Markus Pape: Nenávistné pochody proti Romům 2013 - analýza policejní strategie

Když koncem května vypukl v severočeském Duchcově kočovný cirkus letošní
série nenávistných pochodů, policie se tvářila, jakoby se k akcím neonacistů
nikdy nepřidali „obyčejné občané“. Přitom vzpomínky na šluknovské nepokoje z
roku 2011 jsou, alespoň u znalců problematiky, čerstvé.

Oddělení pro extremismus na ministerstvu vnitra i v Bezpečnostní informační
služba (BIS) celý minulý rok hlásila výrazný rozpad neonacistické scény. Na jaře
letošního roku pak do ulic šli především policii většinou neznámí mladí lidé
(kteří se nezdráhali porušit zákon a násilně se střetnout i s těžce ozbrojenými
příslušníky policie). Jak se policie během letošního roku s více než třicítkou
takových pochodů vypořádala a postupně změnila svoji strategii, je předmětem
tohoto článku.

Ať si pochodují, přece jsou to naši

Úvodem je třeba připomenout, že velení zásahů v této oblasti je ze zákona v
režii krajů. Pražské policejní presidium jen zřídka zasahuje přímými pokyny
anebo nasazením „druhého velení“, které si osobuje právo převzít určitou
lokalitu ohroženou. K tomu letos minimálně jednou došlo.

Na začátku zněla policejní strategie takto: umožnit demonstrantům svobodu
projevu, v případě porušení zákona razantně zasáhnout, demonstraci nechat
příslušným úředníkem samosprávy rozpustit, aby se účastníci mohli pokojně vrátit
domů, bez trestného stíhání. Zároveň tlačila ve spolupráci s místní samosprávou
na terče pochodů (Romy), aby se buď schovali doma anebo se po čas pochodu
vystěhovali z města.

Zástupci samospráv se na rozdíl od svých kolegů v zavedených demokraciích v
drtivé většině nezúčastňovali demonstrací na ochranu lidí ohrožených těmito
pochody, včetně malých dětí, těhotných žen anebo starých lidí. Měli jasný pokyn
vše přenechat represivním složkám policie.

Vícekrát, ani v případech řádného rozpuštění ze strany samosprávy, policie
nezabránila demonstrantům pokračovat v jejich řádění po městě. Preferovala mít
demonstranty v jednom houfu, než aby byli rozprášeni po ulicích. Určitou roli
hrálo i to, že mezi demonstranty byli často i rodiče s dětmi.

Prolomení občanského odporu se nekonalo

Hlavním objektem hněvu velení zásahu se přitom stalo malé sdružení jménem
Konexe, které se šikovně snažilo zabránit útokům neonacistů. A to tak, že
ohlásilo a poté i pořádalo vlastní demonstrace na potenciálních místech střetů,
čímž přimělo policii, aby „blokovala“ lokality, obydlené převážně romskými
rodinami, před nájezdem neonacistů. Tato čistě občanská činnost sdružení Konexe,
která by byla na Západě spíše považovaná za záslužnou, se stala objektem častých
veřejných pomluv ze strany policie i vládní Agentury pro sociální začleňování.
Proto posléze nemohlo dosáhnout na finanční granty, jimiž chtělo rozšířit své
aktivity v rámci tzv. empowermentu, aktivace občanů na uplatnění svých práv.

Zlom strategie policie přinesl druhý, „divoký“ pochod v Českých Budějovicích,
který proběhl 6. června 2013. Po zkušenostech z předchozího víkendu, kde
„spořádaní“ občané mj. tleskali, když někdo těžce zranil policejního těžkooděnce
velkým šutrem, a kdy krajská policie zcela ztratila kontrola nad děním v
ulicích, bylo policejnímu presidiu jasné, že „běžnými“ prostředky se podpora
pouličního násilí ze strany občanů nezastaví.

Zásah policejního presidia a nového ministra vnitra

S krajským ředitelstvím si presidium rozdělilo lokality. V té své nasadilo
speciální pohotovostní oddíly, včetně svalnatých chlapů "převlečených za nácky“.
Tyto síly cíleně a bleskově zpacifikovaly osoby silně podezřelé ze spáchání
trestných činů – jak z tohoto dne, tak i z minulé demonstrace, zatkly je a
odvezly na místní policejní oddělení. Skutečnost, že policisté v civilu přitom
nebyli označeni jako příslušníci policie, se stala předmětem šetření Generální
inspekce bezpečnostních sborů.
„Druhé velení zásahu" přitom úzce spolupracovalo se svolavateli protidemonstrace
(ze sdružení Konexe), a to až do takové míry, že jim v jedné fázi zcela
přenechalo ulici, která předtím byla považovaná za hlavní zdroj problémů.

Taktika se povedla, v ulici byl naprostý klid a velení zásahu mohlo nasadit své
síly tam, kde skutečně hrozilo nebezpečí. Zásah přispěl k tomu, že si místní
policie začala uvědomovat závažnost situace a svou vlastní povinnost včetně
případných sankcí za vlastní profesionální selhání.

