Markus Pape: Soud projednal nejzávažnější rasový útok roku 2013 téměř bez zájmu médií
Koncem
ledna Krajský soud v Ústí nad Labem projednal nejzávažnější případ
rasového násilí (podle obžaloby) z loňského roku. Během květnových
lázeňských slavností v Teplicích místní recidivista ubodal muže a těžce
zranil několik dalších mužů loveckým nožem. I když obžalovaný podle
znaleckých posudků svými bodnými údery mířil hned u několika napadených
osob na životně důležité orgány, není obžalován ani z vraždy ani z
pokusů o vraždu, ale z těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti.
Několik
dnů před začátkem chystaného procesu zveřejnil server Romea.cz avízo na
tuto významnou událost. Zřejmě jen díky tomu se alespoň někteří místní
zástupci médií zúčastnili prvního dne hlavního líčení. Většinou však
opustili soudní síň po výslechu obžalovaného a jeho kamaráda, který –
ač celý konflikt vyvolal – figuruje v pozici svědka, nikoliv
obžalovaného. V dalších třech dnech hlavního líčení, kdy vypovídali
poškození a klíčoví svědci případu, se ani jeden novinář už nedostavil.
Média tudíž – a to jen ve svých regionálních vydáních – referovala
znovu jen o verzi útočníků a zcela opomněla pohled napadených.
Televizní stanice o procesu zatím neinformovaly vůbec. I proto nyní
doplníme zpravodajství českých médií exkluzivní reportáží ze soudní
síně.
STALI JSTE SE OBĚTÍ NÁSILÍ Z NENÁVISTI NEBO DISKRIMINACE?
Volejte na bezplatnou telefonní linku sdružení ROMEA 800 307 307 nebo kontaktuje organizaci In IUSTITIA, vyplňte formulář
Obžalovaný Stanislav S. řekl soudu, že večer seděl a
popíjel s otcem a družkou v teplické vinárně Slávie, když mu náhle
zavolal kamarád jménem Kamil Sokera, hlídač stánku s grilovanými
klobásami, a řekl, že dostal „bombu“ a „něco mu vzali“. Ze strachu o
život svého kamaráda obžalovaný podle svých slov ihned opustil vinárnu,
spojil se svým přítelem ze stánku a spolu podnikli trestní výpravu na
Cikány. Ti v té době zcela v klidu odcházeli od stánků, aby si v
nedalekém baru hráli kulečník. Když oba rozhořčení muži dostihli vesele
se bavící partu před radnicí, byli podle obžalovaného značnou přesilou
bezdůvodně napadeni, přičemž on sám se jen bránil nožem v ruce. Nevšiml
si, že by někoho pobodal, věří, že si svá bodná poranění způsobili
sami. Na dotaz zmocněnce poškozeného, zda uzná nárok poškozených na
statisícové satisfakce, hned na to kývl: „Zaplatím to, ale nemám z
čeho.“
Kamil má výčitky svědomí
Pomahač stánkařů a majitel
stánku u soudu potvrdili, že žádná klobása tento večer nikým nebyla
ukradena
Hlídač stánku (nikoli
prodavač) Kamil Sokera soudu s velkým úsilím zamlčel, jakou práci
skutečně u stánku vykonával. Jen jako pozornost podniku prý někdy
dostával klobásu, někdy pivko. Přesto ale ve své výpovědi uvedl, že
„mu“ někdo ukradl klobásu, načež se rozčílil a byl prý proto napaden. V
průběhu procesu – později – jak pomahač stánkařů, tak i samotný majitel
stánku u soudu potvrdili, že žádná klobása tento večer nikým nebyla
ukradena a že si ani klobásový hlídač den na to na nic takového
nestěžoval. Majitel klobás dokonce dodal, že se o údajné krádeži jeho
klobásy dozvěděl teprve z novin.
Hlídač si na údajné zloděje
nahlas stěžoval před náhodně kolem jdoucí skupinou lidí (z nichž
posléze někteří byli napadeni), která mu odvětila, ať dá pokoj. Když je
nepřestal kolektivně obviňovat, dostal od jednoho vysokého chlapa pěstí
do obličeje, padnul na zem, vzápětí se znovu zvedl a byl již zticha.
Parta místo toho, aby utekla, v klidu pokračovala ve své cestě po
městě, zatímco muž, který měl vlastně za úkol hlídat stánek, na to ze
vzteku zavolal kamarádovi, že byl napaden.
Na dotaz soudce
Sokera odmítl hlídač stánku líčit, jaký výsledek trestní výpravy dvou
lidí za sedmičlennou skupinou očekával. Potvrdil, že to byl on se svým
kamarádem, kdo běžel směrem za onou sedmičlennou skupinou, nikoli
naopak. Podle výpovědí z přípravného řízení kamarádovi, který vytáhl
nůž na neozbrojené lidi, pak chtěl domluvit, aby přestal útočit, avšak
marně. Tolik verze jedné strany konfliktu.
