Marian Dancso, lídr kandidátky OMMO v Lomu: Xenofobní strany se ohánějí vyloučenými lokalitami, na jejich existenci však mají velkou zásluhu

Na konci tohoto týdne budou občané České republiky rozhodovat, kdo na další
čtyři roky ovládne radnici v jejich městě či obci a bude rozhodovat například o
nakládání s obecním majetkem. Komunální volby se budou konat 5. a 6. října 2018
a zároveň s  nimi se v některých obvodech bude volit také do Senátu
Parlamentu ČR. Podle zjištění serveru Romea.cz se do letošních voleb zapojilo
více než 170 romských kandidátů.

Dalším z oslovených romských kandidátů, které ve volebním seriálu
představujeme, je učitel základní školy Marian Dancso. Působí jako opoziční
zastupitel v Lomu, kde také po čtvrté kandiduje jako lídr politického hnutí
Občané městu, město Občanům (OMMO).

Jako lomský zastupitel působíte třetí volební období, v opozici vůči
vládnoucí koalici Severočeši.cz, ODS a ČSSD. Vystupujete například proti jejímu
nevýhodnému rozprodávání obecního majetku. S jakým úspěchem?

Jako opoziční zastupitel toho příliš nezmůžu. Vládnoucí koalice v čele s
Kateřinou Schwarzovou za Severočechy, potažmo jejím manželem, radním a bývalým
poslancem za ANO Bronislavem Schwarzem, který město de facto ovládá, odřízla
opoziční zastupitele od jakékoli spolupráce ve výborech či pracovních skupinách,
i když jsme se nabízeli, že budeme pracovat bez nároku na odměnu.

Ovšem tím, že patřím mezi výraznější zastupitele, kteří se nebojí vystoupit a
říci nahlas svůj názor, se mi podařilo i něco prosadit. Jedním z palčivých
problémů bylo zachování a fungování lomské školy, kde se za jedno volební období
vystřídali tři ředitelé, několik učitelů a zaměstnanců školy bylo propuštěno.
Tady bylo namístě se hlasitě ozvat, aby vedení města přestalo do řízení školy a
jejího fungování zasahovat. Kritizoval jsem také výlet části vybraných
seniorů do Itálie, který město vyšel na cca 800 tisíc korun, když je přitom
zapotřebí zrekonstruovat budovu školy.

Lomská základka se navíc potýká s nedostatkem žáků. I následkem prohlášení
radního Schwarze, že on by svoje dítě do naší školy nedal, protože je to
„cikánská škola“, ale nějak si nespočítal, že 20–25 % romských žáků romskou
školu nedělá. Když tohle prohlásí bývalý poslanec, jehož manželka je starostka,
tak nemůžeme očekávat příliv nových žáků. Rodiče na to zareagovali po svém a
škola se potýká s nedostatkem žáků, město tak musí každoročně více doplácet.
Pokud by se stalo, že by se škola kvůli nedostatku žáků musela zrušit, ztratili
bychom status města, což by se projevilo i na rozpočtu.

Oblast Litvínova, Janova se potýká se sestěhováním sociálně slabých.
Co si myslíte o tom, že vláda zákon o sociálním bydlení smetla ze stolu? Jak by
se měla situace řešit?

Nesouhlasím s tím, aby se způsob sociálního vyloučení nebo socioekonomického
problému řešil systematickým sestěhování Romů na okraj společnosti. Sestěhováním
se jen vezme pár rodin, které se přesunou na jiné místo, a jim nezbývá nic
jiného, než že v jednom bytě žijí tři až čtyři rodiny. A pak nelze očekávat nic
jiného, než že se byt, vchod nebo celý panelák, navíc majiteli neudržovaný,
časem zničí. Když systematicky sestěhujete do bytu 2+1 nebo 3+1 tři rodiny, tak
tam automaticky k nějakému opotřebení dojde. A to se v Litvínově či Janově
opravdu děje.

Dalším problémem je, že děti z těchto rodin pak často nechodí do školy a
hraničí to i se skrytým záškoláctvím. U většiny dětí, kterým byla odpojena voda,
a to i přesto, že rodiny poplatky hradily, se to projeví na hygieně. Takové děti
nejdou do školy, protože nemají čisté oblečení, čisté vlasy… Zbytečně je to
segreguje od vrstevníků a spolužáků.

