Markus Pape, soudnička: Rutinní policejní zákrok s následkem smrti aneb Nechtěná pomalá poprava

Tentokrát
novináři odešli ze sálu až po konci představení, nadšeni z děje nového
thrilleru i tajemně se šklebícím okresním soudcem Milanem Tomešem,
který ve svých tmavých brýlích připomínal Robert de Nira. Nadchnuti
byli i z toho, jak obžalovaní, přesvědčeni o své nevině, líčili
dopodrobna, kterak pomalu týrali spoutaného a bezbranného člověka.
Novináře jistě zaujalo i to, jak si zoufalá žena u policie nechtěně
objednala smrt svého milovaného přítele a otce svých tří malých dětí, i
to, když instruktor policejního výcviku otevřeně prohlásil, že nejlepší
způsob zacházení s nespolupracujícím podezřelým je zpacifikovat ho
„všemi prostředky“.

Dne 17. února 2014 začalo u okresního soudu v
Sokolově hlavní líčení ve věci násilné smrti Ľudovíta Kašpara v
Kynšperku nad Ohří. O případu jsme mimo jiné informovali zde. Poté, co
případ vyšetřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů, před soudem
stanuli příslušníci policie Pavel H. a Vítězslav N., které krajská
státní zástupkyně Irena Kondrová obžalovala z usmrcení z nedbalosti. Za
to jim hrozí trest v délce od jednoho roku do šesti let.

Špatný zákrok

Kondrová
nejdříve přečetla obžalobu. Ta obžalovaným kladla za vinu, že při
provádění služebního zákroku, „ačkoli ke zvolenému postupu v rámci
služebního zákroku nebyli školeni a cvičeni“, poškozeného Kašpara
svalili na zem na břicho, spoutali ho s rukama za zády a pak každý z
nich z jedné strany „podvlékli hroty teleskopických obušků mezi jeho
rukama z každé strany a jeho hrudním košem tak, že na konce, tedy
rukojeťové části obušků, tlačili vlastní vahou, přičemž hroty obou
obušků směřovaly a tlačily proti hrudnímu koši poškozeného“. Tím „došlo
k omezení a znemožnění jeho dýchání, které vedlo k přidušení a v
důsledku protahovaného násilí na hrudník k následnému otoku mozku, což
vedlo ke smrti poškozeného Kašpara.“

V rámci ověření aktuálních
osobních poměrů se soudce ptal obžalovaného Pavla H., kde dnes pracuje.
Jeho lapidární odpověď zněla: u policie ČR.

„Vy mne chcete říci,
že jste činný ve službě?“ divil se soudce. Obvykle se – a potvrzují to
i judikáty Evropského soudu – příslušníkovi policie obžalovanému třeba
i z méně závažného činu minimálně pozastavuje služba po dobu soudního
řízení. V karlovarském kraji, kde vládne bývalý policejní prezident
Oldřich Tomášek, tomu tak očividně není. Tomáškovi mimochodem soud před
dvěma lety zabavil řidičák poté, co na padesátce jel přes sto kilometrů
v hodině.

Zavolat posilu nepřipadá v úvahu

Pak obžalovaný před
soudem uvedl, že se svým kolegou někdy před půlnoci přes vysílačku
dostali zprávu o „Cikánovi“, který v okolí lávky u řeky Ohře „napadá
lidi“. Tam narazili na Kašpara, kterého na rozdíl od jeho rodiny a
přátel považují za gamblera, násilníka a rváče. „Dokonce v minulosti
někomu zničehonic skočil před auto“, stěžoval si policista. Na otázku
soudce, jak identifikovali údajného pachatele napadení, Pavel H. řekl,
že Kašpara znali a že to „byl jediný Cikán, který se tam pohyboval“.
Jenže Kašpar byl na místě sám, nikoho nenapadal ani ohrožoval, akorát
prý mluvil nesmysly a působil, jako kdyby byl opilý.

Podle
obžalovaného policisty Vítězslava N. tekutá střela slzného plynu jménem
Tornado je úžasná věc. Až ze čtyřmetrové vzdálenosti může člověka
znehybnit a přinutit „ke spolupráci“. Proto prý Kašparovi vstřelil
dávku Tornado přímo do obličeje  – to prý ale vůbec nepomohlo, stále
tam stal „jako přikovaný k zemi“. Proto zvolili jako další úderný
prostředek své kovové teleskopické obušky, kterými se dá mlátit „třeba
i do krku“, jak pyšně sdělil obžalovaný. Zároveň přitom tvrdil, že
poškozený je v minulosti obvykle vždy poslouchal, když mu něco
nařídili. Nakonec se jim povedlo ho dostat na zem a spoutat. Když však
ani v této poloze nepřestal kolem sebe kopat, jim údajně nic jiného
nezbývalo, než ho „pár minut páčit“.