Snahy útočit versus snahy uklidnit
Když šli kolem jednoho stánku na klobásy,
najednou vyběhl muž a bezdůvodně jim nadával do Cikánů.
V
dalších dnech hlavního líčení vypovídali poškozeni a další svědci.
Věkově, ale i povahově nesourodá romsko-česká parta, která se předtím
seznámila na pracovní brigádě, se osudný večer setkala v jednom baru
oslavit společně maturitu přítelkyně jednoho z nich – jako kdyby chtěli
dokázat, že v Teplicích soužití etnik bezvadně funguje. V dobré náladě
se vydali pěšky, rozděleni do dvou menších skupin, po lázeňských
slavnostech. Nic zlého netušíc chtěli v oslavě pokračovat v dalším
baru, kde je kulečník. Když šli kolem jednoho stánku na klobásy,
najednou vyběhl muž a bezdůvodně jim nadával do Cikánů. Nevěnovali mu
pozornost, nechtěli se hádat, jen se bavit. Někteří z nich před soudem
připustili, že až poté, když „ten chlap“ nepřestal prudit, mu jeden z
nich dal menší ránu, která vše zdánlivě vyřešila.
V klidu
pokračovali dál ve své cestě za kulečníkem, když u radnice – tedy o
několik set metrů dál – slyšeli za sebou hlasitý řev dvou mužů, mezi
kterými byl i chlap ze stánku. Zastavili se a čekali, co se bude dít.
„Bílý“ člen této party Tomáš J., který nemá rád rvačky, šel dopředu
před své kamarády a řekl oněm dvěma mužům, ať se na to vykašlou a že
nikdo nemá zájem o problém. Najednou Stanislav S. na něj vytáhl nůž a
začal s ním švihat po Tomášově hrudi. Ten jen se štěstím stačil uhnout
a utéct ke své holce, která čekala vzadu. Ostatní pod dojmem napadení
jejich kamaráda i z obav, aby nezaútočil i na ně, začali na útočníka
křičet, mimo jiné i slova: „Co ty tady na nás vytahuješ nůž?“
Odzbrojit maniaka občas vyžaduje násilí
Všichni
poškození shodně před soudem tvrdili, že jediným účelem jejich dalších
snah bylo maniakovi sebrat nůž, kterým zběsile útočil na lidi kolem
sebe. Své úsilí stupňovali po zjištění, že Ivan Jarka, další z jejich
kamarádů, leží v bezvědomí na zemi se dvěma bodnými ránami v těle.
Radek T., který utrpěl dvě řezné rány poblíž srdce, soudci do detailu
líčil, jak poté obžalovaného praštil ze zadu loktem do hlavy a že ani
tato rána útočníka nepřemohla. Mladík Robert G. otevřeně vyprávěl, že v
okamžiku, kdy si všimli, že Ivan umírá, „tak jsem šel do něho“.
Obžalovaného praštil pěsti do obličeje takovou silou, že si přitom sám
zlomil prst na ruce.
Sokera z toho vyšel téměř bez úhony, byť
právě on vyvolal konflikt, který vyústil v surové násilí. Hlídač klobás
za to na nikoho nepodal trestní oznámení a před soudem si vícekrát
nepřímo vyčítal, že svého kamarádu do „něčeho“ zatáhl, za což mu dnes
hrozí vysoký trest. „Tohle se nemělo stát…!“
Neobjasnilo se
zatím, kdo nakonec uhodil obžalovaného klackem do hlavy – až po této
ráně si konečně lehl, přišel o nůž a přestal útočit kolem sebe.
Klacek se už nenašel. Muž, kterému obžalovaný zezadu propíchl
ledvinu, „jako jednička“ řekl před soudem, že to byl on, ač vážně
zraněn, kdo pak ještě skákal obžalovanému „po hlavě“. Odzbrojený muž
přesto vážně zraněn nebyl, najednou se sebral a utekl k vinárně, kde na
něj čekal jeho otec.
Špatně si to spočítal
Pozoruhodné
bylo tvrzení otce obžalovaného, že v momentu, kdy jeho syn dostal ve
vinárně zprávu o údajné krádeži klobásy a „bombě“, kterou měl hlídač
stánku údajně dostat, k tomu synovi řekl: „Tak už to začíná…“
Z
toho vyplývá, že jeho syn tehdy mohl být jako záloha připraven kdykoliv
se zvednout a pomoci stánkařům v případě potřeby chránit stánky. Nic
takového ale jeho syn před soudem netvrdil.