V Janově jsem pracoval již v době, kdy se v žádném případě nedalo hovořit
o vyloučené lokalitě. Měl jsem možnost vidět všechny problémy, které tam
postupně vznikaly. A řešit je tak, že se zastaví dodávka pitné vody nebo tepla,
mi přijde nemorální, až nelidské. Takovým způsobem se přeci žádný problém
neřeší. Od roku 2006 se enormně zvedl počet vyloučených lokalit, tehdy jich bylo
kolem tří set, teď je to něco okolo sedmi set. Tak kde je chyba?

Jak vnímáte trend bezdoplatkových zón a jejich rozšiřování po celé
ČR?

Nemyslím si, že zrovna celoplošné zavádění bezdoplatkových zón je dobré
řešení. Je jasné, na koho jsou mířené, začaly se totiž zavádět především
v sociálně vyloučených lokalitách a já si osobně myslím, že pokud chceme řešit
integraci Romů v těchto lokalitách, musíme investovat především do vzdělání
dětí. Těžko můžete změnit člověka, který je dospělý, ale máme možnost změnit
mladou generaci, do jejíhož vzdělání by mohla investovat vláda. Všeobecně se ví,
že jedním z největších problémů vyloučených lokalit je nedostatečné vzdělání. Po
ukončení základní školy, si mladí nepodají přihlášku k dalšímu studiu nebo u
studia nevydrží a skončí na úřadu práce. Není to tak, že by se nechtěli
vzdělávat nebo začít pracovat, ale celé to vyplývá z jejich omezených
zkušeností.

Jak žáky prostředí ghett deformuje?

Mladí z vyloučených lokalit totiž nejsou připraveni na vstup do života. Celý
život se pohybují po Janově, netuší, jak to vypadá o kus dál v Mostě nebo
v Chomutově, jsou navyklí kolovat ve svém prostředí, ale nejsou už připraveni
být i jinde. A v okamžiku, kdy vyjdou základní školu a měli by za studiem nebo
zaměstnáním dojíždět, nejsou toho schopni. Což samozřejmě souvisí i se
segregovaným školstvím – bojí se, že by mezi české žáky nezapadli a dostali by
se tak do koloběhu šikany a čelili každodennímu stigma, že jsou Romové
z vyloučené lokality.

Možná by bylo na zvážení vytvořit novou legislativu
vzdělávání a vytvořit i kontrolní mechanismus, který by právě na vzdělávání
studentů do 17 let dohlížel. V zahraničí funguje povinná školní docházka do 18
let, osvědčila se, ale na druhou stranu si tento vzdělávací systém neumím
představit v našich podmínkách.

Co děláte pro to, aby se zvýšila volební účast u Romů, a zvýšila se třeba i
vaše šance prosazovat váš volební program?

Když se podíváme na lokality Chanov nebo Krupku, kde Romů žije několik
stovek, a pak se podíváme, kdo tam získal nejvíce preferenčních hlasů, tak si
říkám, jak je to možné? Protože v těchto oblastech vítězí strany, jejichž
volební program je zaměřený převážně proti Romům. Pak mě napadá jediné, že se
tam kupčí s volebními hlasy.

Znám lidi, kteří svůj hlas prodají za stokorunu bez
mrknutí oka. Vím, že třeba v Krupce se to řešilo a volby se dokonce několikrát
opakovaly. Divím se, že se někteří Romové nechají natolik zmanipulovat a
ovlivnit, že je jim jedno, co která strana má na volebních billboardech.

Hlášky
jako třeba „vystavíme vesnici pro lůzu“ jsou šílené a Romové místo toho, aby
volili jinou stranu, která stojí na jejich straně, tak jdou a tyto xenofobní
strany ve volbách podpoří, protože jim za to někdo něco dá. Neuvědomují si, že
Romy tím zneužijí hned několikrát. Poprvé s cílem získat kredit u majority a
podruhé, aby od samotných Romů za směšnou úplatu dostaly hlasy ve volbách.

