Markus Pape: Z čeho pramení strach z uprchlíků v zemi, kde téměř žádní nejsou
“Hned ve dvou městech na východě Německa se v pátek večer střetly skupinky
místních obyvatel s žadateli o azyl. Potyčky si vyžádaly celkem čtyři lehce
zraněné”, informovala v sobotu agentura DPA. Policie prošetřuje, zda to byly
útoky s xenofobním motivem. Případů násilí mezi Němci a imigranty na východě
země přibývá .” Tolik úvod titulní zprávy
serveru idnes.cz z 1. října 2016,
která pak dále informuje o tom, jak se poprali mladí uprchlíci v jiném městě
mezi sebou.
Představme si podobnou zprávu z opačné strany: “Hned ve dvou českých
vesnicích se poprali mladíci. Čtyři z nich byli lehce zraněni, jeden utrpěl
monokl, druhý má šrám na ruce a ostatní si stěžují na bolesti hlavy.” Jan Novák,
nadstrážmistr z Horní Dolní, nad takovými incidenty mává rukou: “Je to u nás
bohužel úplně běžné, o víkendech se chlapci prostě mezi sebou perou, aby se
pochlapili.” K takovým střetům mladíků dochází opakovaně.
Pěkná zpráva. Akorát nechytne. Jak je tedy možné, že se to v poslední době
podobnými zprávami ze západní Evropy na českých zpravodajských serverech jen
hemží? Je za tím cílená kampaň anebo jen nedostatek senzačních zpráv z českých
zemí? Že novináři mají za úkol alespoň udržovat sledovanost svých médií, je
běžné na celém světě. Aby ji však zvýšili, potřebují “atraktivní” zprávy, které
táhnou. A jeden z hnacích motorů vysoké sledovanosti mediálních výstupů je
vyvolávání strachu. Kdo se bojí, zprávy čte, poslouchá anebo se na ně dívá.
Nikdy se v českých médiích a na sociálních sítích nereferovalo tolik o dění v
této sousední zemi jako dnes. Nevypukne tam za chvíli občanská válka? Milion
uprchlíků a už čtyři lehce zranění… To samozřejmě není vše. Čísla jsou vskutku
alarmující. V Německu prudce přibývá násilných útoků. Ale pozor: jsou to
většinou útoky na uprchlíky. Za nimi však podle policie stojí neonacisté a
rasisté, nikoliv islamisté.
Co z toho může vyvozovat neznalý čtenář? Jen štěstí, že tady máme vládu,
která do země nepouští žádné uprchlíky. Zprávy o tom, co se hrozného děje za
kopci, ale i uklidňují: jsme znovu oázou klidu v rozbouřeném moři Evropy.
Další důvod lákavosti takovýchto zpráv je podvědomý děs lidí ze sebe
samotných. Najednou jsou v Evropě za barbary, když ani hrstce lidí prchajících
před terorem a válkou nechtějí podat pomocnou ruku. Jak je to možné, takoví jsme
přece nikdy nebyli? Osvobozující vysvětlení poskytnou právě děsivé zprávy ze
zahraničí. Přece jsme to My, kteří hned zpočátku poznali, co jsou uprchlíci zač.
Jen Němci mohou být tak pitomí, že si to nevšimli hned.
Koneckonců vždy je mnoha lidem dobře, když čtou, jak špatní jsou ti “jiní”.
Veškeré zprávy typu, že “nejsou jako oni” člověka přirozeně potěší. A zvyšují
sledovanost média, které je pustí. Změnit to mohou politici.
