Nesmíme zapomínat na holocaust a vzdát hold jeho obětem, zvláště v době vzrůstajícího populismu v Evropě

Dnes si celý svět připomíná Mezinárodní den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, který vyhlásila Organizace spojených národů na podzim v roce 2005. Podle rezoluce Valného shromáždění mají být oběti holocaustu uctěny na celém světě vždy 27. ledna, kdy v roce 1945 osvobodila tehdejší sovětská armáda největší německý nacistický koncentrační tábor v polské Osvětimi.

Tento významný den uznala oficiálně i Česká republika a zahrnula jej v roce 2004 do významných dnů a to dle zák. 245/2000 (s úpravou 101/2004 Sb. par. 4 – významné dny). Podobně učinila většina států Evropské unie i světa a uznává 27 leden jako Den holocaustu.

"Při této příležitost je nesmírně důležité nezapomínat ani na romské oběti holocaustu a to, že pro romskou menšinu znamenal ve většině evropských zemí značnou likvidaci a zpřetrhání rodinných a kulturních vazeb, v zemích moravských a českých poznamenal navíc převážnou část romských rodin, mnoho z nich již integrovaných do společnosti. Stejně jako pro židovskou komunitu toto období znamená obrovské stigma projevující se například strachem a averzí ze statistik, soupisů, sčítání a další aktivity, jež mohou zavánět identifikací osob", podotýká Jarmila Balážová, novinářka a předsedkyně občanského sdružení Romea.

Dnešní významný den připomíná i OSN a jeho česká pobočka. Na svých webových stránkách zveřejnila článek, který uvádí slovy, jehž při své návštěvě Osvětimi v loňském roce řekl generální tajemník OSN pan Ki-mun:

„Svět nikdy nesmí zapomenout na holocaust, popírat jej nebo jej zlehčovat. Musíme stále zůstávat bdělí. A musíme stále dělat mnohem více pro podporu rovnosti a základních svobod,“ řekl pan Ki-mun.

Letošní mezinárodní den je věnován tématu "Cesty holocaustem". Připomíná životní příběhy, které se odehrály v tomto temném období – od transportů přes věznění v koncentračních táborech po osvobození, a o vlivu, jaký tyto zkušenosti měly na osudy těch, kdo jimi prošli. Jsou to příběhy o bolesti a utrpení, ale také o konečném triumfu a obrození, které by měly být trvalým mementem pro budoucí generace.

Informační centrum OSN v Praze ve spolupráci s Polským institutem v Praze připravily pro studenty středních škol celkem tři projekce (a jedno pro zvané hosty) oceněného dokumentárního film režiséra Tomasze Magierskiho Blinky & Me (Blinky a já).

Zmiňovaný generální tajemník OSN Pan Ki-mun vydal u příležitosti mezinárodního dne zvláštní poselství:

„Každý rok v den výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi vzpomínáme na oběti holocaustu. Připomínáme si utrpení milionů lidí a upozorňujeme na nebezpečí, jež se skrývá v projevech antisemitismu nebo v jakémkoliv jiném nenávistném postoji.

Letos věnujeme pozornost putování během holocaustu a já si vybavuji svou vlastní nedávnou cestu. V listopadu loňského roku jsem prošel pod nechvalně známým nápisem „Arbeit macht frei“ nad branou koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Na návštěvu tohoto místa nikdy nezapomenu. Viděl jsem hrůzné pozůstatky mašinérie genocidy i dojemné obrazy ze života evropských židů ve 30. letech 20. století: svatby, rodinná setkání, rituály a další výjevy z každodenního života. To vše zmizelo v důsledku systematického vyvražďování, jaké nemá v historii lidstva obdoby.

Viděl jsem baráky, ve kterých Židé, Romové, Sintové, homosexuálové, disidenti, váleční vězni nebo lidé s postižením strávili poslední dny života v těch nejkrutějších podmínkách.

OSN vznikla proto, aby zabránila opakování podobných hrůz. Tragédie v Kambodži, Rwandě i Srebrenici ukazují, že chapadlo genocidy nepolevují.

Musíme se stále mít na pozoru před fanatismem, extremistickými ideologiemi, napětím ve společnosti a diskriminací menšin. A musíme dobře vzdělávat své děti. Osvětový a vzdělávací program „Holocaust a OSN“ vytvořil propracované výukové materiály a navázal partnerství, s jejichž pomocí předává poučení z holocaustu studentům v celém světě.

Když jsem stál před osvětimským krematoriem, cítil jsem hluboký zármutek nad vším, co se uvnitř odehrálo. Zároveň mě ale povzbuzovala myšlenka na ty, kteří osvobodili lidstvo od těchto táborů smrti. Spojme dnes své síly na společné cestě ke světu, v němž je všem dopřán důstojný život a rovnoprávnost.“

"Nezapomínat na hrůzy holocaustu a všechny oběti, jichž se dotkl bez rozdílu, včetně toho, jak Hitler a nacistický systém dokázal rychle ovládnout Evropu, zastrašit miliony lidí a mnoho z nich vyvraždit, je nesmírně podstatné i dnes. Zvláště v době ekonomické krize se snaží různí populisté využít bezmoci a naštvání části lidí ke svým mocenským ambicím. V čase, kdy populističtí politici navštěvují ikony českého neonacismu ve vězení a snaží se jakkoliv brnkat na strunu nespokojenosti, bychom měli být zvláště obezřetní a myslím tím celou společnost.  O to cennější jsou odsouzení podobných činů ze strany dalších českých politiků, ať už jde o šéfa PS Jana Hamáčka, Jiřího Dienstbiera aspirujícího na ministra pro lidská práva nebo předsedu SZ Ondřeje Lišku, která se vůči podobných projevům vymezuje pravidelně, " zakončuje Jarmila Balážová.