Mezitím, po pádu Nečasové vlády a nástupu Rusnokova úřednického kabinetu,
nový ministr vnitra Martin Pecina de facto převzal roli vládní zmocněnkyně pro
lidská práva v této oblasti. Vládě příliš (a často zbytečně moc) loajální
úřednice si nezískala autoritu u místních politiků. A tak ministr objížděl
pochody ohrožená města sám, aby prosadil efektivní jednání místních u kulatého
stolu. Především díky činnosti jeho náměstka pro vnitřní bezpečnost se napjaté
vztahy začaly na některých místech uvolňovat. V Ostravě si ovšem ministr vybral
za partnery místní lichváře nebo podnikatele s chudobou, což ještě víc
rozhněvalo místní občany, včetně chudých Romů.

První náznaky změny strategie

V den nenávistných demonstrací v nejméně šesti městech po celé zemi, 24.
srpna 2013, policie, hlavně ta ostravská, přecenila své síly. Zdivočelý dav
demonstrantů se silnou početní převahou oproti policejním silám tvrdě utočil na
zcela dezorientované policejní jednotky, která dokázala zkrotit výtržníky až po
nasazení slzného plynu. Výsledkem zpackaného zásahu byly desítky zraněných a
významné škody na městském i soukromém majetku.

Z toho se místní policie nepoučila ani koncem září, kdy neochránila řádně
ohlášené shromáždění odpůrců nacismu v ostravské čtvrti Zábřeh a nechala jej
napospas agresivnímu davu tvrdého jádra neonacistů, kteří byli evidentně ochotni
ublížit druhým na zdraví.

 Teprve po takových zkušenostech ostravská kriminálka začala ve větší míře
zahajovat trestní řízení proti těm, kteří už v srpnu házeli kameny a další
předměty na policisty evidentně s cílem jím ublížit.

Či práva hájí policie

Poté, co ostravská policie dvakrát spíše hájila práva narušitelů veřejného
pořádku na svobodu projevu, koncem října poprvé umožnila i ochráncům míru mezi
lidmi spontánně se vydat do ulic a pochodovat z místa své ohlášené demonstrace
na místo předtím již dvakrát napadené ubytovny pro chudé rodiny, aby jim
vyjádřili solidaritu. Obavy z možných střetů s demonstranty druhého tábora se
nenaplnily, nedošlo k trestným činům. Naopak, převážně romští demonstranti po
ukončení svého krátkého pochodu nasazeným policistům dokonce hlasitě poděkovali.

Letošní sezóna antiromských demonstrací a občanského odporu proti nim
vyvrcholila zvláštním zásahem pražské policie. Ta v den svátku sametové revoluce
obklíčila zhruba pět set mírumilovných odpůrců neonacismu na Národní třídě
podobně jako příslušníci komunistické policie v listopadu 1989. Tentokrát ovšem
k násilnému zákroku nedošlo. Po hodinovém čekání za mrazivých teplot se pochod
mohl vydat znovu na svou řádně ohlášenou trasu a pak se v klidu rozpustit.

Příčiny chybné strategie

Nad tím, proč podobný zákrok policie nikdy neprovedla u zdivočelých a
neohlášených pochodů rasistů, zůstává rozum stát. Že by se jich bála více než
těch levicových? Na první pohled hlavním důvodem byla příliš velká
pravděpodobnost, že mezi zdejšími neonacisty se vyskytuje určité procento
rodinných příslušníků policistů. A na ně se prostě nesahá.

Hlubší vysvětlení poskytnou statistiky aktuální zprávy o vývoj extremismu
Ministerstva vnitra ČR. Zcela poklidné a řádně ohlášené akce odpůrců rasismu
uvádí i nadále jako projevy levicového extremismu. Tím je jednak odstrašuje,
jednak "čísly dokládá", že nebezpečím v oblasti extremismu není jen neonacismus
a náklonnost „normálních“ občanů k němu, a nakonec dává najevo, že na levém oko
není slepé.

Pokud bude takto pokračovat, ani nová vláda se nemusí divit, že další série
neonacistických pochodů bude ještě mnohem více vysávat rozpočet policie. Ba, že
někdy i překoná státem zaplacený odpor řadových policistů proti nim.

Často zmatená strategie policie dává logiku jen tehdy, pokud jejím vedlejším
cílem bylo zvýšení počtů příslušníků policie. Podle aktuálních zpráv vláda chce
po radikálních úsporných opatřeních bývalé vlády nově přibrat tisícovku ochránců
veřejného pořádku a nasadit je do krizových oblastí. Čí je to úspěch?

V době ekonomické krize a postupně se zhoršující bezpečnostní situace jen
úzká spolupráce s terči pochodů (především Romy), neziskovým sektorem a
politickými lídry (komunálními, krajskými i vládními) může společnost
přesvědčit, že podpora populismu a rasismu může vést k záhubě demokracie a
svobody.

Aktuální dodatek

Na pondělí 25. 11. 2013 si policie pozvala vedení občanského sdružení Konexe
k debatě o letošní sérii protiromských pochodů. Ve dnech 5.- 6. prosince 2013
pořádá

Ministerstvo vnitra ČR pro zástupce samospráv konferenci k právu
shromažďovacímu. Ministerstvo tak reaguje na vlnu shromáždění, s níž se letos
úřady a policie potýkaly.