Miroslav Brož: Na obhajobu Ivanky

Nesouhlasím s většinou obsahu článku "Někteří
romští aktivisté úspěšně rozšiřují protiromské nálady", který vyšel na
Romea.cz. V článku autor ošklivě, místy až sprostě a šovinisticky útočí na
aktivistku našeho sdružení a mou kamarádku Ivanu Mariposu Čonkovou. Mám potřebu
reagovat a Ivanky se zastat. Zaslouží si to.

S Ivankou jsem prožil rok 2013. Znám její práci. Společně jsme čelili mnoha
krizovým situacím – podporovali rodiny z Předlic vystěhované do lichvářské
ubytovny a další v podobné situaci, snažili se zabránit rozvášněným davům
rasistů se dostat k romským domovům, utěšovali plačící a vystrašené děti i
jejich rodiče, učili chudé komunity jak se organizovat.

Na Ivance je v českém prostředí vyjímečných několik věcí. Zaprvé – je to
romská aktivistka. Přestože se dnes stalo slovo aktivista populární a rozšířené,
romští aktivisté v České republice téměř neexistují. Na jejich spočítání by
stačily prsty na rukou. Aktivista je člověk, který bez nároku na odměnu, s
osobním nasazením, aktivně pomáhá potřebným, snaží se změnit sociální realitu.
Proromský aktivismus sebou v ČR často přináší osobní nepohodlí, nebezpečí a
přinejmenším nevraživost anticikanisticky naladěné majority. To že jsem aktivní
na internetu, ze mě aktivistu neudělá.

Další výjimečnou věcí na Ivance je, že nevěří v a odmítá základní a všeobecně
přijímaný anticikanistický mýtus, totiž, že Romové si za protiromskou nenávist
můžou sami. Kdyby se bývali chovali "lépe" a "přizpůsobili se", žádný
anticikanismus by neexistoval a nikdy proti nim nic neměl.

Tomuto mýtu bohužel věří i část dobře integrovaných Romů a přeměnil se u nich
na komplex. Takový Rom, setká-li se s rasistickým, nebo diskriminačním chováním
vůči své osobě, nedává vinu anticikanismu (=chorobná nenávist vůči Romům), ale
těm zlým, špinavým, kradoucím, nepřizpůsobeným Romům, kteří mu to u gádžů svým
chováním kazí. Podle názoru takových Romů by role romských elit měla spočívat
především v tom, že by se omlouvaly za ošklivé chování chudých Romů, kritizovaly
ho a vymezovaly se proti němu s tím, že existují i jiní Romové, slušní – jako
třeba oni. Samozřejmě sebevědomá Ivanka, bořící anticikanistické mýty, předsudky
a komplexy, stojící vždy jednoznačně na straně chudých, ukazující svou aktivitou
na pasivitu jiných, na takovéto lidi, působí jako červený hadr na býka.

Její terénní práce možná není z Facebooku nebo internetu tolik vidět. Jisté
ale je, že Ivanka se v mnoha chudých romských komunitách stala známou a
respektovanou osobností a těší se velké podpoře. Má podporu chudých Romů z
ghett, reprezentuje jejich zájmy a bojuje za jejich práva, to je další věc,
která je na ní výjimečná.