Miroslava Pikolová: Bez vzdělání se v tomhle světě neuplatníte

Je milá, krásná, talentovaná. Miss Roma 2011 studuje Mezinárodní taneční konzervatoř v Praze, má za sebou natáčení filmu i videoklipů, spolupracovala s Filipem Renčem v muzikálu Casanova, chystá se na premiéru v muzikálu Mata Hari. Ráda vaří a s chutí si vyloží pasiáns.

Proč jste si vybrala zrovna tanec?

Tanci se věnuji už od svých tří let. Od dětství mě k němu vedla moje maminka, která má sama vynikající pohybovou kulturu. Naučila se ji v Moskvě, kde studovala artistickou školu.

Během své kariéry jste se věnovala mnoha tanečním stylům. Které to byly a čemu se věnujete právě teď?

Prošla jsem baletem a latinskoamerickými tanci, ale dělala jsem i hiphop, street dance nebo modernu. K tomu jsem se navíc věnovala gymnastice a tenisu. Nyní studuji na Mezinárodní konzervatoři v Praze. Moje zaměření je muzikálové – zpěv, herectví a tanec. Jsem ve čtvrtém ročníku, mám před maturitou.

Co pro Vás tanec znamená?

Bez tance si svůj život nedokážu představit, naplňuje mě ve všech směrech. Dokážu se u něj uvolnit, dávám do něj srdce, cítění, emoce – i lásku k němu.

Co považujete za své největší úspěchy?

Určitě první místo v hiphopu na mistrovství světa v roce 2005 v Německu a sedmé místo na mistrovství Evropy v Dánsku, kde jsem byla z České republiky jako jediná – byla to sólová kategorie. Za úspěch také považuji vítězství v soutěži Miss Roma před dvěma lety a účast na módní přehlídce pro Pavla Berkyho nebo společnost Adidas, vlasovou show ve Slovinsku pro značku Wella.

Velkou zkušeností pro mě také bylo focení s Janem Saudkem a natáčení – ať už videoklipů s Honzou Bendigem (Sweet 17), kterému jsem vytvářela i choreografii, s Benem Cristovao (Bomby), videoklipů John Swimmer, Adriana Craf nebo natáčení filmu Všichni moji blízcí.

Za úspěch považuji i svoje angažmá v muzikálu Casanova a Mata Hari.

Na čem pracujete v současnosti?

Nyní se věnuji právě svému působení v obou těchto muzikálech a jezdím na vlasové přehlídky. Také se věnuji škole a ve volném čase nejraději peču, vařím nebo si občas vyložím pasiáns.

Taneční soutěže a vystoupení vás také zavály na různá místa v zahraničí. Kde všude jste byla a jak na ty cesty vzpomínáte? Co pro Vás byl největší zážitek?

Navštívila jsem pracovně Dánsko, Slovinsko. Chorvatsko, Slovensko, Nizozemí a Polsko. Cestování bylo únavné, ale zato jsme si během něj užili spoustu legrace. Můj největší zážitek byla asi cesta obrovským trajektem do Dánska. Já se lodí bojím. Povedlo se mi ale strach překonat a nakonec to byl krásný zážitek.

Tančíte také v prvním romském muzikálu Superstar Company a váš výkon je velice pozitivně hodnocen. Jaký příběh divákům Vaše role představuje?

Hraji v muzikálu Viky – dívku, která si o sobě myslí, že je ve všem perfektní, je to taková dost namyšlená postava. Viky má zájem o Honzu, který má ale zájem o Marušku. Viky to však nevzdává a pořád se o něj snaží. Dělá mu tam dokonce takový menší striptýz, ale ani to na něj nezabere. Nakonec zůstane Viky sama a Honza se dá dohromady s Maruškou. Věnuji se herectví, takže pro mě nebylo těžké postavu Viky ztvárnit.

V muzikálu se sešla parta skvělých umělců a osobností – Vlasta Horváth, Pavlína Matiová, Martina Balogová, Tomáš Kačo, Michal Šaray, Vojta Lavička a další…jak se Vám s nimi spolupracuje? Jaká panuje v týmu atmosféra?

Jsou to všechno super lidi a myslím si, že jsme si k sobě našli krásnou cestu. Všichni si spolu moc rozumíme a navzájem se podporujeme. Během zkoušení a příprav se vždycky objevilo napětí a stres, ale to jsme se snažili hodit za hlavu. V šatně se pak pokaždé společně rozhecujeme a jdeme na to.

