Markus Pape: Co evropské Romy spojuje
Každoroční shromáždění Romů s celoevropským dosahem se dají počítat na jedné
ruce. Jedním z nich je vzpomínka na největší masakr na Romech v době nacismu. V
noci 2. srpna 1944 zemřelo v Osvětimi-Březince téměř tři tisíce lidí, hlavně
žen, dětí a starců, v plynových komorách vyhlazovacího tábora.
Každý rok se tento den na místě tohoto činu scházejí bývalí vězňové, zástupci
různých států a varšavských ambasád. Obvykle jsou jich desítky, při kulatých
výročí je jich více. Letos jich bylo několik stovek.
Média o té významné události informují málokdy anebo jen na okraj. K 60.
výročí před deseti lety neposlala česká vláda ani kytku, ani jednoho svého
zástupce, což v některých médiích způsobilo malý poprask. Od té doby se pietního
aktu pravidelně účastní alespoň zástupce české ambasády ve Varšavě.
Nepřehlédněte:
Mladí jako záruka pro obranu demokracie
Letošního pietního aktu v Osvětimi se poprvé zúčastnili mladí lidé z celé Evropy
– a to díky čtyřdenní konferenci organizace TernYpe, která se v Osvětimi konala
ve stejné době a přitáhla účastníky z dvaceti zemí světa. Dvě a půl hodiny v
největším vedru poslouchali projevy státníku, zástupců státu, církví i
přeživších.
Uvádíme úryvky z hlavních projevů řečníků anebo ze zdravic těch, kteří se z
časových nebo jiných důvodů nemohli aktu zúčastnit:
Heinz Eduard Bamberger, německý Sint a přeživší holocaustu, na adresu mladých:
„Považujte za svou přední povinnost a úkol uctívat své mrtvé předky ve svých
modlitbách a ve svém vzpomínání. Prožili zde nevýslovné utrpení i pronásledování
a museli s tím žít a zemřít. Jsme zde, abychom na ně vzpomínali.“
Roman Kwiatkowski, předseda svazu Romů v Polsku a spolupořadatel pietního
aktu:
„Pro Romy a Sinty z celého světa je Osvětim to, co nás spojuje“.
Bronisław Komorowski, polský prezident (nepřítomen):
„Romové byli třetí početně nejsilnější skupinou, která byla nacisty v Osvětimi
zavražděná. Zde v Polsku jsme toto připomínaní na všechny oběti a tuto povinnost
na ně vzpomínat zcela unikátním způsobem zvroucnili. Ať tento protestní výkřik,
toto volání po lidství nikdy nepřestane svědomím světa třást.“
Němečtí nacionálí socialisté vyhubili příslušníky romských komunit v celé
Evropě, i v oblastech obsazené republiky Polsko. Tatáž republika, k jejíž
dramatické cestě dějinami patřili Romové jako pevná součást, tatáž republika, v
níž v 17. století byl povolán romský vajda, v niž koncem 18. století
polsko-litavský společný policejní výbor vydal zákon, který v této době
představil neobvyklý krok k uznání práv Romů.“
Diskriminace jako návrat do doby fašismu
Martin Schulz, předseda Evropského parlamentu (nepřítomen):
„Jako předseda parlamentu považuji za obzvlášť důležité, že všichni, kteří žijí
v Evropě, se zde cítí jako doma. Jakákoliv forma diskriminace, ať kvůli
národnosti, rase, etnické příslušnosti, náboženství anebo sexuální orientaci nás
vrací zpátky do temné doby totalismu a fašismu… Extremisté, kteří chtějí tuto
hanebnou ideologie (nacismu) znovu oživit a kteří popírají holocaust, našli (při
nedávných volbách) cestu do Evropského parlamentu.“
Reuven Rivlin, president státu Izrael (nepřítomen):
„Stát Izrael a židovský svět dnes tady a zde stojí na vaší straně, synové a
dcery Sintů a Romů, abychom připomínali a společně vzpomínali. Nesmíme
zapomenout. Vyslovme svůj slib nahlas a zřetelně: Už nikdy více… Osvětim je
jedno z míst, u kterých bychom se neměli ptát, kde byl Bůh, ale kde byl člověk.“
Claudia Roth, místopředsedkyně německého parlamentu:
„Na tomto místě teroru chceme dát živým tento příslib: Nikdy více nesmí dojít k
takovému vyvražďování a systematickému ničení lidských životu, jak se dělo v
Osvětimi pod vládou nacionálních socialistů“.
Podle ní systematická perzekuce a vyvražďování více než 20 tisíc Romů v Osvětimi
a pět set tisíc Romů celkově v Evropě bylo pokusem nacistů zničit jejich kulturu
definitivně. „Nepodařilo se tím vymazat celé kultury. Způsobili hluboké rány a
traumata, oslabili bohatství evropských národů, ale nedokázali je zničit… 70 let
poté můžeme říci, že Sintové a Romové patří k evropské kultuře a jsou pevnou
součástí našeho etnického a kulturního bohatství i naších evropských
společenství, ve kterých žili mnoho staletí.“
Závazek pro současnost
Romani Rose, předseda Ústřední rady německých Sintů a Romů:
„2. srpen 1944 se hluboce vryl do kolektivní paměti Evropy. Teprve když evropské
národy pochopí oběti holocaustu z řad Sintů a Romů jako součást své vlastní
kultury vzpomínání a navíc jako závazek pro současnost, teprve pak budou poučeny
z hrozného dědictví nacionálního socialismus“.
Dnes však dokonce i „vládní strany provozují populismus na úkor naší menšiny,
aby dosáhli politický zisk. Za tím se skrývá obava z toho, že by mohly ztratit
hlasy ve prospěch pravicových stran.“ Právě tím ale splňují strategii
pravicových extremistů a vytvářejí půdu pro extremistické násilné činy. „Už
dávno se předsudky proti Romům upevnily v samém středu společnosti. Původ se
dnes znovu stává základem pro všechna negativní přisuzování.
Není jen Evropa bank a finančních trhů, nýbrž i Evropa občanů, kteří sdílejí
společnou vizi demokracie, svobody a odpovědnosti. Proto mne těší obzvlášť, že k
příležitosti tohoto pamětního dne zdaleka přijelo tolik mladých lidí jak z řad
naší menšiny, tak i z řad většiny. Jsou to oni, kteří přenášejí zkušenosti
našich starců a kteří budou muset bránit vymoženosti našeho společenství hodnot,
ke kterým patří i ochrana menšin.“
Michael Roth, státní ministr Německa pro evropské záležitosti:
„Síla a suverenita naších svobodných a inkluzívních společenství se ukazuje
zejména tím, že menšiny žijí rovnocenně ve většinové společnosti, jsou
respektovány a mohou se rovnoprávně rozvíjet, aniž by ztratily úctu ke vlastní
kultuře a popíraly své vlastní kořeny.“
Všude v Evropě, avšak bez pozornosti médií
Pietní
shromáždění k výročí se tentýž den konala například i v Berlíně, Štrasburku,
Londýně, Dublinu, německých
městech Lipsku a Stuttgartu, slovinském Mariboru, srbském Niši, v českých Letech
u Písku, v chorvatské vesnici jménem Uštica, kde jsou pohřbeny tisíce romských
obětí koncentračního tábora Jasenovač, a na dalších místech světa.
VIDEO
FOTOGALERIE
