Aktivista z iniciativy Bydlení pro všechny: „Šáhli jsme si na dno“

S aktivistou z iniciativy Bydlení pro všechny o pozadí i detailech „boje o ubytovnu“ v Ústí, o tom, že „chudá nemá barvu kůže“, o vzteku, slzách, štěstí, banalitě důstojnosti, cestě z ghetta či politice nátlaku.

Ty ses angažoval v kauze vystěhovaných rodin z Předlic. Mohl bys mi říct, jak ses k tomu dostal?

Zmíním jenom hlavní důvody, jež přivedly na místo mě. Další členové naší grupy by zřejmě zdůrazňovali jiné věci. V tom je síla iniciativy – má podobu horizontálních, různorodých a těžko polapitelných sítí, jež se spřádají a zase rozpřádají a nikoli podobu organizace s monotóním názorem. I proto v celým rozhovoru mluvím za sebe a nikoli za BpV.

Hlavní důvod mý angažovanosti byl, že lidé z ghetta, respektive z ubytovny o sobě sami dávali vědět – že mají odhodlání se bouřit, maj všeho tak akorát po krk, jsou unavení a naštvaní z toho, jaký jsou problémy s tím, že požadují důstojný bydlení pro sebe, rodinu a děti. Co je na tomhle požadavku tak nepochopitelného? Zároveň hledali spojence, což byl pro nás jasný signál se do toho opřít.

Celý článek čtěte zde.