Máš na to? Víš, jestli a kolik dlužíš?

V minulém díle jsme si povídali o půjčkách. Co když si ale půjčíme a nedodržíme své splátky? Jak vzniká dluh?

Dluhem je všechno, co jsme povinni uhradit třetí osobě – věřiteli. Jedná se o náš závazek splnit určitou povinnost. Vzniká jak na základě smlouvy, kterou jsme uzavřeli (např. smlouvy o úvěru, nájemní smlouvy), může ale vzniknout i přímo na základě zákonné povinnosti (např. povinnost hradit pojistné na zdravotní pojištění).

Proto je potřeba si uvědomit, že tuto povinnost máme od počátku vzniku našeho závazku – dluh tedy nevzniká až tehdy, kdy přestaneme splácet.

Zaplatíme-li třeba nějakou ze splátek později, jedná se o opožděné plnění povinností a často nás za to čeká sankce. U peněžitého dluhu to je například úrok z prodlení, ale může jít také o smluvní pokuty. Také se vystavujeme riziku, že věřiteli může vzniknout škoda, kterou po nás bude vymáhat.

Dlužím vůbec?

Dluhy je nutné si hlídat. Proto si ukládejme a evidujme veškerou dokumentaci, která je s naším dluhem spojena – tedy všechny smlouvy i dodatky, kterými se smlouvy mění, výpisy z bankovních účtů, ze kterých je zřejmé, co a komu jsme uhradili. Pokud se na nás totiž věřitel obrátí po několika letech – a zejména pokud se jedná o opakované a relativně nízké platby (třeba za mobilní služby), nemusí pro nás být bez takové evidence jednoduché prokázat, že jsme vše zaplatili tak, jak jsme měli.

U platby prostřednictvím bankovního převodu je přitom důležité dostatečně si hlídat označení a popis konkrétního převodu nebo variabilní symboly. Z čísla bankovního účtu věřitele, kterému zasíláme částku, totiž není úplně jednoznačné, za co peníze posíláte – je to důležité zejména v situaci, kdy máte vůči věřiteli více dluhů.

Co mě čeká?

Když svou povinnost uhradit včas celý dluh nesplníme, má věřitel nárok ho od nás vymáhat – a to nejčastěji soudní cestou.

Ale pozor, ne vždy však bude ve věci rozhodovat ten klasický – obecný soud. V některých smlouvách (často se jedná o smlouvy o úvěru) se objevují tzv. rozhodčí doložky nebo rozhodčí smlouvy, na základě kterých pak v případě sporu rozhoduje namísto klasického soudu soud rozhodčí. Na řízení před rozhodčím soudem ani na rozhodce (kteří ani nemusejí mít právnické vzdělání) přitom nejsou kladeny takové požadavky, jako na obecné soudy a jejich soudce. Na základě rozhodnutí rozhodčího soudu přitom lze přistoupit rovnou k exekuci. Více o rozhodčích doložkách naleznete např. zde.

Také je potřeba si dát pozor na sepisování notářských zápisů se souhlasem k vykonatelnosti – i v těchto případech se věřitel může v případě prodlení dlužníka s jeho platbou obrátit přímo na exekutora. I třeba zdravotní pojišťovna nebo Policie ČR nemusí žádat soud o potvrzení svého nároku na zaplacení – rozhodnou o něm sami ve vlastním správním řízení. Jeho výsledek (například platební výměr) je pak také podkladem pro exekuci.

Co když je náš dluh promlčený?

Hlídejme si, zda dluh, který po nás věřitel požaduje zaplatit, již není promlčený. Obecně lze říci, že pokud dluh není uhrazen do 3 let od okamžiku, kdy jej věřitel mohl prvně žalovat u soudu (například: dlužník je povinen zaplatit dluh do 31. 3. 2015, věřitel může hned 1. 4. 2015 podat žalobu), je promlčený. Námitku promlčení je však nutné před soudem vznést, k promlčení soud nepřihlíží sám od sebe.

Pokud však dluh zaplatíme a až poté zjistíme, že náš dluh je promlčený, nelze se domáhat zpětného zaplacení po věřiteli. Náš dluh totiž i při promlčení stále existuje, tedy neplatili jsme za nic, co by neexistovalo.

Rovněž pozor na tzv. uznání dluhu – to, že podepíšeme věřiteli dokument, že uznáváme, že jsme jeho dlužníkem a že dlužíme částku, která je v tomto dokumentu uvedena, je pak často jednoznačný důkaz toho, že dlužíme. Tímto uznáním navíc počíná běžet nová 10letá promlčecí lhůta – a to i v případě, že v okamžiku podepsání by byl náš dluh již promlčen.