Zatímco někteří
nahodilí svědci vnímali poslední fázi konfliktu jako opileckou rvačku
anebo dokonce útok Romů na „bílé“, policie v dalších dnech na základě
zjištění o celkovém ději večera obvinila Stanislava S. z úkladné vraždy
ve třetím odstavci, za niž mu hrozil výjimečný trest, avšak bez
rasového motivu. Po výsleších svědků státní zastupitelství čin
překvalifikovalo na už zmíněné rasistické ublížení na zdraví s
následkem smrti.
Důkazní nouze ohledně případné vraždy
Proč?
Ve vzniklé mele si nikdo z přeživších poškozených nevšiml ani přímo
neviděl vražedný útok obžalovaného na Ivana Jarku. Ten se sám vzdálil
od vzniklé mely, držel se chvíli u zdi radnice a pak zkolaboval. Z
okolností případu je jasné, že jen obžalovaný měl a používal nůž.
Prokázat mu úmysl vraždit by tudíž mohl jen znalecký posudek z oboru
lékařství – a ten to podle státní zástupkyně vyvrací.
Nejdřív došlo k nedorozumění u stánku, následoval menší fyzický konflikt,
který opilého hlídače stánku vytočil do té míry, že si přivolal na
pomoc též opilého kamaráda a s ním se vydal na trestní výpravu.
Poškození
měli velké štěstí, že náhodně kolemjdoucí místní kriminalista v civilu
si všiml konfliktu, sám do něho nezasahoval, ale poskytl první pomoc
člověku, kterého znal jako „kriminální osobu“. Nebál se tedy útoku Romů
na vlastní osobu, ba dokonce navedl policii k podezřelému, když ho
zahlédl stát úplně zmateného u vinárny, kterak říká, že zavolá policii,
protože podle něho byl napaden on.
Klíčové může být i
svědectví mladé „bílé“ maturantky, která soudu tiše, jemně až literárně
popisovala celý průběh večera, kdy „její“ česko-romská parta si jen v
klidu chtěla užívat společnou oslavu, sama neútočila na nikoho, a
přesto se zničehonic stála obětí vražedného útoku obžalovaného.
Mylné představy opilých samozvaných ochránců pořádku
Celý
děj měl tedy tři fáze, přičemž druhá a třetí se časově překrývaly.
Nejdřív došlo k nedorozumění u stánku, kde se jeho hlídač cítil silně
ohrožen banálním rušením slavnosti. Následoval menší fyzický konflikt,
který opilého hlídače stánku vytočil do té míry, že si přivolal na
pomoc též opilého kamaráda. S ním se vydal na trestní výpravu, která
neskončila podle jeho představy.
Jeho kamarád v druhé fázi
nejednal, jak prý bylo domluveno, a zběsile útočil na partu lidí, která
se předtím navzdory původní představě obžalovaného ničím závažným
neprovinila. Jednání Stanislava S. Romové vnímali ze začátku jako
nesmyslný, avšak nevražedný rasový útok „zfetovaného blázna“. Snažili
se ho zpacifikovat tím, že mu seberou nebezpečnou zbraň v podobě
loveckého nože. Sami přitom žádnou zbraň nepoužívali, ač jeden z nich u
sebe měl rybičku v kapse, ale nevytáhl ji.
Třetí fáze konfliktu
začala, když parta napadených zjistila, že jeden z nich se očividně
stal obětí vražedného útoku, načež se někteří z nich vrhli na hlavního
útočníka, odzbrojili ho, a když posléze zůstal nehybně ležet na zemi,
přestali se o ně zajímat. Kdy, kdo a na koho v této fázi útočil, se
zřejmě už nepodaří rozluštit. Prokázáno je, že obžalovaný rvačku
vyvolal, stupňoval ji a přitom vražedné útočil na více osob. Jen soud
může rozhodnout, zda bude prokázán jeho úmysl zabíjet.
Po
čtyřech dnech soudního jednání je pro mě nadále sporný motiv útočníka a
hlavní příčina obrovské intenzity jeho útoků. Pravděpodobně vycházel z
toho, že když dva bílí vyvolají konflikt s přesilou Cikánů, ti dva z
toho vyváznou jako oběti trestného činu a ostatní půjdou bručet. Když
se mu však jeho oběti postavili na odpor, ztratil veškeré zábrany a
bodal hlava ne hlava. Anebo počkejte! Přece ze sedmi členů party byli
zraněni jen Romové. Správně tedy: romská hlava neromská hlava.
Soudce odročil hlavní líčení na 24. února, před koncem února pak zřejmě padne i rozsudek první instance.
PS: Reportáž je psaná bez znalosti spisů, jedná se tedy o subjektivní pohled na dění v soudní síni.