Jak se proti této manipulaci dá bojovat?

Těžko. Pokud dotyčného nechytne policie přímo při činu, tak na to nemáte
žádné páky. U nás v Lomu bydleli starousedlíci, kteří léta pracovali na šachtě,
jednalo se o slušné lidi, kteří tady i přes tlak města žijí dodnes. Vedení naší
obce si usmyslelo, že Romy ve své vesnici nechtějí. Začali šířit negativismus
typu Okamury a neustále opakovali, že Romové jsou špatní a parazitují na
většině. A majorita na toto slyší. Takže někteří Romové z města odešli, jiní
tomu přispěli svým chováním a některým nebyl prodloužený nájem bytu. Romové,
kteří odešli z Lomu do Janova, se najednou ocitli v úplně jiném standardu, než
byli zvyklí. Najednou se ocitli o tři třídy níže. Chtěli by se vrátit, ale
bohužel není kam, městské byty nejsou.

Strany se před volbami předhánějí a snaží se jakkoliv přitáhnout pozornost
voličů, a to i za cenu negativní rétoriky používané proti Romům. Migrace,
vyloučené lokality jsou témata, kterými se ohánějí, ale neuvědomují si jednu
zásadní věc, že to byly právě ony, kdo na jejich existenci mají velký kus
zásluhy.

Ústecký kraj dlouhodobě vykazuje nejslabší ekonomické výsledky, ačkoliv je v
kraji množství výrobních podniků. Čím to je?

Pracovních nabídek je po celém Ústeckém kraji dost, ale pravdou je, že zde
chybí peníze. Máme sice několik průmyslových zón s mnoha zaměstnanci, ale vedle
toho máme i dost vyloučených lokalit, které tu životní úroveň ve městě
ovlivňují. Právě tady se to odráží, protože většina nezaměstnaných pochází
z vyloučených lokalit. Ať jsou to Trmice, Krupka, Janov nebo Chanov, dohromady
to hodí celkem vysoké číslo.

Pokud vláda nezajistí dostatek financí na podporu
vzdělávání a rekvalifikací, tak se situace nikdy nezlepší. Je potřeba podporovat
profese jako svářeč, klempíř a jiné, které tady chybí a jsou žádané na pracovním
trhu. Máme tady mnoho odborníků, kteří by mohli zájemce rekvalifikovat, a
zároveň bychom tím snížili počet nezletilých na úřadu práce.

Jak by podle vás mělo na tuto situaci zareagovat ministerstvo školství?

Říkám si, proč by nešlo vytvořit program praktického vyučování, který by děti
z vyloučených lokalit, které by jinak skončily na pracovním úřadě, nemohl už na
základní škole motivovat? Víme přeci, že ze všech dětí nebudou úředníci nebo
účetní, podpoříme je tak v tom, aby získaly řemeslo, které by je mohlo bavit a
zvýšilo by jejich uplatnění na trhu práce. A řešit to až v deváté třídě je podle
mě pozdě. Obzvláště u nás v Ústeckém kraji je v současné době o dělnické profese
obrovský zájem.

Samozřejmě jsou rodiny, které řeknou, že si nemohou finančně
dovolit, aby jejich dítě pokračovalo na střední škole, protože je jich doma
hodně a je potřeba začít vydělávat. A právě pro takové děti by bylo skvělé
povinné přeškolení a rekvalifikační kurzy, aby neměly pouze základní vzdělání a
status, že nic neumí. Zaměstnavatele nebude zajímat, že mu jde přírodopis nebo
zeměpis, požaduje nějaké dovednosti. A možná právě dobře zvolená rekvalifikace
by je lépe připravila na profesní dráhu.  

Ale co si budeme namlouvat, nějaké „pletení košíků“ či jiné z mého pohledu
neužitečné kurzy, které jsou tu také v nabídce, jim najít si zaměstnání
nepomůže.  My jako škola se můžeme snažit sebevíc a můžeme zkoušet žáky
motivovat, ale bez návaznosti, bez financí a pomoci to nemůžeme dotáhnout do
takového konce, jak bychom si představovali.