Jaké se k vám po premiéře donesly ohlasy?

V podstatě pozitivní – divákům se představení velice líbilo. Jen některým se nelíbila postava namyšlené Viki.

Bude možné muzikál vídat pravidelně?

Určitě. Je naplánována spousta představení, ještě se bude hodně hrát. Rozhodně je na co se těšit.

Jak se má Váš velký kamarád Honza Bendig?

S Honzou už se tolik nevídáme, protože máme každý plno práce a není čas se nějak v klidu sejít. Tak si alespoň občas zavoláme – ale někdy se i sejdeme. Honza se má určitě skvěle.

Sledujete aktuální protiromské demonstrace a současnou – rasismu nakloněnou atmosféru ve společnosti ?

Ano, občas něco stihnu zahlédnout.

Setkala jste se Vy osobně někdy s diskriminací?

Jednou jsem se s tím setkala na základní škole, kde na mě pokřikovali různá ošklivá slova. Ale od té doby jsem se s tím až doposud nesetkala.

Co vidíte Vy osobně jako problém v současném neklidném soužití Romů a Neromů v české společnosti? Co je podle Vás potřeba změnit, aby se lidé více respektovali a neházeli se navzájem do jednoho pytle?

Myslím si, že média stále ukazují na sociálně slabé Romy, kteří nemají zájem studovat, protože je k tomu nevede rodina anebo nemají možnosti či zázemí. Tak tomu ale není jen u Romů, v takové situaci jsou i Neromové. Bohužel většina lidí rozlišuje barvu pleti a ne to, jaký je člověk uvnitř – a jakou má povahu.

Lidé by neměli hledat na druhých jen to špatné, ale měli by myslet i na ty dobré stránky. Média by měla více ukazovat i vzdělané Romy, co dělají, jak žijí. Lidé by se měli navzájem respektovat – a nerozlišovat podle barvy pleti.

Co pro Vás osobně znamená romství? Mluvíte romsky?

Temperament, vášeň, cítění, emoce, hudební nadání, kultura. Romsky nemluvím.

Máte sourozence? Čím jsou a čím jsou Vaši rodiče?

Mám tři brášky. Pětadvacetiletého Patrika, který podniká a působí na různých akcích jako zvukař – třeba na Prague Fashion Week. Devítiletého Pavlíka, který chodí do školy a pětiletého Davídka, který je ještě ve školce.

Mamka má střední hotelovou školu s maturitou, kterou úspěšně absolvovala s vyznamenáním. Studovala tanec v Moskvě, nyní vlastní penzion. Táta má tři vysoké školy, je doktor práv, inženýr a doktor věd, učí na vysoké škole.

Je září – začíná škola. Bude i leitmotivem tohoto čísla Romano Voďi. Co pro Vás osobně vzdělání znamená?

Vzdělání je pro mě ta nejdůležitější věc. Myslím, že člověk bez vzdělání se v tomto světě neuplatní.

Některé hlasy hovoří o tom, že pro Romy není vzdělání důležité. Proč to podle Vás tvrdí?

Myslím si, že hlavním problémem je rodina, která své děti ke vzdělání a odpovědnosti nevede. Rozhodně takové ale nejsou všechny.

Nedá mi to se ještě nevrátit k Janu Saudkovi. Jak jste se dostala k tomu, že Vás fotil tak slavný fotograf?

Dostala jsem se k tomu přes mojí tetu, Olinu Fečovou, kterou pan Saudek oslovil – potřeboval romské dívky na focení. Vystavoval pak na Staroměstském náměstí a fotky se mihly i v pořadu 13.komnata v České televizi.

Jaký na Vás udělal dojem?

Je to charizmatický a excentrický člověk, který dokáže vytvořit úžasnou atmosféru.

Jaký byl největší sen, který se Vám vyplnil – a co je pro Vás největším snem v současnosti?

Měla jsem to štěstí, že jsem mohla spolupracovat s režisérem Filipem Renčem, který mě angažoval do Muzikálu Casanova. Určitě chci dodělat maturitu a jezdit po světě, věnovat se modelingu, muzikálům, ráda bych si zahrála i ve filmu. Mám spoustu snů – ale ty jsou zároveň i mým tajemstvím, které se mi, jak moc doufám, postupně splní. A já pro to udělám maximum.