Markus Pape: Fenomén jménem Kotleba
Většina evropských deníků zveřejnila zprávu o zvolení Mariána Kotleby
bansko-bystrickým županem – tedy hejtmanem středoslovenského kraje. Přitom jeho
strana v těchto volbách zcela propadla. Bez zastupitele strany v krajském
49-členném zastupitelstvu, jehož většinu tvoří zástupce vládní strany SMĚR,
Kotleba bude mít minimální vliv na politická rozhodnutí jednoho z celoevropského
hlediska zcela bezvýznamného kraje (viz: výsledky župních voleb z
listopadu 2013).
Proč tedy takový rozruch?
Silné antiromské postoje Kotleby, o kterých léta
informovala slovenská i česká média, už nejsou ojedinělým jevem na mapě Evropy.
Svědčí o posílení všeobecného trendu v Evropě, kde dnes už dlouho na Ukrajině, v
Maďarsku a hlavně v Rusku a Řecku na významných regionálních postech sedí
politici neskrývající svou sympatii k nacismu a fašismu. Výjimečnost Kotleby
spočívá v tom, že pravidelně a veřejně ctí dědictví fašistického a silně
antisemitského politického systému, konkrétně Slovenského státu z let 1939-45,
čímž nepřímo zneucťuje jeho oběti.
V souvislosti s tím Moshe Kantor, předseda Evropského židovského kongresu,
koncem listopadu vyzval evropské politiky, aby „vytvořili akční plán na ztlumení
impulsu neonacistických politických stran v Evropě.“ Podle něho neonacisté
používají demokratický systém proti demokratům, proto se demokracie musí
postavit na odpor a zabývat se tímto fenoménem, než bude pozdě. Třeba i „zákazem
stran“, jak požaduje Kantor.
Politická kariéra Kotleby začala před deseti lety, kdy se stál „vůdcem“
občanského sdružení „Slovenská pospolitosť“, založeného v roce 1995 a
rozpuštěného slovenským ministerstvem vnitra v roce 2008 za jeho otevřenou
podporu fašismu. Jeho rozpuštění zase zrušilo rozhodnutí Nejvyššího soudu v
Bratislavě v následujícím roce.
Členové sdružení založili v roce 2005 stranu s názvem „Slovenská pospolitosť –
Národná strana“. Ta byla rok na to Nejvyšší soudem Slovenské republiky
rozpuštěná. Občanské sdružení naopak funguje dodnes, Kotleba však mezi jeho
oficiálními zástupci už nefiguruje.
Když se Kotlebovcům nepodařilo registrovat novou stranu, převzali recesistickou Stranu priateľov vína, přejmenovali ji na „Ľudovou stranu – Naše Slovensko“, a
s ní získali něco přes 1,5 procent ve volbách do parlamentu – tedy jen trochu
víc než česká DSSS. Nedávno Kotleba pak vyměnil svou pseudomilitární uniformu za
elegantní oblek. S minimalistickou mediální kampaní se v očích desetitisíců
občanů středního Slovenska přeměnil v přijatelnou alternativou pro zkorumpované
politiky etablovaných stran.
Co to znamená pro českou společnost
Kotleba v posledních letech málokdy jezdil do Čech a neuvítal ani předsedu DSSS na
vlastních akcích na Slovensku. Udržuje kontakt s českými militantními
neonacisty. Zástupce jeho strany vícekrát vystupovali na demonstracích Dělnické
strany v ČR, jako například před dvěma lety ve východočeském Novém Bydžově a
v severočeské Krupce. Tam zástupce Slovenské pospolitosti krátce po jeho projevu
policie zatkla až po celých čtyřech dnech ho pravomocně odsoudil teplický Okresní
soud k podmíněnému trestu za veřejné podněcování k nenávisti vůči skupině osob. (Viz i vyjádření Ministerstva vnitra ČR.)
Kotlebovo vlastní nejvýraznější vystoupení v Čechách se datuje na 17. listopad
2008, tedy na výročí sametové revoluce. Tehdy pozdravil dav zhruba sedmi set
neonacistů slovenským nacistickým pozdravem „Na stráž“ a vyzval příslušníky
policie, aby spolu se zcela zdivočelým davem vtrhli na sídliště Janov, kde tehdy
žilo poměrně hodně Romů, a „udělali pořádek“ v „domech vrahů“. Následovala známá
„bitva o Janov“, při které pohotovostní policie celé hodiny bránila sídlišti
nasazením tisícovky svých příslušníků. Vyhořel například policejní vůz,
demonstranti používali vojenskou pyrotechniku, místní lidé zásobovali násilníky.
Následně kriminalistická složka policie mnoho závažných trestných činů
zaměřených především proti policistům téměř dokonale přehlížela.
Už svým projevem na veřejném shromáždění Dělnické strany na litvínovském
náměstí, kde ho obklopili tělesní strážci svým vystupováním vysoce podobní
jednotkám nacistických SA, Kotleba projevil v Čechách sotva vídanou agitační
rétoriku i schopnost se pohybovat výlučně na hraně zákona. Zřejmě i proto byl na
Slovensku několikrát obžalován – zatím však nikdy nebyl slovenským soudem
pravomocně odsouzen. Po bitvě o Janov parta kolem Kotleby začala kopírovat
českou strategii protiromských pochodů na Slovensku – a uspěla.
VIDEO – začátek projev Mariana Kotleby v Litvínově zde:
Česká republika může být šťastná z toho, že hlavním protagonistou zdejších
zastánců nacismu je bledý stranický funkcionář bez charismatu a rétorických
schopností. Jeho slovenský protějšek se naopak nechává vláčet po zemi
policejními těžkooděnci, riskuje své zdraví při stavebních prohlídkách v chudé
romské osadě, kterou koupil a o které neustále prohlašuje, že jeho obyvatele
vyžene buldozerem.
Na rozdíl od českých „postnacistů“ ze strany DSSS, kteří ve
svých proněmeckých postojích navazují spíše na tradice kolaborantství z doby
druhé světové války, parta kolem Kotleby se už vícekrát fyzicky střetla s
maďarskými neonacisty, kteří prosazují odtržení jižního Slovenska a jeho
připojení k Velkému Maďarsku. Z toho hlediska Kotleba vystupuje jako
disciplinovaný, chladnokrevný a inteligentní nacista.
Zákazy neodstraňují příčinu problému
Po druhé světové válce proběhla v mnoha zemích Evropy špatná anebo nedostatečná
denacifikace společnosti. Hlavně v komunistických státech se ji vládní orgány
snažily provést shora zákazem stran, symboliky a slov, tedy represí.
Při současné ekonomické krizi jsme svědky plíživé renacifikace společnosti, kdy
se mj. následkem protiromských pochodů verbální rasismus zase „nosí“, což
příkladně ukázala debata v českém Senátu o Evropskou komisí navržených opatření
pro odstranění diskriminace Romů, koncem listopadu. Takzvaný mainstreamový
rasismus nejen zhoršuje situaci menšin a šance jejich příslušníků na sociální
vzestup, ale i celospolečenské vyhlídky na vybudování skutečné demokracie a
zachování svobody. Co s tím udělat? Především denacifikovat společnost zdola.
Což je úkolem každého z nás.
Zvolení Kotleby může ale mít i výhodu: snad se povzbudí a sjednotí
antifašistická mimoparlamentní opozice. První náznakem takového vývoje je výzva
k veřejnému protestu v den jeho uvedení do funkce hejtmana ve všech městech
České republiky a Slovenska (viz plakát přiložený pod článkem).
