Marek Řezanka: Největším přínosem českých občanů romského původu v politice by bylo, kdyby se zaměřili na celou společnost
V souvislosti s blížícími se parlamentními volbami se spekuluje, jaké nové
subjekty do klání o Poslaneckou sněmovnu ČR zasáhnou a jaké mají šanci překročit
pětiprocentní limit pro vstup do parlamentu. Mimo jiné se mluví i o nově vzniklé Romské
demokratické straně. Nejedná se o první polistopadový romský politický projekt.
Jde spíše o to, zda půjde o první životaschopnější projekt svého druhu a zda
pomůže zlepšit stávající, poměrně tristní politickou kulturu v naší zemi.
„Chceme ukázat majoritní společnosti, že chceme být plnohodnotnými partnery.
Narodili jsme se tu, jsme tu doma," řekl k založení nové strany Miroslav Tancoš.
Ano, bohužel se stále dělíme na „my“ a „ti druzí“, na „majoritní“ a „minoritní“
společnost. Pravda ovšem je, že jsme jednou společností, která je tvořena občany
České republiky. Budeme-li kterékoli občany vydělovat, dělat z nich nějakou
druhou či třetí kategorii, zaséváme problematické semeno, jehož úrodu již
částečně sklízíme. Je to úroda nenávisti, předsudků, rozdmýchávané zloby, je to
úroda separace a uzavírání.
Dokud nepochopíme, že oprávněný odpor vůči násilí, napadání, agresivitě,
podvodům, lichvě, krádežím, loupežím a vůči dalšímu nepřijatelnému jednání nelze
směšovat s neoprávněným škatulkováním – „zla“ se dopouštějí hlavně „oni“; „ti
druzí jsou výrazně horší než my“ – z pasti nenávisti se nedostaneme. Dokud se
budeme selektivně zaměřovat na jakkoli hrubé chování „těch druhých“ – a budou
nám unikat desítky podobných případů, kde se pachatelé rekrutují z „nás“,
zůstáváme zaslepení.
Podobně na tom bude i „druhá strana“, pokud v „nás“ bude spatřovat pouze ty
špatné, kteří nemají zájem o kontakt a se kterými se nedá vyjít. Kteří se
dopouštějí křivd a manipulují s fakty. Které je zapotřebí nějak obejít.
Neexistuje „my“ a „oni“ – je zde jenom "my". A je-li zde nějaký problém – jako
že se jich zde nalézá celá řada – je to náš problém, jsou to naše problémy.
Pojmenujme je a řešme je. Ne, že každý bude mít své pískoviště. Je tu jedno
hřiště pro všechny.
Vstup Romů do politiky považuji za nezbytný. Jsou občany – a měli by se
podílet na formulování politiky, která se týká nás všech. Otázkou je jak. Je
možné, aby zde existovala jediná (či jedna z mála) strana, která bude hájit zájmy všech Romů? A má
zde být strana, která bude hájit pouze zájmy Romů? Jaké ty zájmy jsou? Existuje
snad něco jako „české zájmy“? A jsou „romské“ zájmy v rozporu s těmi „českými“?
Osobně se domnívám, že Romové, jako ostatně všichni lidé, nemohou mít
jednotný zájem. Někteří zastávají názory takové, jiní zcela odlišné. Někteří
Romové budou tíhnout k sociálně citlivé politice, někteří budou klást důraz na
kulturu a ekologii, jiní zase budou formulovat zcela jiné cíle. Důležitý je
zájem o politiku. Důležitá je snaha klást důraz na práva občanů. Všech občanů,
bez ohledu na nějaké dělení na Romy a „neromy“.
Značným přínosem pro naši politickou scénu by mohlo být, kdyby se začaly
pojmenovávat skutečné sociální problémy, které by se nemaskovaly něčí
„nepřizpůsobivostí“ či „špatnými geny“. Kdyby se pozornost upnula k co
nejefektivnějšímu modelu školství, který nenastaví bariéry pro přístup ke
vzdělání hned na začátku. Kdyby došlo k většímu tlaku na nezaujatost médií a
nezkreslování reality.
Jsem přesvědčen, že největším přínosem českých občanů romského původu naší
politice by bylo, kdyby se zaměřili na celou společnost, nikoli pouze na její
fragment. Nepotřebujeme až tolik, aby zde byli Romové pro Romy, jako spíše to, aby
zde byli politikové pro občany. A aby politik romského původu na celostátní
úrovni pro nás nebyl ničím překvapivým, ale naopak, aby to byla samozřejmost.
Aby se nemohlo stát, že narodí-li se někomu najednou pět a více dětí, stanou se
nevinná robátka cílem davové nenávisti.
Bylo by dobré si uvědomit jednu věc: Krmíme-li někoho již od narození svou
záští, nemůžeme čekat, že sklidíme lásku, až tato bytost dospěje.
Již Werich s
Voskovcem upozorňují ve známé písni na to, že štěně přichází na svět většinou
jako tvor hravý a důvěřivý. Řetěz a hrubé zacházení ho ale změní k nepoznání. Je
to vizitka nás všech – a je na nás všech, abychom se vzájemně na řetěz
neuvazovali. Je na nás, zda se necháme strhnout proudem, který povede k
následkům možná horším, než přírodní povodně.
Proudem, jenž v posledních letech v Evropě opět nabírá na mohutnosti a bobtná.
Vražda Clementa Merica (antifašista zabit pravicovými extremisty – pozn. red.) v centru Paříže je mementem pro nás všechny. Postavme se
této vlně, dokud je čas. Dokud nás nezaplaví a nestrhne s sebou.
