Ivana, která se
narodila v dělnické kolonii v Ostravě-Vítkovicích. Líčí, jak si jako malá s
romskými dětmi hrála a jak ji romská sousedka "zachránila", když ji na ulici
obtěžoval bílý opilec. Dnes bydlí v ostravské čtvrti Zábřeh, v místě, kde
donedávna romský problém nikdo necítil. Život se tu prý teď ale stává
nesnesitelným.
"Kolem náměstí se potloukají romští výrostci a otravují lidi. Nemohu si na
ulici zapálit, aby nepřiletěla děcka a neloudila cigarety. Postávají kolem
bankomatů, kdo si vybere peníze, na toho se přilepí a žebrají. Jsou vlezlí, když
jim nevyhovíte, sprostě nadávají," popisuje. V okolních ulicích jsou na denním
pořádku vykradená auta, množí se krádeže v obchodech a vyloupené domovní sklepy,
v parcích přibývá nepořádku, zákoutí páchnou močí.
Ostravský Zábřeh zažívá nebývalý příliv nejchudších Romů. Právě tady jsou
totiž mimořádně dobré podmínky pro byznys s chudobou, do něhož se v Ostravě
pouští stále víc podnikatelů. Zábřeh tvoří především sídliště, od starých
cihlových bloků z 50. let až po obří panelákové satelity z dob končícího
socialismu. Kromě bytových domů se tu stavěly i ubytovny a hotelové domy pro
přespolní dělníky. Právě ty dnes hromadně skupují podnikatelé, kteří v nich
nabízejí bydlení nejchudším, zpravidla Romům. Ti se přesouvají z tradičních
romských lokalit, kde z různých důvodů přicházejí o bydlení.
Atraktivní klientela
Pro majitele realit jsou chudí Romové mimořádně atraktivní klienti. Jsou
nenároční, nečekají vysoký bytový standard, protože často přicházejí ze
zanedbaných domů. A většina z nich platí nájemné ze sociální dávky, kterou jim
hradí stát.
Státem dotovaný byznys s chudobou roste: podle údajů ostravského úřadu práce
se v červnu letošního roku vyplatilo na příspěvku na bydlení jen v Ostravě více
než 14 tisícům lidí přes 46 milionů korun. Od ledna vzrostla tato suma o 10
milionů měsíčně. Za celý Moravskoslezský kraj činí tato suma nyní kolem 135
milionů korun měsíčně. Peníze jdou pochopitelně nejen Romům, ale i neromským
nízkopříjmovým rodinám, nezaměstnaným či osamělým matkám. Velká část se jich
točí v byznysu kolem chudinských ubytoven…
Loni stanovil stát horní hranici pro uznatelné náklady na bydlení a určil tak
maximální výši příspěvků na nájemné, dotacím předraženého nekvalitního bydlení
ale nezabránil. "Došlo ke zpřísnění, ale i tak majitel ubytovny v Ostravě za
šestičlennou rodinu dostane ze sociálních dávek klidně 15 až 24 tisíc," uvádí
studie zpracovaná sdružením Vzájemné soužití.
Autoři studie navíc zachytili i případ, kdy na jednotlivých pokojích v
ubytovně bydlely rodiny s dětmi, nájemní smlouva ale byla vypsána na každého
dospělého zvlášť a stát tak každé této rodině hradil drahé bydlení hned dvakrát
– aniž by nájemníci peníze vůbec kdy viděli. Ukázalo se, že tuto „podmínku" si
pro klienty vyhradil majitel ubytovny.
Řada ubytovatelů účtuje nadsazené sazby za energie a služby (elektřina či
plyn jsou započítané do paušální platby za bydlení). Peníze často proudí přímo z
úřadu práce na účet realitní firmy, protože provozovatelé si vymiňují souhlas s
tímto postupem přímo v nájemní smlouvě.
Ani sociální pomoc přitom nezabrání tomu, že se Romové kvůli tomuto drahému a
státem dotovanému bydlení zadlužují a snižuje se tak jejich šance, že se ze
sociálního dna dostanou: Ubytovatelé často požadují před nastěhováním vysoké
kauce. Život na ubytovně navíc může být překvapivě drahý – mnohé jsou v
odlehlých místech, kde nejsou obchody. A tak provozovatelé ubytoven zřizují
večerky či prodejny potravin, často ovšem s předraženým zbožím.
