Monika Berkyová, Piráti, 2. místo, Stříbro: Je potřeba, aby Romové v politice neřešili jen otázky týkající se Romů

Komunální volby 2018, v nichž lidé rozhodnou o obsazení zastupitelstev měst a
obcí, se uskuteční první pátek a sobotu v nadcházejícím měsíci, tedy 5. a 6.
října.

Server Romea.cz vám až do voleb postupně představí více jak desítku vybraných
romských kandidátů, kteří mají šanci dostat se do zastupitelstev a možná i
vedení měst. Jako první představujeme třiačtyřicetiletou kandidátku za Českou
pirátskou stranu Moniku Berkyovou.

Proč by měli občané Stříbra volit dvojku na kandidátce Pirátů, tedy
vás?

Lidé mě znají, dříve jsem pracovala ve školství nebo na úřadě, a možná i
proto jsou zvyklí se na mě obracet. Samozřejmě ráda pomůžu a to je přesně asi i
ten důvod, proč se člověk má rozhodnout vstupit do politiky. Politik tu má být
pro lidi, nikoliv pro sebe a svou politickou či politicko-podnikatelskou
kariéru.

Jak vidíte své šance v komunálních volbách? Je možnost, že se do
zastupitelstva města dostanete?

Zkušenost mám už z předchozích komunálních voleb, tehdy jsem byla na
kandidátce čtvrtá a počtem hlasů jsem od úspěchu daleko nebyla. Ale je pravda,
že jsem tenkrát nevedla žádnou kampaň ani meetingy na svou podporu. Komunální
politiku jsem chtěla zkusit a ta zkušenost mě posunula dál, momentálně kandiduji
ve Stříbře jako dvojka za Piráty a věřím, že šance tam tentokrát jsou. A co vím,
tak i ostatní strany, které kandidují, vnímají Piráty jako silnou stranu, která
má ve volbách jednoznačně šanci. Uvidíme, ale ráda bych se dostala do
zastupitelstva nebo do rady města.

Do voleb jdete s nějakými představami a programem, co konkrétně se
budete snažit prosazovat v případě vašeho zvolení?

Jako člověk, který v posledních letech pracuje s dětmi, uvítám vznik
nízkoprahových center a klubů pro děti a dospívající. Jsem zastáncem
kvalitnějšího volnočasového vyžití pro celé rodiny, zlepšení školních a
mimoškolních aktivit. Ale především se zasadím o zlepšení života ve městě
natolik, aby rodiny nemigrovaly z jednoho města do druhého, ale usadily se ve
Stříbře natrvalo. Tím úzce souvisí i posilování významu rodiny a komplexního
řešení bytové otázky. V našem městě například absolutně chybí prostupné bydlení,
přitom je velmi potřeba pro matky samoživitelky nebo sociálně znevýhodněné matky
zřídit dostupné bydlení do doby, než se nepostaví například po rozvodu nebo po
rodičovské dovolené na nohy. Poptávka po dostupném bydlení je celkově v našem
městě oříšek.

Vezměte si, že ve Stříbře žije kolem šesti set Romů a část z nich
migruje z jednoho konce kraje na druhý, z menších měst do větších, a to většinou
kvůli dostupnějšímu bydlení nebo lepší občanské dostupnosti. Není výjimkou, že
rodina bez bydlení se dočasně sestěhuje k příbuzným do doby, než našetří tři
nájmy na kauci.

Dalším bodem je odstranění bednového hazardu. A v neposlední
řadě bych se prosadila o to, aby ve vyloučených lokalitách začali pracovat
asistenti prevence kriminality. Do Stříbra přijíždí za prací cizinci, které
zprostředkuje pracovní agentura, a bohužel musím říct, že v minulosti tu
docházelo mezi místními a pracovníky agentury k nedorozumění. Z romské komunity
máme s preventisty dobré zkušenosti, stejné výsledky bychom mohli mít i v
případě preventistů z řad Bulharů a Rumunů.

Jak obecně vnímáte kandidaturu Romů v komunálních volbách? Co je
podle vás efektivní, aby Romové kandidovali jako nezávislí kandidáti, za romské
strany nebo naopak za velké politické strany a hnutí?

Důležitým aspektem je, že pokud chce člověk myslet výš, měl by mít zázemí
nějaké velké politické strany. Romům, kteří plánují vstoupit do politiky, ať do
komunální nebo vrcholové, bych radila, ať vyzkouší kandidovat za stranu nebo
hnutí, které má tradici, zkušenosti a výsledky. Malé nebo začínající strany jim
tohle nikdy nenabídnou.

Je potřeba, aby Romové v politice neřešili jen otázky
týkající se Romů, to je limitující. Měli by se stát plnohodnotným zastupitelem,
místostarostou, starostou nebo vrcholovým politikem s jasným programem. Měli by
být na stejné úrovni, jako jsou i jejich političtí kolegové, řešit věci
komplexně, ne tu být jen pro Romy a romské otázky, jenom proto, že jsem Rom.
Druhá věc je, že Romové nejsou zvyklí volit. Mladá generace ve většině případů k
volbám nechodí. U romského kandidáta se bohužel snižuje šance na úspěch, pokud
se objeví na kandidátce romské strany nebo hnutí.

Co děláte pro to, aby se zvýšila volební účast u Romů?

