Marian Dancso: Nedivím se, že poslanec ANO Bronislav Schwarz je označován za rasistu
Jaký je vlastně nově zvolený poslanec Bronislav Schwarz? Ten je mimo jiné
ředitel městské policie Most, krajský zastupitel a radní města Lomu, jenž
propůjčil své jméno politickému subjektu Ano 2011, které, jak řekl, za něj
zaplatilo kampaň a on na oplátku za to slibuje oddanost a loajalitu.
Bronislav Schwarz bývá velmi často pro své názory označován jako rasista.
Nechci polemizovat o tom, zda jím je, či není. Pravdou však je, že některá jeho
tvrzení mají rasistický nádech. Jako například "na cikány platí jen tvrdá ruka".
Ve spojení s arogancí a jeho řečnickou mluvou se nedivím, že je takto označován.
Nevím, jak moc je Schwarz zdatný v řešení romské problematiky, ať už na
úrovni lokální nebo celoplošné, ale tím, že jako ředitel městské policie
zaměstná několik málo Romů, z něj nedělá v tomto směru „spasitele“.
Nemohu se ztotožnit ani s tvrzením, používaným ve spojení s romskou
problematikou, že sociální dávky zneužívají jen Romové. Chtěl bych zdůraznit, že
nejen Romové, ale všichni ti, kteří jsou zaregistrování v systému sociální péče,
využívají jen to, co mohou a co jim stát umožnil. Nejde o žádný
prohřešek, ani o nic nezákonného.
Ve Slovníku spisovného jazyka českého jazyka (1989) je slovo „cikán“
vysvětleno jako synonymum výrazů „lhář, podvodník, zloděj a podobně“. Možná
právě proto se nově zvolený poslanec Schwarz vyjadřuje na adresu Romů takovým
způsobem.
Na mezinárodním fóru se název Rom objevil poprvé 8. dubna 1971, kdy jej
účastníci prvního mezinárodního kongresu Romů v Londýně včlenili do názvu
reprezentativní organizace RIJ – Romano Internacionalno Jekhipen, dnes IRU –
Internacionalno Romani
Unia – (Mezinárodní romská unie).
Představitelé Romů tehdy také poprvé na mezinárodní úrovni
deklarovali
endo-etnonymum Rom jako oficiální název příslušníků romského etnika. V
březnu 1979 se IRU – International Romaňi Union (Mezinárodní romská unie) stala
členem OSN, sekce mimovládních organizací.
Osobně mi vadí, že se romskou tématikou zabývají mnohdy lidé, kteří nemají
lokální zkušenosti z vyloučených lokalit. Často se problémy řeší pouze od stolu
a neustále se objevují nové a nové granty na podporu romské integrace a inkluze.
Otázka k zamyšlení: Kolik že finanční prostředků bylo vynaloženo (a také tak
bylo proinvestováno) na řešení problémů v sociálně vyloučených lokalitách a
řešení romské problematiky vůbec? Troufám si říci, že to nikdo nedokáže přesně
spočítat.
A výsledek? Nepociťuji zásadní změny. Naopak. Více romských rodin se ocitá na
pokraji chudoby. A místa ve sněmovně se zaplňují těmi, kteří nám siláckými gesty
ukazují své „ego“, ne však řešení.
Autor je 2. místopředsedou hnutí OMMO
