Marek Zelený: Mýtus zvaný slušný cikán

Každý, kdo není rasista, pár slušných cikánů zná.  Alespoň takhle
to stává v internetových diskuzích, takhle to slýchám od známých i neznámých:
”Nejsem rasista, dokonce znám pár slušných cikánů…” Čtu a slýchám to tak často,
až mě to přivedlo na myšlenku, kdo je vlastně ten onen mýtický “pár cikánů”,
který zmiňuje každý těsně předtím, než vypustí nějaký rasistický nesmysl.

Takové popularity  jako mýtický “slušný pár cikánů” v České
republice dosáhli jen Eva a Vašek, u nich si s etnicitou nejsem jist, ta vášeň
pro hudbu a tanec, tolik vytýkaná romským
dětem v Hradci, by tam byla, ale když vezmu v potaz jejich obchodní úspěchy,
měl bych se asi spíš podívat k ABCD
Bartošovi na seznam.

Kdyby tedy každý znal jiný “pár slušných cikánů”, tak by jejich počet rostl
geometrickou řadou, což se ovšem těžce neslučuje s tvrzením, že většina cikánů
prý prostě slušná není. Asi by se chtělo zeptat každého Nejsemrasisty na jména
těch dvou konkrétních slušných Romů, aby náhodou nedošlo k duplicitě.

Pravda je jiná. Žádný “pár slušných cikánů” neexistuje, za to tu žijí
desítky, stovky tisíc obyčejných Romů, kteří ti Nejsemrasisté neznají a nechtějí
poznat. Jen a pouze proto, že jde o Romy. České Nejsemrasisty nezajímá jak žijí,
co dělají a proč. Neznají je jmény, neznají jejich děti. Když se Romové
nastěhují do domu, Nejsemrasisté je nejdou pozdravit s kusem koláče, zato
schovávají boty z rohožek. Když Romy potkají na ulici, nepozdraví je mlčky
úsměvem a pokynutím hlavy, zato sklopí zrak a rukou zkontrolují peněženku v
kapse. Když se Nejsemrasistům romské dítě připlete pod nohy, pomyslí si cosi o
smradech.

Kdo by měl být ten “slušný cikán”? Franta Vomáčka, který se
pravidelně v neděli na fotbale zleje jak žok, občas řve na ženu a výchovně i na
děti, ten má jasno. Nemusí nikomu svoji slušnost dokazovat, je to takový
normální Čech, se svými chybičkami. Inu, náš Franta. Zná Jozefa Lakatoše,
slušného cikána, ten za třicet let co s Frantou dělá u mašiny ani jednou nebyl u
doktora, bere za Frantu směny, když je třeba, a občas mu píchne, když to Franta
zabalí půl hodiny před koncem směny. Prostě, aby Jozef dokázal svoji slušnost,
musí mít přinejmenším nadpřirozené schopnosti. A proč by vlastně měl Jozef
dokazovat, že je slušný? Protože jeho etnická příslušnost naší společnosti
nesluší. Jednoduše, i kdyby měl Jozef svatozář, neustále musí dokazovat, že ji
někde neukradl.

Náš Nejsemrasista vždy svůj status rád a hlasitě potvrdí, například
tím, že mu Rákosníci nevadí. Může si přeci i před půlnocí skočit do večerky, kde
mu Gambáče prodají. I na dluh. Černoch mu také nevadí, v bistru u Negra při
happy hour vždycky dostane extra porci hranolek navíc.

Žil jsem a žiju vedle Romů, žil jsem a žiji s Romy a nikdy jsem s
nimi problém neměl, když nepočítám Štefana, s kterým jsme si v šestnácti dali
přes držku kvůli holce. Jsem unavený z věčných argumentací “špatnými
zkušenostmi”, které Nejsemrasisti mají. Jsem já zodpovědný za české netvory,
kteří utýrali šestnáctiletou kamarádku k smrti? Jsem já zodpovědný za Češku,
která udusila své novorozené děti? Jsem zodpovědný za korupční aféry? Vařil jsem
snad já kila pervitinu, jako na vedlejším sídlišti žijící Čech, kterého vloni
 zatkli? Vypovídá něco o mně, co nějaký jiný Čech udělal, dělá nebo v budoucnu
udělá? Proč by Romové měli čelit Nejsemrasistově zlobě za peněženku, kterou mu
před lety nějaký Rom ukradl?

Láďa, šestnáctiletý Rom s tváří hrdiny jihoamerické telenovely,
každé odpoledne po škole, už tři roky učí děti tancovat. Tak, počernošsku, se
vším tím vrtěním zadků a stavěním se na hlavu. Občas sežene nějakou klubovnu,
většinou jsou ale v parku nebo u obchoďáku. Láďa tancem žije. Nekouří, nepije,
což je dnes mezi českými vrstevníky rarita. Za peníze ušetřené z kapesného a
semtam nějakého drobného výdělku z vystoupení své taneční skupiny si kupuje
cédéčka. S Láďou tancují romské i české děti. Ty české jen do chvíle, než jim
rodiče zakáží se tahat s cikánama. Nejsemrasisti dokonce znají pár slušných
cikánů, ale bůh ví, co by se od Ládi ty děti naučily…

Zdroj: http://zelenafretka.com/,
publikováno se souhlasem autora