Volební účast se všeobecně rok od roku snižuje. Příčin, proč Romové nechodí
volit, je několik. Nejsou dostatečně informováni o důležitosti voleb nebo nemají
ponětí, jak správně volit svého kandidáta. Často se objevuje názor, že nevěří,
že zrovna jejich hlas by mohl něco změnit. Chce to osvětu.

Momentálně na podporu
volební účasti u Romů probíhá
kampaň Me džav a so tu!, která běží na sociální
síti. Kampaň je jedna z možností, jak zvýšit volební účast a povědomí, proč jsou
volby pro občany důležité. Romové by si měli uvědomit, že jsou plnohodnotní
voliči a na jejich hlasu záleží.

Na Chomutovsku je vyhláška o zákazu tzv. “bednového” hazardu tři roky v platnosti, v
Ústeckém kraji se stejný zákaz nepodařilo prosadit. Myslíte si, že by Stříbro
mohlo být dalším městem, které by tento hazard zakázalo?

Hazard se rozhodně dá eliminovat, budeme o to ostatně usilovat. Ale víme, že
jsou tu lidé, kteří jsou napojeni na město a ti si plošný zákaz hazardu nepřejí,
ale i tak se s tím bojovat dá a je to jeden z mých závazků – nebát se podívat
problémům pod pokličku.

Přestože je nezaměstnanost v ČR historicky nejnižší, jakým způsobem se vám
daří na Tachovsku s nezaměstnaností bojovat?

Ve Stříbře zas tak velká nezaměstnanost není. Je to i tím, že je tu dost
fabrik a průmyslových zón, takže pracovních míst je dostatek, a to zvyšuje i
poptávku po bytech a domech. Ale na druhou stranu musím připomenout, že před
několika lety tady zanikl podnik, který zaměstnával dva tisíce lidí, takže
situace se může kdykoliv změnit.

Lidé, kteří pracovat chtějí, pracovat budou,
Romové, kteří pracovat chtějí, práci v našem městě najdou, ale vždy tu bude
procento lidí, kteří pracovat nechtějí, a to není jen u Romů, ale i u většinové
populace. Na druhou stranu se situace v našem městě mění, protože za prací do
našeho města přijíždějí i cizinci z Bulharska, Ukrajiny, Rumunska apod., kteří
pracují za menší peníze a daleko víc hodin. Podmínky, které v současné době
panují ve fabrikách, jsou leckdy nedůstojné a zbytečně přísné. Zaměstnanci se
během směny nemohou například ani napít, a to jsou podmínky, které pro nás v
jednadvacátém století nejsou akceptovatelné.

Co říkáte na vzrůstající počet zón, kde nejsou vypláceny doplatky na bydlení?
Hrozí bezdoplatková zóna i ve Stříbře?

Tak to je velmi nešťastný krok, jehož výsledkem je prohloubení sociální
propasti lidí, kteří v bezdoplatkových zónách žijí. V našem městě bezdoplatková
zóna není a ani nehrozí, už vzhledem k průmyslovým zónám, které poskytují velké
množství pracovních příležitostí. Takže většina Romů ve Stříbře pracuje a těch,
kteří nepracují, není mnoho. Je to srovnatelná situace jako u lidí z většinové
populace.

Je vůbec způsob, jak řešit obchod s chudobou? Čím si vysvětlujete, že počet
lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách za posledních deset let
významně stoupl?

Do obchodu s chudobou musí vstoupit stát, legislativně řešit problematiku
sociálního bydlení a poté i systém sociálních dávek. To, co se v některých
krajích děje, je alarmující. Jako by nikdo z politiků neviděl a neslyšel, kam se
tento problém řítí. Lidé žijící v sociálně vyloučených lokalitách rezignovali a
cítí, že nemohou ovlivnit stav a situaci, která se jich dlouhodobě týká. Od
politiků, kteří by tu měli být pro lidi, necítí vůli řešit něco, jako je
sociální bydlení. Ostatně o tom svědčí i poslední rozhodnutí Babišovy vlády
nepodporovat vznik koncepčního zákona o sociálním bydlení.

Jak se díváte na některé kraje, například Ústecký, kde se snížil značný počet
ubytoven a kde převážně žijí nejchudší rodiny? Kam s rodinami, které na ubytovně
žijí a nemají dostatek financí na koupi bytu nebo pronájem? Řešíte stejný
problém s ubytovnami i ve Stříbře?

Neřešíme. Zrovna ve Stříbře fungují ubytovny trošku jinak, než je tomu v
jiných krajích republiky. Ubytovny jsou převážně určené agenturním pracovníkům z
Bulharska a Rumunska. Ale samozřejmě problém s bydlením a bezdoplatkové zóny
reflektuji.

To, jak stát a potažmo samotní Romové dopustili, aby k této situacím
vůbec došlo, je tristní. Obce a kraje nesou za své obyvatele zodpovědnost, musí
hledat možnosti, jak problém řešit. Jedním z možných nástrojů je už zmiňované
prostupné bydlení či bydlení na zkoušku. Naše republika vyloženě volá po
regulaci bytové politiky a navýšení bytového fondu. Protože, ač se to nezdá,
menší města, kde se vyskytují průmyslové zóny, zaznamenávají zvýšený zájem o
bydlení.