Lukáš Senft: Otevřený dopis autorům seriálu Sanitka 2
Myslím, že každý filmař nese zodpovědnost za to, jaký morální a ideový korpus
má jeho dílo. Nese zodpovědnost za to, jakou etiku a způsob přemýšlení předává
jeho film. Nejde mi tedy pochopit, proč vytváříte takové mediální obrazy: obrazy
zpodobňující – i za cenu lživých aspektů – romskou menšinu jako skupinu
nepochopitelnou, cizí, nebezpečnou. Obrazy poskládané z předpojatostí,
generalizací a vymyšlených podivností, které nám Romy v lepším případě odcizí,
zavřou za oponu strašidelných příběhů a zvěstí, v tom horším rozdmýchají
rozhořčení a agresivní paranoiu.
Pane Hubači, pane Renči,
rozhodl jsem se napsat Vám otevřený dopis jako reakci na Váš společný projekt
Sanitka 2. K reakci mě dokopal díl č. 8 vysílaný 25. října. Pokračuje zde dějová
linka započatá v díle minulém, v níž se manžel slepé ženy jde pomstít dvěma
Romům, kvůli jejichž loupeži žena zemřela. Opět se zde objevuje zjednodušená
představa Roma jakožto tvora předurčeného ke kriminalitě. Pokud je v seriálu
Rom, tak buď krade nebo podřezává hrdlo své partnerce (díl č. 2).
Zde se ovšem s hrdinou dostáváme i do domu, kde zloději bydlí společně s
celou romskou hordou (nebo jak vaše vykreslení romské komunity nazvat?). Můžeme
tedy lépe vnímat, jakou perspektivou se seriál na romskou menšinu dívá. A tato
perspektiva je zavádějící, reakční a nebezpečná.
Během samotného aktu pomsty se do věci vloží starší Rom, který zastává funkci
jakéhosi místního vajdy – vůdce s přirozenou autoritou. Během jeho intervence se
dozvíme, že Romové mají pravidlo ,,slepé neokrádat". V bytě sice mají spoustu
nakradených peněženek, ale ve své zlodějské živnosti musí ctít toto pravidlo.
Takže když mezi nakradenými mobily najde vajda mobil pro slepce, rozhodne se
chlapce potrestat.
Celá skupina se shromáždí kolem planoucího ohně, chlapci sundají značkové
oblečení a vajda si vezme karabáč. Do půli těla vysvlečené chlapce začne bičovat
a do záběrů šlehajících plamenů, zkrvavených zad a tváře manžela se prolínají
záběry na manželku, jejíž památce je nyní učiněno zadost.
Po zbičování se vůdce Romů otočí na manžela slepé ženy a řekne na adresu
zkrvavených a kolem ohniště se plazících mladíků: ,,Už to neudělají."
Když odhlédneme od nereálně oblečených postav absurdně upomínajících na styl
,,cikánského barona", tak hlavním problémem je naprosto nerealisitický pohled na
způsob života Romů. Mám zkušenosti s romskými komunitami, které existují ve
vyloučených lokalitách (ostravské Přednádraží, Ústí nad Labem) a o to více mi
Vaše vykreslení přijde neuvěřitelné, nepoučené a také – což považuji za největší
problém – za záštiplné, hněvivé a plné strachu z lidí, kteří zde budí dojem
podivné, živočišné a krvelačné menšiny. A pokud má alespoň cit pro spravedlnost,
pak je to spravedlnost krvavá a vykonávaná barbarským způsobem.
Myslím, že každý filmař nese zodpovědnost za to, jaký morální a ideový korpus
má jeho dílo. Nese zodpovědnost za to, jakou etiku a způsob přemýšlení předává
jeho film.
Nejde mi tedy pochopit, proč vytváříte takové mediální obrazy – naivní a
zkreslené, obrazy spokojující se s jednouduchým a snadným zaškatulkováním, které
umožní úlevné vylití hněvu, ukázání prstem. Obraz zpodobňující – i za cenu
lživých aspektů – romskou menšinu jako skupinu nepochopitelnou, cizí,
nebezpečnou. Obrazy poskládané z předpojatostí, generalizací a vymyšlených
podivností, které nám Romy v lepším případě odcizí, zavřou za oponu
strašidelných příběhů a zvěstí, v tom horším rozdmýchají rozhořčení a agresivní
paranoiu.
Vzhledem k rozsáhlému marketingu a pátečnímu prime-timu není od věci
připomenutí zmíněné odpovědnosti filmaře. V současnosti, kdy se evropskou
společností šíří ,,tekutý hněv" čekající na obětního beránka, na nějž se snese
vina za všeobecnou frustraci a k extrémní pravici se v boji proti romské menšině
přidává i radikalizující se občané, je Váš projekt dalším nebezpečným přilitím
oleje do ohně planoucího nepochopení. Komplikovaná doba nelze ukazovat
zjednodušeně a Váš počin není příspěvkem do diskuze, není podnětným názorem, je
pouze rozeznívání vzteku a strachu bez snahy o poukázání na souvislosti a
sociální kontext.
Chci vás tedy požádat o vyjádření k této profesní i občanské chybě.
Když D. W. Griffith natočil film Zrození národa, v němž vykreslil členy Ku-Klux-Klanu
jako hrdiny a černochy jako násilnická zvířata, cítil potřebu napravit toto
pochybení a natočil opus Intolerance o potřebě porozumění, snášenlivosti a snaze
o sblížení různosti. Co uděláte vy?
S pozdravem
Lukáš Senft, dokumentarista
Otevřený dopis byl nejdříve publikován na
blogu autora
