Mikuláš Zoubek: Neúspěch DSSS, my tady v Kraslicích nerozlišujeme, kdo je Rom a kdo je Čech

V sobotu 7. září se v Kraslicích uskutečnil pochod DSSS. Přijelo na něj z
různých měst a obcí celkem málo lidí a i z místních občanů se k němu připojil
jen malý počet. Celkem bylo účastníků asi 100. Prošli městem za nezájmu drtivé
většiny obyvatel Kraslic, přednesli své projevy a zase odešli. Na chodníku před
kostelem stála v době jejich pochodu skupina několika křesťanů, kteří svými
plakáty vyjadřovali svou solidaritu s Romy.

O nezájmu kraslických občanů o aktivity DSSS dobře vypovídá toto: po skončení
jejich pochodu proběhl v Kraslicích týž den ještě koncert několika místních
kapel. Hrálo se pod otevřeným nebem v podvečerní a večerní době. Mimochodem –
jedna z těch kapel byla romská – taková místní cimbálová muzika. A na tomto
společném koncertě několika hudebních skupin bylo více návštěvníků než na celé
předchozí akci DSSS! Platilo se zde i vstupné, protože výtěžek koncertu byl
určen na podporu obce Mlékovice, která byla v červnu postižena povodněmi. Mezi
návštěvníky koncertu byli samozřejmě jak Češi, tak Romové – vlastně je to jedno;
my to tady v Kraslicích nerozlišujeme, kdo je Rom a kdo je Čech. Důležité je,
jaký je to člověk. Jeden městský zastupitel, se kterým jsem seděl na koncertě u
stolu, to pak s úsměvem okomentoval slovy: tenhle večerní koncert si lidé v
Kraslicích budou pamatovat více, než nějaký odpolední pochod…

Proč právě v Kraslicích byl pochod DSSS tak neúspěšný? – Sám nevím přesně;
přemýšlím o tom. Jako křesťan vidím na prvním místě vyslyšené modlitby, tedy
Boží ochranu, neboť v době pochodu se mnoho našich přátel po celém Česku modlilo
o požehnání pro město Kraslice a o ochranu jeho obyvatel. A dobrý Bůh na
modlitby odpověděl tím, jak to všechno proběhlo. Jsou i další důvody, které tomu
napomohly: Kraslice jsou kulturním městem; je tu hodně muzikantů a řada různých
hudebních skupin – a hudba lidi spojuje. Jsou tu i různé zájmové spolky – a
takoví lidé se zájmem o kulturní nebo společenské dění mnohem méně hledí na to,
jakou má kdo barvu pleti. Kromě toho se tu lidé zajímají hodně i o historii.
Například letos jsme uspořádali na naší faře přednášku na téma „Konec 2. světové
války v Kraslicích“ a náš sál praskal ve švech! A lidé, kteří dobře znají
historii 2. světové války, tak těžko mohou fandit radikálům. Uvítali jsme také
zřetelné stanovisko pana starosty a místostarosty našeho města, kteří se oba
veřejně vyjádřili k pochodu DSSS. Toto všechno napomáhá tomu, že místní lidé
neslyší na nějaká primitivní hesla.

V Kraslicích tedy mnoho Čechů žije s mnoha Romy ve vzájemném pokoji,
sousedství a v dobrých vztazích. Jsou u nás i smíšená manželství a funguje to
dobře. Jistě, jsou občas i problémy v tom sousedském soužití mezi Čechy a Romy,
ale není jich mnoho. Slýchávám to od Čechů i od Romů. Tuhle mi někteří Romové
řekli, že se stydí za těch několik Romů, se kterými jsou tady problémy.
Odpověděl jsem jim, že já jsem na tom podobně: jako Čech se stydím za chování
některých Čechů.

Křesťané v Kraslicích dělají také řadu aktivit, kterých se zúčastňují Češi i
Romové společně. Například vloni tu křesťanská mládež nacvičila s místními dětmi
muzikál. Dětí bylo asi 40 – a byly to romské i české děti pohromadě. A když pak
ten muzikál zpívaly děti před veřejností, tak byl velký sál v Kulturním domě
vyprodán do posledního místa. Já sám učím v nedělní škole. I tam chodí děti
romské i české. Vyprávíme jim příběhy z Bible, zpíváme písničky, modlíme se a
hrajeme si. Většinou zpíváme české písničky, ale umíme i pár romských. Ve městě
funguje dobře i dětský klub Šnek – a opět totéž: soužití obou etnik v praxi.

Je tu i řada dalších aktivit: například v nedaleké Rotavě funguje křesťanský
romský sbor, mají i vlastního romského pastora, jmenuje se Rudi Walter. Ten nyní
rozšiřuje svou práci do Kraslic a my s ním spolupracujeme. Věříme totiž, že Pán
Bůh může zcela proměnit srdce Čechů a Romů. Pán Bůh totiž může (obrazně řečeno)
vzít nám naše kamenná srdce a místo toho nám dát srdce z masa; Bůh dává takové
srdce, které umí milovat svého bližního.

Když se mě někdo zeptá, co my Češi můžeme učinit pro zlepšení vztahů s Romy,
tak se snažím něco odpovědět. Žádný univerzální recept sice nemám, ale přesto
dávám Čechům pár dílčích rad:

• Učme se Romy milovat. Vždyť Bůh miluje stejně Romy i Čechy.
• Učme se s nimi komunikovat. Mluvme s nimi nejen o křesťanství, ale i o
  obyčejném životě.
• Učme se dívat se na ně bez předsudků. Jsou mezi nimi hodní i zlí. Také
  mezi Čechy jsou hodní i zlí.
• Používejme raději slovo "Rom" než "cikán". Rom je slovo neutrální,
  kdežto cikán je pejorativní.
• Zkusme si sdělovat mezi sebou i ty dobré zkušenosti s Romy, nejen ty
  špatné.
• Učme se poznávat jejich písně i kulturu.
• Jsme-li křesťané, tak se můžeme za Romy modlit. A věřící Romové se zase
  mohou modlit za nás.