Oba dva shodně popisovali svou
bezradnost vůči „nezvladatelnému“ člověku. Soudci však nedokázali
vysvětlit, proč jim nenapadlo přivolat posilu. Další hlídka z
nedalekého Sokolova by mohla dorazit na místo během deseti minut, i
„černáci“ ze zásahovky v případě přivolání obvykle dorazí na pomoc. Jak
uvedl obžalovaný Pavel H., místo toho zavolali sanitku, aby jej
zdravotníci mohli uklidnit pomocí injekce. Jenže když sanitka dorazila,
poškozený již nějakou dobu neměl tep, dva dny na to v sokolské
nemocnici zemřel.

Cílem obžalovaných bylo podle vlastních slov
zpacifikovat člověka a pak ho odvézt „buď na záchytku, nebo do
policejní cely“, nijak se o tom na místě ještě nedohodli. Dohodnutým
způsobem realizace tohoto záměru však bylo dosažení maximálních bolestí
u domnělého útočníka. Neuvažovali o tom, zda existuje jiný způsob
uklidnění člověka, který se v dané době jenom divně choval. Zřejmě
je to jejich rutinní metoda, což by mohla dosvědčit celá řada
kynšperských Romů, kdyby se tolik nebáli toho, že skončí stejně jako
Ludva. Nemohu si pomoci, ale mučení člověka už od doby středověku není
standardní policejní praktikou.

Nikoho nenapadl, ale choval se divně

Svědci
obhajoby soud o své důvěryhodnosti příliš nepřesvědčili. Podle policie
měli v den události později večer nejdřív popíjet na židovském hřbitově
a pak se přesunout na lavičku u lávky, kde pokračovali v pití. Leoš N.
řekl soudu, že Ludva najednou přišel a „vypil nám krabici vina“, údajně
celý litr. Nic mu prý přitom neřekli, ani on jim. Že se pak v krvi
Ľudovíta Kašpara nenašla ani kapka alkoholu, svědek nedokázal
vysvětlit.

Podle Leoše N. pak šel Kašpar dál a napadl nějakou
ženskou. Ta ale v přípravném řízení i před soudem shodně vypovídala,
že Kašpar na ni vůbec nesahal, ale jen sprostě nadával jejímu psu, když
na něj štěkal. Poškozeného znala z minulosti jako hodného člověka.
Jednou se jí zastal na diskotéce, když ji skutečně někdo chtěl
napadnout – Ludva měl tomu útočníkovi říci, ať toho nechá, „jinak ho
zabije“, čímž celý konflikt bleskově vyřešil. Svědek Leoš N. pak ještě
požádal o opravu protokolu jeho výslechu v přípravném řízení před
inspekcí: tehdy uvedl, že když policisté na Ludvovi zaklekli, tak se
jich ptal, co mu je, načež mu prý řekli, že spí. Správně podle svědka
ale je: „evidentně se bránil“, což tak malý rozdíl zase není.

Jakub
S., druhý z dvojice opilců z lavičky, je místní bezdomovec. Když soudce
přes monitor v soudní síni zjistil, že tento svědek v soudní chodbě
začíná vyvádět, poslal na něj justiční stráž, která mu měřila obsah
alkoholu v krvi s výsledkem: 2,42 promile. Podle soudce se svědek v
takovém stavu nedá vyslýchat, a stráží nařídil: „Vyvést!“

Razantně, rychle, účinně ukončit zákrok

U
soudu vypovídali i dva sokolovští instruktoři policejního výcviku, že
sice nikdy neslyšeli o způsobu používaném obžalovanými k pacifikaci
podezřelého, ale „proč ho nevyužít“, jak uvedl výcvikář Daniel Krhut.
Inspektor Jan Sebjan zase vždy říká: „razantně, rychle, účinně“ ukončit
zákrok „všemi prostředky“, hlavně když útočníci mají převahu.
Nezohlednil, že Kašpar byl sám, přičemž jeden z policistů, Pavel H.,
byl vyšší a těžší než on, a ani jeden z policistů nevyhledal po zákroku
lékařskou pomoc.

První den hlavního líčení se dá shrnout takto:
Policisté se vymlouvají na to, že družka zabitého je vícekrát
přivolala, když jí její druh – mírně – ublížil. Pročpak si tedy nyní
stěžuje? Družka zabitého zase říká, že vždy stačilo, když jejímu
příteli policisté domluvili, a pak už byl zase hodný. Přímí svědci si
buď nic pořádně nepamatují anebo u toho vůbec nebyli.

Tohle byl jen
první díl „strhujícího thrilleru“ z české reality. Jeho děj bude
pokračovat v pondělí 24. února od 8.30 hodin výslechem soudních znalců
a policejního figuranta, který byl při vyzkoušení používaného zákroku
málem udušen. Vystoupí i znalci z Ústavu soudního lékařství Fakultní
nemocnice Královské Vinohrady, kteří – stejně jako v případě orlovského
Roma Milana Lacka zemřelého po napadení neonacistou v roce 1998 – svým
posudkem dosáhli obratu v této kauze. Pusťte si další díl naživo u
Okresního soudu v Sokolově, na adrese ulice K.H. Borovského 57, číslo
místnosti 228.